The Last Guardian

RECENZE 191

PS4

Konzolista
Hráči

Hodnocení hráčů

10/10 A2
10/10 Aligator
8/10 Bananek
10/10 Cid
10/10 Czzero
8/10 G
6/10 Gunner
1/10 Iceman
9/10 Indy
10/10 J4cobCZ
9/10 JKB2K16
9/10 Kachlo
10/10 Katie008
10/10 Kostej-cz
8/10 Krox
8/10 LGT
8/10 Mameluk
10/10 N0isy
10/10 NX217
10/10 Nef
10/10 Nero_CZ
10/10 Pan T
10/10 Petju
9/10 Petrep
10/10 Phoenixes
9/10 Raziel
10/10 Skara
10/10 Sleepyan
10/10 Spajkyyy
8/10 Starky
7/10 StefiCZ
6/10 Temp27
7/10 Thing
10/10 Trico
10/10 Vergilion
8/10 Vidlos
10/10 Werdugo
10/10 Wickett
10/10 argokib
10/10 bjelda
10/10 coklo
9/10 foggik
4/10 fxaman
9/10 hogy.m
8/10 kana92
10/10 kuccy
9/10 l.trta
10/10 lamka74
7/10 mephis
10/10 miroajax
9/10 monkey
10/10 nesquik
10/10 slečinka
8/10 theAlah
8/10 valis1
10/10 žakelin4
 
 
The Last Guardian ( The Last Guardian )
9 10 1
Hodnocení hráčů: 8.72 z 10, hodnotilo 107 hráčů

The Last Guardian

Martin Šmíd, 05.12.2016 16:00

Ico a Shadow of the Colossus, dvě vynikající hry, které se nesmazatelně zapsaly do videoherní historie, a z jejich tvůrce udělali velkou hvězdu. Následně se Fumito Ueda pustil do svého doposud nejambicióznějšího příběhu, tedy hry, kterou nazval The Last Guardian. Vývoj započal v roce 2007 a poprvé jsme se o hře dozvěděli o dva roky později na E3. Vydání bylo přislíbeno na následující rok a v tu dobu ještě nic nenasvědčovalo tomu, že si vývojáři projdou brzy peklem, hra bude kvůli technickým problémům prakticky zrušena, což vyústí v odchod Uedy ze Sony a založení nezávislého studia genDESIGN. Už se zdálo, že hra bude navždy zapomenuta a Tricův příběh nikdy nebude odvyprávěn, ale Sony se nakonec s Uedou dohodla na dokončení pro konzoli PlayStation 4, hlavně kvůli velkému tlaku ze strany fanoušků. Po devíti letech vývoje máme The Last Guardian tady, a jestli naváže na dva úspěšné předchůdce, vám nyní řeknu v recenzi.

Recenzovaná verze: PlayStation 4 Pro

Fumito Ueda v předchozích hrách vyprávěl nádherní příběhy o přátelství a lásce, což svým způsobem opakuje i potřetí, ale v daleko osobnější rovině. Na začátku hry se probouzíte jako bezejmenný malý chlapec poblíž obrovského tvora s peřím, který se jmenuje Trico. Nevíte, co se stalo, proč jste se ocitli na tajemném místě, to musíte teprve zjistit, ale hlavní je pochopitelně dostat se pryč. Takto příběh zní trochu jednoduše, ale Fumito Ueda následně rozjede nádherný příběh o přátelství mezi chlapcem a obrovskou potvorou, jejichž vztah se bude po celou dobu hraní vyvíjet, a zatímco na začátku si na sebe zvykají, na konci jsou ochotni jeden pro druhého obětovat život. Nechci zde zbytečně spoilerovat, protože příběh vyprávěný skrze samotné záhadné prostředí, flashbacky a interakci mezi chlapcem a Tricem je vynikající a na konci vše do sebe krásně zapadne a budou zodpovězeny všechny důležité i méně důležité otázky, a možná budete i trochu litovat, že tento nádherný dobrodružný zážitek končí. I když na druhé hraní The Last Guardian neztrácí nic ze svého kouzla, navíc si budete skutečně připadat, jako byste příběh skutečně vyprávěli. Fumito Ueda tedy příběhem nezklamal a kvalitou, vyprávěním a vůbec vším navazuje úspěšně na své předchozí dvě hry, takže fanoušci budou jistě u vytržení.

