Ryse: Son of Rome

RECENZE 46

XONE

Konzolista
Hráči

Hodnocení hráčů

6/10 Bananek
8/10 Bradko
7/10 Cobra
10/10 Gunner
7/10 Halcyon
7/10 Hery21
6/10 J3Ns
5/10 Kachlo
8/10 Karfiol
7/10 Kortyx
6/10 Madleiv
6/10 Orzeza
10/10 Peete
6/10 Permon
7/10 Petrep
7/10 Sofin14
5/10 Starky
7/10 TiMcze
10/10 Till
8/10 Trico
7/10 Tyros
1/10 Wickett
7/10 Yohnass
6/10 acido
8/10 colapso
10/10 dzip
7/10 frybic
7/10 gArry
8/10 koubecx
6/10 madness
10/10 marolem
8/10 olda
5/10 valis1
7/10 viking
7/10 Šamot
 
 
Ryse: Son of Rome ( Ryse: Son of Rome )
5 10 1
Hodnocení hráčů: 6.94 z 10, hodnotilo 64 hráčů

Ryse: Son of Rome

Martin Šmíd, 18.09.2014 15:00

Studio Crytek se mezi hráči proslavilo především povedenými střílečkami. Jako první vytvořilo Far Cry, aby následovala trilogie Crysis, která i na konzolích slavila docela velký úspěch. Před několika lety Microsoft oznámil spolupráci s Crytekem, výsledkem níž měla být hra pro kamerku Kinect. Jak ale víte, nakonec se z ní vyklubala rubačka Ryse: Son of Rome, která vyšla na start konzole Xbox One, a který se samozřejmě nyní dostala oficiálně i k nám do České republiky, takže se na ní můžeme podívat.

Když se podíváme na předchozí tvorbu Cryteku, zjistíme, že jeho hry nikdy nestavěly na nějakém duchaplném a propracovaném příběhu, který by hráče chytil a sám o sobě by ho nutil pokračovat v hraní. Třeba takový Far Cry dostal zajímavý příběh až poté, co se ho chopil Ubisoft. U Ryse: Son of Rome si možná každý představoval příběh, který ho chytne za srdce jako oscarový Gladiátor, ale výsledek je trochu zklamáním, protože je docela plitký, a ani se nesnaží hráče po celou dobu zaujmout. Potenciál tu ale byl. Ostatně hned na začátku se musí hlavní hrdina Marius Titus smířit se smrtí své rodiny, kterou mu pobijí krutí barbaři, kteří se z ničeho nic objevili v Římě. Důvod se na začátku nedozvíte, a vlastně se ho nedozvíte ani na konci. Možná i proto se Marius Titus vydává za pomstou, která je pro něj hlavním motivačním prvkem hlavně na začátku, aby se z něj následně stal jen panák, který plní úkoly pro své pány, a vlastně se z něj stal jen takový ten stroj na zabíjení, bez větší motivace, což je docela škoda a jen na tomto vývojáři dost poukazují na fakt, že příběhu velkou pozornost nevěnovali. Potenciál tu byl, ale ten byl spláchut do kanálu po prvních dvou kapitolách, a nic nezachrání ani několik zajímavých postav, které rovně ale postrádají větší hloubku a motivaci.

Crytek moc zkušeností s Hack and slash akcemi nemá, ostatně zatím připravil jen několik stříleček, a tato skutečnost se bohužel podepsala i na hratelnosti. Ve většině konkurenčních her má hlavní hrdina nepřeberné množství komb, které se postupně učí, aby hratelnost byla po celou dobu rozmanitá a souboje se neokoukaly. Zde bohužel vývojáři vsadili na naprosto primitivní systém, v němž hlavní hrdina musí jen odrážet útoky nepřátel jedním tlačítkem, a následně druhým zaútočit jedním a tím samým útokem. Občas přijde na řadu i třetí tlačítko, s nímž praštíte nepřítele štítem, aby se odkryl, ale nic více. Je jasné, že takto jednotvárný soubojový systém není ideální, protože se rychle okouká, a později používání jednoho stejného útoku nemůže uspokojit, zvláště když se nepřátelé chovají strojově a jak zjistíte fintu, jakou je porazit, nepředstavují žádný problém, a to ani bossové, kteří sem tam vyskočí na scénu. Vývojáři se snažili vše zachránit alespoň speciálním zakončovacím režimem. Když nepřítele načnete, objeví se na něm speciální symbol, a v tento moment se můžete přepnout do zakončení, v němž ho Marius vždy krvavě dodělá. Na začátku jsem si rovněž tyto zakončovací údery docela užíval, dobře se na ně dívá, ale později už se z nich stala rutina pro doplnění zdraví nebo nahrání více bodů. Soubojový systém je tedy hodně jednoduchý, postrádá rozmanitost a lehkost konkurence, a to je asi největší problém, jaký s hrou Ryse mám.

Abych ale vše nehanil, musím pochválit vývojáře za pěkný design prostředí, s nímž si vyhráli, a ačkoliv jsou levely hodně lineární, nedá se v nich odbočit, i kdybyste se snažili, mají spoustu detailů a nádherných scenérií, a je radost se tak po nich pohybovat po celou dobu hraní. Level design navíc dotváří hodně dobrou atmosféru, a je lehké si představit, že se nacházíte v té době, v níž se hra odehrává. Také je třeba zmínit rozmanitost prostředí, hlavní hrdina se nebude pohybovat jen v Římě a jeho uličkách, ale podívá se i do spousty dalších lokací, nejhezčí jsou lesy a na závěr o obrovské Koloseum, kde bude hlavní hrdina bojovat nejen o svůj život, ale také o svoji pomstu. Hra je rozdělena do celkem osmi kapitol, v nichž budete vždy plnit spíše klasické úkoly, ty ale neurazí a celkem často se obměňují, takže nebudete mít za úkol jen vysekat určitý počet protivníků nebo někam dojít. Třeba v lesní úrovni budete muset bránit klece se svými kamarády před zapálením, občas navíc vývojáři dají možnost hlavnímu hrdinovi vést svoji menší armádu.

