Zaklínač 3: Divoký hon

Recenzovaná verze: Česká PlayStation 4

Knižní sága Zaklínač má hlavně v Evropě spoustu fanoušků, což samozřejmě platí i o České republice, kde jí i hodně pomohly předchozí videoherní zpracování. Je dobře, že vývojáři se od prvního dílu nesnaží kopírovat bezhlavě knižní události, ale jdou si svoji vlastní cestičkou, jen samozřejmě čerpají z bohatého univerza, o které se postaral polský spisovatel. Třetí díl v tomto pokračuje, přičemž se tentokrát vše točí kolem hledání Ciri, dívky, jíž se hlavní hrdina Geralt z Rivie ujal, když ještě byla malá, a následně prošla zaklínačskou školou. Ta se ztratila, navíc ji nehledá jen Geralt a jeho přátelé, ale je jí na stopě i Divoký hon, který s ní má svoje vlastní plány. Na začátku se může zdát, že zápletka je jen o tom, abyste našli Ciri, ale jak postupujete hrou, budete muset řešit spoustu dalších problémů, abyste se mohli postavit před finální střetnutí. Nechci moc o příběhu prozrazovat, abych náhodou neprokecl nějaký spoiler, jen řeknu, že je kvalitně napsaný, má spoustu nečekaných a vlastně i šokujících zvratů a událostí, i když sem tam má i slabší chvilky, které ale vynahrazuje výborně napsanými postavami, vrací se někteří známí z předchozích dílů, ale je tu i spousta nováčků, jejichž osud vás bude prostě po tolika hodinách hraní zajímat. Je dobře, že vývojáři se v závěru k několika postavám vrátí před titulky, zvláště k těm, o kterých jste na konci už neslyšeli, a řeknou, jak to s nimi dopadlo.

U příběhu ještě zůstanu, protože stejně jako v předchozích dílech, i v Zaklínač 3: Divoký hon budete muset učinit spoustu hodně důležitých rozhodnutí, které následně ovlivní nejen události v daném úkolu či části, ale vlastně ovlivňují i zbytek hry. Je navíc skvělé sledovat, jak na rozhodnutí hlavního hrdiny reagují i postavy, které ho doprovázejí a s nimiž se setkává, zvláště jedna prakticky nedůležitá scénka mezi Geraltem, Triss a Yennefer dokázala po předchozích událostech hodně pobavit, na druhou stranu už dále bude utvářet vztah, který mezi sebou budou tyto postavy mít. Dá se tedy říci, že když příběhovou část na první zahrání projdete, uvidíte tak 70% hry, možná ještě méně. Až jsem se kolikrát divil, kolik je možných způsobů pokračování třeba jen v úkolech a jak dramaticky se vše liší. Rád bych zde dal nějaký příklad, ale to už bych asi moc spoileroval. Nejlepší je si vše vychutnat na vlastní kůži.

Už před vydáním vývojáři říkali, že se Zaklínač 3: Divoký hon odehrává v obrovském světě, největším, jaký se zatím v žánru akčního fantasy RPG objevil, a skutečně nelhali. Je možná jen menším překvapením, že svět není celistvý, takže ho nemůžete prozkoumávat stylem, že se vydáte z jednoho konce mapy na druhý, ale je rozdělen na několik obrovských částí – Velen, Bělosad, Novigrad a Skelligské ostrovy. To ve výsledku ale nevadí, zvláště když každá velká lokace má svůj jasně daný charakteristický design a atmosféru, asi bych toto přirovnal třeba k Diablu, které v každé kapitole nabídlo trochu odlišné prostředí. Zde se ale samozřejmě můžete do jednotlivých částí vracet, abyste v nich řešili celou řadu hlavních, ale i vedlejších úkolů. Co oceňuji, tak je perfektní design světa, vývojáři si dali záležet s kolikrát až těmi nejmenšími detaily, a to jak na venkově, ale hlavně ve městech. Už dlouho jsem neviděl takto nádherně zpracovaná města, vedle kterých se musí stydět i ta ze série Assassin’s Creed, v Zaklínači jdete po uličce a je z ní cítit její naprosto elektrizující atmosféra, kolikrát si budete připadat, jako byste se nacházeli přímo na místě. Pak je prostě jednoduché se do takového světa vracet, má neskutečné kouzlo, kterému samozřejmě pomáhají i ostatní herní prvky.

