Returnal

RECENZE 125

PS5

Konzolista
Hráči

Hodnocení hráčů

8/10 Bakoluk
10/10 Baltazar
10/10 Chaser91
10/10 D-Von
10/10 Dweight
10/10 Epi_Echo
7/10 Godfrey
6/10 Guru44
10/10 Johnas
10/10 Justy
9/10 Kachlo
10/10 Kakadouch
3/10 Malakit
6/10 NX217
10/10 Newman350
10/10 Pametnik
9/10 Pešek
10/10 Teriyaky
8/10 Thing
9/10 Tom K
9/10 Trex
10/10 gauntl3t
10/10 razzorr1
10/10 robinhocz
10/10 suchac
 
 
Returnal ( Returnal )
9 10 1
Hodnocení hráčů: 8.71 z 10, hodnotilo 45 hráčů

Returnal

Martin Šmíd, 29.04.2021 14:01

Finské studio Housemarque se nejvíce proslavilo výbornými arkádovými akčními hrami jako Super Stardust HD, Dead Nation, Resogun, Alienation, Nex Machina nebo Matterfall. Za poslední roky se videoherní průmysl značně proměnil, a proto museli vývojáři se slzou v oku sledovat, že o jejich pořád výborné akční hry není takový zájem, jako v minulosti. I proto se pustili do neprobádaného prostředí dnes populárních battle-royale her a oznámili akci Stormdivers, která ovšem skončila fiaskem. Hráči o ní nejevili moc velký zájem, a i proto muselo vývojáře potěšit, že se dohodli se Sony na vytvoření své doposud nejambicióznější hry. Tou je sci-fi hororová akce Returnal, která vychází v následujících dnech exkluzivně pro konzoli PlayStation 5. Protože mám rád tvorbu studia Housemarque, hodně jsem se na hru Returnal těšil. Po zahrání jsem rád, že vývojáři nezapomínají na svoji minulost a pořád staví na rychlé akci se spoustou oku lahodících efektů, ale zároveň se nebáli hratelnost okořenit o spoustu nových prvků, přidat parádní výpravu a dokonce i kvalitní příběh, výsledkem čehož je jejich doposud nejlepší hra.

Recenzovaná verze: PlayStation 5

Pokud jste hráli některé předchozí hry studia Housemarque, určitě víte, že nikdy nestavěly na propracovaném hlubokém příběhu. Vlastně, někdy ho ani neobsahovaly, a když už, tak šlo o klasickou omáčku o záchraně světa, která byla jen záminkou pro sebrání zbraní a následnou likvidaci tisíce zombií, mimozemských neřádů a dalších potvor. I proto jsem měl trochu strach, že když se nyní vývojáři pokusí vůbec poprvé o pořádný propracovanější příběh, jenž se navíc bere docela vážně, nemusí to dopadnout dobře. Jsem ale rád, že všechny mé obavy se rozplynuly jako pára nad hrncem po prvních několika hodinách hraní. Hra Returnal se točí kolem vesmírné průzkumnice společnosti ASTRA Selene, která zachytí záhadný signál označovaný jako „bílý stín“ na planetě Atropos. Vydává se ho proto prozkoumat, ale během přistání je její loď Helios nepěkně poškozena a ztroskotá. Jak jsem ale následně zjistil a i sama hlavní hrdinka, to je ten nejmenší problém.

Planeta Atropos je neuvěřitelně nehostinné místo pro život plné mimozemských kreatur, které jdou od první minuty Selene po krku. Smrt ovšem tady neznamená konec, protože jak hlavní hrdinka záhy zjistí, ocitla se v jedné nekončící časové smyčce, z níž na první a možná i druhý pohled není úniku. Smrt ji totiž vrací jen zpátky k času a na místo havárie. Musí proto zjistit, kde že se to nachází a onu smyčku prolomit. Zní to sice jednoduše, ale vývojáři ze studia Housemarque nám servírují nesmírně zajímavý mysteriózní psychologický sci-fi thriller, v němž postupně budete zpochybňovat vše, co vidíte. Psát o něm více by byl ovšem obrovský spoiler, protože odhalování toho, co že se to děje a proč se to děje, je vlastně to nejlepší a velkou hnací silou napříč celou hrou. A určitě na to má vliv i samotná hlavní hrdinka Selena, s níž nejde necítit. Co bych ale chtěl příběhu vytknout, je hlavně skutečnost, že na některé zásadní otázky přímo neodpovídá a nechává svým způsobem na hráči, aby si je interpretoval po svém. Chápu, o co vývojářům šlo, ale byl bych radši, pokud by na vše sami dali jasnou odpověď.   