Asi vás nepřekvapí, že The Last Guardian je opět adventura, dalo by se říci, že jde o mix Ico a Shadow of the Colossus, ale pochopitelně má i řadu vlastních jedinečných prvků. Budete prozkoumávat zajímavý svět s vlastní historií a velmi povedeným designem, a v něm plnit řadu důmyslných hádanek a překonávat různé pasti. Hádanky, na kterých je hra vlastně celá postavená, jsou určitě nápadité a nevšiml jsem si, že by se opakovaly, jen mi sem tam přišlo, že není zcela jasné, co po mě hra chtěla, takže jsem chvilku tápal jako za starých časů. Dnes hry ukazují prakticky vše, abyste neměli šanci se zaseknout, což Guardian ignoruje a jede si svoje. Nějaká alespoň menší nápověda by jistě neuškodila, sem tam vám sice poradí váš kamarád Trico, ale ne vždy se na něj v tomto můžete spolehnout. Hádanky občas doplňují i střety s protivníky. Těm se malý chlapec nemůže bránit, nemá žádné zbraně, takže když nějakého potká, musí utíkat. Dalo by se ale říci, že i střety s protivníky jsou vždy docela zajímavou hádankou, protože je musíte odlákávat, utíkat před nimi, abyste mohli něco zmáčknout nebo přesunout, a sem tam je nalákat ke Tricovi, který jim vysvětlí, že udělali docela velkou chybu, když začali jít po jeho novém dvounohém kamarádovi.

První polovina hry má docela pomalé tempo a pomalu se seznamujete se světem, herními mechanismy a utváříte si vztah s Tricem. V polovině, když začnete dostávat odpovědi na řadu otázek, nabere příběh docela velké tempo a vývojáři s citem střídají povedené hádanky se skákacími pasážemi, akcí a skvělými souboji, až vše vyvrcholí v epickém finále, na které popravdě budou vzpomínat ještě docela dlouho. Druhá polovina je jedna nekončící emocionální jízda, v níž se střídá radost i smutek, od níž je těžké se odpoutat.

Jak už jste poznali z předchozích řádek, a pravděpodobně i z trailer, velkou roli v příběhu i ve hře samotné hraje Trico. Obrovské zvíře, které má po těle peří, a trochu připomíná křížence kočky, orla, myši a možná i několika dalších zvířat. Že je docela roztomilý, je očividné, otázkou ale bylo, jak se bude během hraní chovat, a jaká tedy bude jeho umělá inteligence. Tricovi můžete dávat asi pět příkazů, včetně ukazování směru, a ačkoliv tento systém celkem solidně funguje, občas se mi stalo, že byl Trico lehce zmaten a jen přešlapoval na místě, takže nedělal to, co jsem po něm chtěl. Když po něm nic nechcete, chová se realisticky, zkoumá prostředí i s ním interaguje, ale když mu dáte příkaz, sem tam se odezvy prostě nedočkáme a musíte příkaz opakovat, což by se asi dít nemělo. Umělá inteligence je ale ve výsledku určitě obstojná, a ačkoliv sem tam zaskřípe, rozhodně kvůli ní nebudete frustrováni nebo chtít házet ovladače. Prostor pro zlepšení tu ale zcela jistě byl. Na druhou stranu je Trico pořád zvíře a ve výsledku poslouchá lépe jak můj pes, který kolikrát na povel neotevře ani oči.