Ačkoliv je svět obrovský, přesun je docela rychlý. Můžete používat svého věrného koně Klepnu (je možné mu dávat lepší sedla nebo brašničky, díky kterým toho unesete více), na kterého stačí jen zapískat a on přiběhne jako poslušný pejsek, ať už se nacházíte kdekoliv, ale také jsou připraveny loďky pro cestování na moři, a pokud se chcete dostat rychle z místa na místo, jsou tu speciální rychlá cestovní místa skrze značky. Ty si odkrýváte, jak postupně cestujete po světě. Přesun po mapě tedy nepředstavuje moc velký problém.

Zaklínač 3: Divoký hon je klasickou akční RPG hrou, která obsahuje spoustu výborně napsaných dialogů, kterých je tu hoooodně, zajímavé a hlavně rozmanité úkoly, které mají hlavu a patu, a je tak radost je plnit, i když občas jsou také solidně ujeté (hledání pánvičky vede), ale také akci. Soubojový systém už ve druhém dílu byl výborný, zde ho vývojáři ještě trochu zlepšili, vyladili a udělali přístupnější většímu okruhu hráčů, ale to neznamená, že by hra byla lehkou procházkou. Už na druhé obtížnosti je nutné ke každému souboji ve stylu Souls her přistupovat maximálně takticky a strategicky, využívat kouzla, třeba pro štít, ale také lektvary. Každý protivník totiž představuje výzvu, zvláště pokud se pohybuje ve skupince s dalšími. I na dvacátém levelu vás totiž při podcenění dokážou usekat o dost slabší hladové potvory. Ty totiž neútočí postupně, jako tomu je běžné v jiných hrách, ale vždy najednou, takže pokud hlavního hrdinu obklíčí nebo zaženou do kouta, je hodně zle. Možná i díky taktice jsou souboje tak zábavné a po celou dobu jsem si je užíval, zvláště brutální Geraltova komba se jen tak neokoukají a je radost na ně pohledět, jen sem tam jsem měl menší problém s kamerou, která zvláště v interiérech občas zazlobí a zabere scénu z ne zrovna ideálního úhlu.

Není velkým tajemstvím, že během hraní si zahrajete i za Ciri, dívku s popelavými vlasy, po níž hlavní hrdina pátrá. Ta má svůj vlastní soubojový systém, je třeba o dost mrštnější a rychlejší jak Geralt, který ale nemůžete nijak vylepšovat. Hraní za Ciri v těchto jasně daných a uzavřených pasážích je vždy jen na odreagování a oživení hratelnosti, navíc doplňuje příběh, což funguje velmi dobře. Občas jsem si ale říkal, že je škoda, že za ní není více částí, protože hraní jsem si za ní opravdu užíval.

Obrovský svět přímo vybízí, aby obsahoval velké množství nejrůznějších potvor. Těch je v Zaklínač 3: Divoký hon několik desítek, každý potvora má navíc nejen svůj jedinečný vzhled, ale také bojový styl, na který je nutné najít určitou strategii a té se následně držet. Už základní protivníci budí respekt a jejich design je výborný, ale tím hlavním jsou samozřejmě souboje se silnějšími příšerami v podobě bossů. Tyto potvory nejsou jen silnější verzí řadových neřádů, ale zcela originální a souboje s nimi patří mezi to nejlepší, co hra nabízí. Na soubojích s těmito protivníky je skvělé, že je nejde jen tak umlátit mečem, ale musíte si pomáhat lektvary a dalšími schopnostmi hlavního hrdiny. Dá se tedy říci, že na každý souboj s bossem se musíte náležitě připravit, třeba si i o něm něco přečíst v encyklopedii, v níž máte vždy popsány jeho slabé stránky, a co že to vlastně na něj platí. Nepamatuju si hru, v níž bych trávil tolik času čtením o potvorách a přípravě na ně. O dobré přípravě ale Zaklínač 3 je.