Ačkoliv jsou levely rozmanité a pěkné, mají jednu vadu na kráse, a to jsou samotní protivníci. Vývojáři připravili jen několik druhů nepřátel a skinů, takže většinou budete potkávat jen klony několika vojáků, občas se i stane, že třeba tři stejní vojáci naskočí na bojiště, což by se u next-gen her už stávat nemělo. Vytvoření více skinů nepřátel určitě není složité, takže moc nechápu, proč se vývojáři na toto zde vykašlali. Postupem času se přidává jen na obtížnosti, a aby měl hlavní hrdina šanci, vývojáři připravili i lehčí RPG systém, který přidává na výdrži a několika dalších atributech, ale přímo na hratelnost vliv nemá. Vše si kupujete za nahrané body ve hře, ale pokud byste chtěli si vše odemknout hned na začátku a stát se nepřekonatelným robotem, máte možnost přes mikrotransakce, které se nevyhly ani Ryse.

Ryse: Son of Rome naprosto vyniká svoji vizuální prezentací a pěkným designem, ale selhává po stránce rozmanité hratelnosti, která je stejná od začátku do konce.

Když se nebudete loudat, vlastně i když budete a občas zajdete si udělat kafe, dohrajete Ryse: Son of Rome za jedno klidnější odpoledne, můj herní čas se vyšplhal na nějakých šest hodin jen silou vůle. Znovuhratelnost moc velká není, pokud nechcete vše vysbírat, a možná si toho byli vědomi i přímo vývojáři, proto připravili další doplňkové režimy stavějící na online kooperaci. Přizvat si můžete jednoho kamaráda, s nímž se poté vydáte do arén, které mají celkem kvalitní design a třeba v Koloseu je radost bojovat, no a v nich kromě zabíjení protivníků musíte plnit s kamarádem i celou řadu dalších úkolů, které vývojáři před vás neustále dávají. Arén je docela dost v základu, další jsou pak k zakoupení na Xbox LIVE, stejně tak jako bonusový režim Survival, v němž se bráníte proti nabíhajícím protivníkům. Mapy si ale můžete kromě s kamarádem projít i sami. Kooperace není nutně důležitá. Ačkoliv prvních několik kol může být kooperace celkem zábavná, nedokážu si představit, že bych u ní proseděl několik dní nebo dokonce týdnů. Na vyzkoušení jako bonus proč ne, ale na delší hraní opravdu není.

Studio Crytek se nikdy netajilo tím, že vsází u svých her především na propracovanou a maximálně detailní grafiku, která bude propagovat jeho moderní CryEngine. U Ryse: Son of Rome je to jasně vidět, protože zatímco ostatní části se snaží zachytit alespoň průměru, vizuálně jde o jednu z nejhezčích her současnosti, a to i téměř rok po svém vydání. Detailní nejsou jen modely postav s velmi dobrými animacemi, ale rovněž i prostředí má spoustu nádherných textur, takže ve výsledku ani nevadí, že hra neběží v tolik dnes populárním plném rozlišní, ale jen v 900p. Ukazuje se, že o rozlišení grafika není, a určitě celkovému zážitku dopomáhá i framerate. Ten se po většinu času pohybuje kolem třiceti snímků, a jen výjimečně klesne na nižší hodnotu, na hratelnost to ale vliv nemá. Hudební doprovod obsahuje řadu povedených skladeb, vytvářejících v několika velkolepých scénách slušnou atmosféru, kvalitní je i ozvučení a zcela jistě neurazí ani dabing jak hlavního protagonisty, tak ostatních postav. Jen mi tedy vadila jedna drobnost. Marius během bitev rád řve na své kolegy na bojišti, ale hodně nevýrazným hlasem, který má slyšet jen hráč, protože pochybuji, že by ho slyšeli i kolegové o metr dále. Samozřejmě, jde o nepodstatnou věc, ale kdyby řval hlasitěji, určitě by to bylo ku prospěchu věci, tady si mohli vývojáři vzít více inspirace z Gladiátora a dalších filmů.

Ryse: Son of Rome je docela jednoduché odsoudit, protože má až příliš mnoho chyb, které si mohli vývojáři jednoduše odpustit. Hratelnost samozřejmě není nejlepší a připomíná jen casual verzi známějších a kvalitnějších rubaček, příběh by zasloužil navštívit doktora House pro zotavení, ale ve výsledku jsem se docela slušně bavil díky rozmanitosti lokací, a jistě zaujme i výborná vizuální stránka, díky níž budete moci Ryse ukazovat návštěvám, které jistě zaujme. Jako takový pohodový launch titul Ryse: Son of Rome poslouží dobře, ale po dohrání se k němu už asi moc vracet nebudete. Snad se Crytek do druhého dílu poučí.

 
 
 

KOMENTÁŘE

    Pro přidání komentáře je nutné být registrován a přihlášen.
     
    9

    Desperados III

    7

    Destroy All Humans!

    8

    Marvel’s Iron Man VR

    10

    The Last of Us Part II

    9

    F1 2020

    6

    Assetto Corsa Competizione