Returnal je akční hra viděná z třetí osoby, která staví na vážném mysteriózním příběhu, temné atmosféře a rychlé akci, během níž nepřátelé střílejí různobarevné projektily jako v klasických arkádovkách typu Super Stardust HD. Na první pohled to vypadá opravdu zvláštně, a i já jsem po zhlédnutí několika trailerů vůbec netušil, co si o tomto myslet. Důležitější ovšem je, že tento mix funguje neskutečně dobře a i díky němu Returnal působí v dnešní době tak svěže a svým způsobem originálně, ačkoliv vývojáři do jisté míry využívají a kombinují to, s čím už dříve přišel někdo jiný, ať už ve videohrách nebo filmech. Do jeho zahrání bych si přitom nemyslel, že taková hra může vůbec fungovat a být zábavná způsobem, že se od ní budu jen horko těžko odtrhávat, a když už ji vypnu, tak budu neustále přemýšlet nad příběhem i samotnou hratelností a těšit se, až ji znovu zapnu. Returnal si mě jednoznačně omotal svými chapadly a nepustil po desítky hodin.

Jedinečný mimozemský svět láká k průzkumu

Jakmile jsem udělal se Selenou první krůčky, ocitl jsem se v džungli za silného deště, v níž jsem následně prolézal ruiny, které po sobě zanechala nyní už zaniklá starobylá civilizace. V tomto Returnal svoji atmosférou a vůbec pojetím připomíná filmy jako Alien nebo Prometheus. A to má zcela jistě vliv na to, že jsem si připadal jako na skutečném temném místě, které je krásné i děsivé zároveň. Takové navození pocitu přítomnosti na neznámé a záhadné planetě, kterou máte chuť prozkoumávat a odhalovat její tajemství, dokáže navodit jen málo her. Returnal mezi ně rozhodně patří. Nemusíte se přitom bát, že byste po celou dobu prolézali jen džungli s různými zříceninami a památkami, protože v Returnalu existuje hned šest naprosto odlišných biomů, takže se podíváte i na poušť, zamrzlých tunder a různých jeskyní a dalších bludišť. Prakticky jsem vyjmenoval jen to, co vývojáři sami ukázali v trailerech nebo na oficiálním webu, ale hra má i několik překvapení, navíc finální biom je natolik odlišný a jedinečný od těch předchozích, že má vliv i na samotnou hratelnost. Schválně neříkám, o co jde, abych vám nezkazil překvapení ještě před zahráním.

Co ale mohu říci, je to, že jak budete prozkoumávat Atropos, sem tam narazíte na záhadný dům, do něhož můžete následně vstoupit. V něm se pohled přepne do vlastních očí, přičemž tyto pasáže s kolikrát hororovou atmosférou nejsou jen vedlejší náplní, jak by se mohlo zdát, ale důležitou součástí příběhu obsahující další střípky a indicie k tomu, co že se to vlastně děje. I když je možné je vynechat, nedoporučuji to, protože tím byste se ochudili o řadu silných momentů a vodítek k vysvětlení celé zápletky. Jednotlivé úrovně v biomech jsou skvělé po stránce designu, ale také neskutečně promyšlené a tvořené ve stylu Metroidvania her. Nejlépe bych v tomto Returnal přirovnal třeba k akčnímu hitu Control studia Remedy nebo sérii Metroid, protože Selene postupně získává důležitá vylepšení svého skafandru, která jsou trvalá a zůstávají tedy i po smrti. Díky nim se tak můžete dostávat do dříve nedostupných míst, kde jsou skryté truhly, lékárničky i další tajemství. Stačí jen získat záhy po rozehrání speciální přísavný hák a najednou se úplně změní pohyb po úrovních či samotný průzkum, a tak je to vlastně s každou novou takto získanou dovedností.

Šest biomů nemá jen naprosto odlišný design, ale i vlastní protivníky, které budete potkávat, od těch řadových až po minibosse a velké bosse. Zatímco v prvním světě budete potkávat zářící psy, kreatury připomínající létající hmyz, případně obří chodící stromy, v druhém to už jsou kamenné létající chobotnice, pro které se vývojáři nechali očividně inspirovat Matrixem. A to je jen začátek, protože celkově vývojáři připravili přes padesát řadových protivníků, přičemž každý se liší nejen vzhledem, ale také chováním, takže vyžaduje i trochu toho učení, abyste odhalili jeho slabiny a mohli ho bezpečně zlikvidovat. Ano, Returnal je pořád rychlejší akce, do níž vás vlastně i vývojáři neustále tlačí, ale znát slabiny a útoky protivníka je naprosto klíčové jako v Souls hrách. A ještě více to platí během soubojů s musím říci pěkně zákeřnými minibossy případně velkými bossy, kteří jsou skvělí a patří jednoznačně k tomu nejlepšímu, co Returnal nabízí. Zvláště čtvrtý boss za doprovodu naprosto famózní filmové hudby je neskutečným zážitkem sám o sobě, na který budu ještě dlouho vzpomínat.