Abyste na silnější protivníky stačili, musíte hlavního hrdinu levelovat. Rovnou zapomeňte na grindování, oblíbený způsob navyšování levelu v Souls hrách. Za protivníky sice XPčka padají, ale ne v takové velké míře, abyste mohli poskočit o další levely. Samozřejmě, dalo by se takto asi postavu vylevelovat, ale strávili byste ve hře mládí. Hra vás tímto nutí plnit hlavní, ale i vedlejší úkoly, za které dostáváte hromadu XPček, a nejen ty, což je velmi dobrý systém, protože vám tak alespoň neuniknou části, které byste možná i ignorovali. Navíc se díky tomu ve hře neustále děje něco nového a nelikvidujete jen stereotypně potvory. Za každý level jste vždy odměněni jedním bodem, který si můžete vložit do několika stromů dovedností. Protože levelování jde docela pomalu a bodů ve výsledku zase tolik není, je hodně důležité přemýšlet, jestli ho narvat do soubojů či alchymie, vše záleží hlavně na vašem bojovém stylu. Můžete se vydat cestou spíše bojovníka, který si magií pomůže jen občas, lektvary magii slušně zastupují, ale také úplně opačnou cestou. Zde vývojáři nechávají hráči volnou ruku.

V předchozím odstavci jsem nakousnul lektvary, bez kterých se hlavní hrdina neobejde během svého dobrodružství. Ve hře existuje velké množství lektvarů, které doplňují život, platí na určité protivníky, případně chvilkově zlepšují vlastnosti hlavního hrdiny, třeba mu dávají imunitu proti jedu nebo lepší vidění ve tmě. Na lektvary a další předměty vždy potřebujete určité suroviny, které se nacházejí po světě. Kytky můžete natrhat v lesích a loukách (po 5 hodinách hraní jsem už rval ze země vše, co mi přišlo pod nohy, stejně tak jsem prohledával každou mrtvolu), další ingredience jsou poschovávány po domech, případně je můžete získat i z rozebraných předmětů. Sem tam ale najdete i obchodníka, třeba bylináře, u kterého jde něco nakoupit, ale lepší je potřebné suroviny najít, protože peněz nikdy není dostatek.

Nejen lektvary jsou potřebné v boji. Hlavní hrdina se ohání dvěma meči, jeden je určen k zabíjení lidí, druhý na příšery. Je určitě dobře, že Geralt vždy vytáhne v souboji správný meč, takže ho nemusíte sami vytahovat. Vždy máte jistotu, že bojujete s tím správným. Na silnější protivníky následně už potřebujete pochopitelně lepší meče, které můžete najít po světě z padlých protivníků, truhel a tak dále, ale také si je můžete vyrobit díky nalezeným plánkům. Ty tu slouží prakticky jako taková ta sběratelská činnost, za kterou jste následně odměněni nejen lepšími zbraněmi, ale i dalším vybavením, třeba brněním. K němu jen řeknu, že na začátku se mi líbilo nejvíce to, které měl Geralt při startu, dlouho jsem nemohl najít vizuálně lepší, spíše jsem vždy našel nějaké, které mělo lepší statistiky, ale vypadal v něm jako šašek než lovec monster. Každopádně následné vytváření předmětů je jednoduché, stačí zajít ke kováři, kterému musíte dát i potřebné suroviny, aby mohl danou věc vytvořit.

Před vydáním se hodně mluvilo o tom, za jak dlouho se dá Zaklínač 3: Divoký hon dohrát. Jeden z vývojářů napsal, že jeho nejrychlejší dohrání činilo 25 hodin, ale na tento čas nemáte na první hraní možnost se dostat. Mé první hraní zabralo zhruba 60 hodin nonstop hraní, přičemž jen sem tam jsem splnil nějaký ten vedlejší úkol. Je určitě dobře, že po dohrání máte možnost se do hry vrátit a vyřešit další problémy, na které jste si během hraní nenašli čas, a že vedlejšího obsahu je docela dost. Hned řeknu, že Zaklínač 3: Divoký hon má pravděpodobně nejpropracovanější vedlejší obsah v historii videoher. Během hraní potkáte řadu postav, kterým můžete pomoci, jde o menší minutové úkoly, ale také narazíte na daleko propracovanější a delší vedlejší úkoly, které zaberou třeba i hodinu, navíc některé hodně ovlivňují i následné události v hlavním příběhu.