Zatím jsem hru převážně chválil a myslím si, že jde o povedené dobrodružství, které rozhodně neurazí. Má ale i několik mušek, které mohli vývojáři během vývoje vyřešit. Nejprve je třeba si zvyknout na trochu krkolomné, a možná bych i řekl méně uživatelsky přátelské ovládání, které je spjato s nemotorným pohybem hlavního hrdiny, která má tendenci se o vše zasekávat. Pokud jste hráli třeba ICO nebo Shadow of the Colossus, asi vám ovládání bude dělat menší problém, protože Ueda prakticky jede podle stejné šablony. Dalším nedostatkem je kamera. Ta sice doznala oproti verzím pro E3 nebo TGS značné vylepšení, ale stále není ideální, hlavně v interiérech. Někdy se kamera chová až možná nepřátelsky, zabírá scénu z nevhodného úhlu, což vadí hlavně u skákacích pasážích, během kterých můžete tak jednoduše selhat. Kamera a nemotorné ovládání jsou dvě kaňky, které se prostě zmínit musí a je škoda, že je nedokázali vývojáři během vývoje eliminovat, i když se o to asi snažili. Potěšit alespoň může, že checkpointy jsou blízko u sebe, takže když selžete, nikdy neopakujete velký kus znovu, začínáte jen pár metrů před poslední smrtí.

The Last Guardian je hodně lineární hra, přičemž čas, který budete potřebovat k jejímu zdolání, hodně záleží hlavně na vaší šikovnosti a rychlému zjištění, co musíte v lokacích vyřešit. Já jsem si hraní užíval zhruba 12 hodin, což je slušný čas na singleplayerovou a hodně příběhově laděnou hru. Pokud ovšem budete chtít vše odhalit, a pokusit se třeba vysbírat všechny trofeje, čas se značně rozroste. Znovuhratelnost je spíše průměrná, protože jakmile víte, jak hádanky vyřešit, na druhé hraní vás nepřekvapí a vyřešíte je o dost rychleji, na druhou stranu nádherný příběh i na druhé hraní má své jedinečné kouzlo a určitě si The Last Guardian sám dám ještě jednou.

The Last Guardian byl ve vývoji devět let a původně ještě pro PlayStation 3, což je nejvíce vidět na vizuálním zpracování. Ueda se drží celkem zajímavé stylizace, ale ani ta nepomůže, abyste si nevšimli poněkud horších textur v prostředí, případně u postav. To Trico je vymodelován s maximálními detaily, má dech beroucí animace a právem je hlavní hvězdou hry. První polovina hry tedy vypadá jen lehce nadprůměrně, ale druhá pak značně vylepší dojem parádním nasvícením a nádhernými efekty, které hlavně ve 4K s HDR vypadají neskutečně. Chvilkami jsem si říkal, že druhá polovina vznikala už primárně pro PS4, protože vizuálně je o dost působivější. Jen s frameratem si mohli vývojáři více pohrát, protože jsou situace, během kterých nepříjemně klesá a hra tak neběží hladce, jak bych si představoval, zvláště po tak dlouhém vývoji. Co kromě vizuálního zpracování utváří vynikající atmosféru, je jednak ozvučení, zvuky prostředí i Trica jsou parádní, a do toho v důležitých momentech hraje nezapomenutelný soundtrack, o který se postaral Takeshi Furukawa, se spoustou krásných skladeb, které si budete chtít poslechnout samostatně.

The Last Guardian je nevšední dobrodružnou hrou s nádherným příběhem a krásným vztahem mezi chlapcem a Tricem, navíc odehrávající se v tajemném světě s vlastní historií, který je radost prozkoumávat. Je jen škoda, že se vývoj táhl tak dlouho a některé herní mechanismy jsou už dnes lehce zastaralé, stejně tak jako trochu nemotorné ovládání, případně sem tam neposedná kamera nebo nestabilní framerate. Ale ani tyto neduhy nebrání tomu, abyste zažili jedno z největších dobrodružství ve svém životě. The Last Guardian není dokonalá hra, ale až se před vámi začne odehrávat nádherný příběh, na všechny neduhy rázem zapomenete.

Všechny obrázky z recenzování naleznete na kartě.

 
 
 

KOMENTÁŘE

    Pro přidání komentáře je nutné být registrován a přihlášen.
     
    5

    Terminator: Resistance

    9

    Luigi’s Mansion 3

    7

    NHL 20

    7

    FIFA 20

    5

    Golem

    6

    GRID