Starky

Par lidi tady na KZ se me ptalo na muj nazor ohledne TLOU2. Nejak se me nechtelo to davat do zdejsich diskuzi a ucastnit se nejake dalsi “plodne” debaty, takze to davam sem. Pozor, je to plne spoileru. Me se libilo jak Part II uzasne navazuje na prvni dil. Konec jednicky se dal povazovat za ukazkovy happy end. Joel zachranil Ellie, ona v jistem smeru zachranila jeho a vsichni zili stastne u Tommyho. Kazdy asi citil, ze Joelovo rozhodnuti zachranit Ellie, bylo moralne sporne a trochu sobecke. Ovsem vsichni jsme to tak chteli a fandili mu, protoze vime co prozil, cim si prosel a Ellie si proste kazdy zamiloval. Druhy dil da cloveku bez servitek poznat, ze zadny happy end neni a ze kazda mince ma dve strany. Part II je o dusledcich nasich cinu, je o nenavisti, beznadeji a zarmutku. Kdyby byl prvni dil den, tak druhy dil je temna noc. Druckmann na sebe vzal velke riziko, kdyz hrace brutalne odstrihnul od mozna nejoblibenejsi postavy v dejinach videoher. Ja jsem vsak rad, ze se neboji do veci opravdu riznout, protoze pouze tak muzete vyvolat skutecne silne momenty. Averzi nekterych lidi k Abby pak nepovazuji za nic jineho, nez neschopnost vyrovnat se s tihou toho sokujiciho okamziku. Ano, Abby ma celkem tezko stravitelnou slupku a neni obdarena takovym charisma jako Joel nebo Ellie. Vse navic samozrejme umocnuje ten uvod hry, diky kteremu si srdce hrace ziskava pouze obtizne. Ovsem ve chvili kdy Abby clovek trochu prohledne, tak si uvedomi, ze je pro vyvoj toho scenare ohromny prinosem. Je to postava zajimave podkreslena, suzovana traumatem a prochazejici jistym moralnim zvratem. Jeji cast hry je navic opravdu zabavna, ma vyborny spad a zajistuje urcitou diverzitu, ale predevsim nabizi jiny uhel pohledu na onu minci. Ten scenar je opravdu chytre vystaven, je mnohem dospelejsi nez prvni dil a herni naraci posouva o znacny kus dal. Je to takova sonda do temne stranky lidske duse, je nemilosrdna ve sve syrovosti a nekdy jeji hrani fakt boli, ale prave tim je vyjimecna. Uz jen ten rozklad osobnosti u Ellie, jeji prechod na temnou stranu a pak finalni smireni. Nebo ta drobnost, ze vas hra necha se ve vzteku mstit na v podstate bezejmenych postavach, aby vam je pozdeji predstavila a ukazala jejich pozadi, to vse nuti k zamylseni a funguje perfektne. Gameplay je pak vymazlena radost, ktera bravurne strida tempo a mixuje hned nekolik zanru. Drtiva vetsina recenzentu vyjimecnost a komplexnost toho zazitku nastesti pochopila. Bohuzel nekteri “hraci” to neunesli, placou a dupou nozickama, ze nechteji hrat za Abby, nechteji aby Joel umrel a misto aby se podivali na tu hru jako celek, tak vedou homofobni pindy a vyhrozuji hercum smrti na internetu. Asi zbytecne takovou demenci komentovat a obavam se, ze nevyspelost jakou herni komunita predvedla, bude mit neblahe nasledky na vsechny videohry v budoucnu. Ja vzdy rikam, ze zadna hra neni dokonala a nikdy nebude. Zadna hra nesedne kazdemu, ale Part II je ve svete videoher scela mimoradny pocin, ktery se jen tak nezopakuje.