Propracovanější vedlejší úkoly získáváte kolikrát během hraní hlavního příběhu, ale také jsou vyvěšeny na nástěnkách po obcích a městech, kde navíc jsou i nabídky na sejmutí nějakého toho monstra, které ohrožuje místní lid. Musím říci, že právě tyto zakázky, v nichž jdete po stopě nějakého toho neřáda, se mi líbily ze všeho nejvíce a neskutečně jsem si je užíval. Občas navíc monstrum nemusíte zabíjet, ale tomu chytřejšímu jen domluvit, aby prostě vypadlo z lokace, jinak bude hodně zle. Zabíjení monster se hodí nejen pro získání peněz a XPček, ale také kvůli trofejím. Ty jde následně dát na koně a získávat tím určité bonusy. Vedlejší obsah tedy není jen takovou tou nudnou vatou kolem, aby se uměle a zbytečně natáhla herní doba, kterou nabízí třeba série Assassin’s Creed a další, ale budete ho s chutí plnit, protože máte důvod a smysl.

Ještě dodám, že některé vedlejší úkoly jsou plně spjaty s hlavní příběhovou linkou, takže po určité době se může stát, že hra vám oznámí, že už je není možné splnit, pokud je budete ignorovat. U několika mi toto hra napsala, což zamrzelo, na druhou stranu mám alespoň motivaci vše rozehrát znovu. Je ale třeba říci, že i tak je znovuhratelnost obrovská, protože vždy můžete zkoušet jiné volby a možnosti, které příběh a následné události poženou trochu jiným směrem. Z těchto řádek je tedy jasně patrné, že Zaklínač 3: Divoký hon je opravdu obrovskou hrou, která vám vydrží i na stovky hodin, klidně celé léto v ní můžete strávit. Utracených peněz nebudete ani na chvilku litovat.

Dnes má skoro každá druhá hra nálepku 18+, ale Zaklínač 3: Divoký hon ji nemá bezdůvodně. Už během několika soubojů si všimnete velkého množství násilí, a to je samozřejmě jen začátek. Vývojáři z CD Projekt RED se rozhodli vytvořit hru, která bude co nejvíce věrná skutečnému evropskému středověku, takže v ní vedle velkého násilí je i nahota, hlavní hrdina nejde za sexem moc daleko, já si ho užil během hraní třikrát, a pak je tu také násilí na ženách, případně velké množství sprostých slov, které padají prakticky v každé druhé větě. Je tedy jasné, že hra není zrovna určena dětem, o pohádku určitě nejde, navíc některé scény dokážou pohnout i dospělým. Je ale třeba dodat, že právě tyto prvky dávají hře svoji identitu a atmosféru, díky níž se chcete do jejího světa neustále vracet, a to i po dohrání hlavního příběhu.

I když si vývojáři vzali několik dalších měsíců, aby mohli Zaklínač 3: Divoký hon doladit a dostal se k hráčům co nejvíce odladěný produkt, není bez chyb. To se dá ale u takto velké hry pochopit. Sem tam nějaká ta chybka se objeví, ale nejde o nic velkého, co by vyloženě kazilo hraní, jako se to dělo u Assassin’s Creed. Spíše jde o kosmetické nedostatky, které vývojáři určitě opraví v budoucnu nějakým tím updatem. Jediné, co mi trochu vadilo, je doskakování objektů. Pokud by šlo čistě o statické předměty, případně nedůležitá NPCčka, dalo by se to tolerovat, ale občas musíte počkat i na důležité postavy, s nimiž potřebujete prohodit pár slov, než se vůbec v lokaci načtou. To nepotěší. Vývojáři už včera vydali další update ve verzi 1.02, který toto trochu řeší, ale ještě musejí na problému zaptracovat. Toto se děje hlavně v druhé polovině hry. Ještě zmíním jednu menší chybku, která je spojená s mapou. Na mapě máte vždy ukázáno, jakou cestou se vydat k cíly, ale ne vždy je ukazatel nebo vytyčená cesta správná. Na mapě máte jen nejkratší cestu, ale to vás může zavést i do slepé uličky, což by se určitě nemělo dít. Po většinu doby je mapa spolehlivá, o to více pak naštve, když ji věříte, a zavede vás na opačný konec mapy. Je tedy důležité se na toto nespoléhat a občas se dívat i na mapu, kudy vůbec jedete.

Vývojáři se rozhodli, že pro Zaklínač 3: Divoký hon vytvoří svůj vlastní engine, díky němuž budou moci vytvořit detailní obrovský svět. Musím říci, že toto bylo rozhodně skvělé rozhodnutí, protože tu před sebou máme nejlépe vypadající hru s otevřeným světem, jaká se kdy na konzolích objevila – sorry Assassin’s Creed Unity a Dragon Age. Budete obdivovat nejen parádní modely postav s uvěřitelnými animacemi, ale také vysoce detailní svět s výborným nasvícením ve dne i v noci, a do toho všeho vývojáři vůbec nešetří všelijakými efekty, které vytvářejí ještě působivější podívanou. Protože hra vypadá, jak vypadá, určitě se ptáte, jak je na tom framerate. Ten je po většinu hraní stabilní, jen sem tam klesne, ale prakticky nikdy v soubojích, takže nepředstavuje moc velký problém. Samozřejmě, některé části ještě vývojáři musejí vyladit, ale jinak odvedli dobrou práci, zvláště když uvážíme, že poprvé vydávají svojí hru hned v první den na tři platformy. Slova chvály mám i na hudební doprovod, který nabízí nezapomenutelné skladby vytvářející úchvatnou atmosféru, a to nejen během soubojů, ale hlavně při animacích nebo když projíždíte krajinou. Zaslouží si samostatný poslech, máte ho ostatně v krabičce. Nemusíte ho tedy shánět a nelegálně stahovat. Parádní je i ozvučení, stejně tak je profesionální dabing všech postav, který musel vývojáře stát neskutečné úsilí, zvláště když je ve hře tolik dialogů, kolik je.

K testování jsem měl finální PlayStation 4 verzi v české lokalizaci, přesně takovou, která se dostane vám do rukou. Na úroveň české lokalizace jsem byl zvědav, zvláště po druhém dílu, který ji měl výbornou. Jsem rád, že lokalizace je opět na nejvyšší možné úrovni, těžko jí něco vyčítat. Musím opravdu smeknout před překladateli, jakou práci si s ní dali a umožnili tím desítkám tisíc fanouškům si hru maximálně užít. Samozřejmě, u pár vět jsem si všiml třeba chybějícího písmenka, ale u tak obrovské hry se to prostě stane, ale nejde o nic hrozného. Těchto vět je ale opravdu jen pár, prakticky by se daly spočítat na prstech jedné, maximálně dvou rukou. Jen dodám, že přeložena je hra kompletně, takže se neopakuje situace jako u Assassin’s Creed.

Nechci ani tak říci, že Zaklínač 3: Divoký hon je výbornou hrou, kterou samozřejmě je, jako neskutečně silným zážitkem díky dobře napsanému příběhu a postavám, které si jednoduše zamilujete, a bude vás následně zajímat jejich osud. Hratelnost je ale také skvělá a hlavně zábavná, navíc spolu s nádherným světem a velkým množstvím rozmanitých úkolů se budete neustále vracet a klidně nahrajete několik stovek hodin. Svých peněz nebudete ani na chvilku litovat a klidně byste je vývojářům dali znovu, stejně jako já. A teď hurá zpět, ještě je pár potvor, kterým musím domluvit.