Hra Returnal spadá do roguelike žánru, jenž byl doposud doménou hlavně indie produkce, ale jeho obliba neustále roste. Není proto divu, že si ho začínají všímat i velcí herní vydavatelé. Nejde přitom jen o dnes recenzovaný Returnal, který byl pro vývojáře i samotnou Sony velkým riskem, ale také akci Deathloop od Bethesdy a tvůrců Dishonored, která vyjde v září pro PlayStation 5 a PC. Každopádně tento žánr je charakteristický nejen svoji vyšší obtížností oproti klasické mainstreamové produkci, ale hlavně skutečností, že hlavní hrdina má pouze jeden život. Pokud zemře, je navždy mrtvý a tím pádem i ztratí všechny získané předměty a další vybavení, no a vy musíte začít s novým hrdinou úplně od začátku. V Returnal je jen jeden hrdina, tedy hrdinka, ale smrt je vysvětlena onou zmíněnou časovou smyčkou, z níž se Selene nemůže dostat.

Smrt v Returnalu je tedy součást hratelnosti a celkového zážitku. Budete umírat, docela často, a samozřejmě to i znamená ztrátu většiny nahraných předmětů. Naštěstí vývojáři ponechávají alespoň klíčové předměty, ukládá se i postup v příběhu, případně zůstávají odemknuty odemčené nové biomy a nejrůznější zkratky do nich, takže jsem neměl pocit, že jen přešlapuji na místě a nikam se neposouvám, jako jsem měl u některých jiných her z tohoto žánru. Navíc, když odemknete další biom, můžete se do něj hned vydat, protože u vstupu máte speciální krystal, jenž vám trvale zvedne level, takže nacházíte následně kvalitnější a účinnější zbraně. Pořád je vidět, že Returnal je velká hra od Sony, která stála hromadu peněz, a proto z ní vývojáři nemohli udělat velkou hardcorovou záležitost pro pár hráčů. Na druhou stranu jde ale pořád o solidní výzvu, kterou bych přirovnal třeba k Bloodbornu i celkovým zážitkem. A i proto věřím, že by se kolem hry mohla vytvořit početná komunita, která ji bude neustále hrát a udržovat při životě i za několik let.

Na začátku sice může být trochu frustrující, hlavně pro nováčky, když pořád začínáte od začátku po každé smrti bez získaného vybavení, ale co vám nikdo nevezme, jsou získané zkušenosti. Postupně se učíte přechytračit protivníky, lehce překonávat pasti a zároveň i chápat doprovodné systémy, které základní akční základ obohacují nevídaným způsobem, díky nimž je možné si postavit takový build postavy, před níž nepřátelé spíše utíkají a je poslem smrti než křehkou ženou. I v tomto tedy hra motivuje, abyste to nevzdali a pokračovali dále. Jen to chce mít otevřenou hlavu a nevzdat se po pár nezdarech. Navíc je skvělé, že po třech prvních biomech se hra uloží, takže po smrti se pak automaticky objevujete už ve čtvrtém, navíc se zvednutým levelem. Jde o chytrý záchytný bod, který hru dělá přístupnější pro nováčky žánru, a zároveň je i motivací, abyste se ho pokusili dosáhnout, protože víte, že následně už od úplného začátku nepůjdete. A když už jste se dostali až sem, proč se nepokusit i o zbytek. Sice se vám po tomto bodu znemožní přístup do dřívějších biomů, ale to se změní po dohrání, kdy máte přístup do všech a můžete je v klidu vysbírat, pokud jste tak dříve neučinili. Nemusíte se tedy bát, že byste po tomto bodě už nemohli předchozí biomy více prozkoumat.

Aby hra byla čerstvá i po desáté nebo klidně padesáté smrti, vývojáři planetu Atropos obohatilo o náhodně generované biomy. To ovšem neznamená, že by se v biomech generovalo vše od nuly a neměly tak kolikrát hlavu ani patu. Biomy jsou složeny z různých větších plácků, místností, kobek, vedlejších cest, jeskyní a chodeb, přičemž náhodně se vždy vygeneruje jen jejich pořadí. I když jdete třeba první biom na několikátý pokus, nikdy nevíte, co vás čeká za dalšími dveřmi. A když už narazíte na dobře známou místnost, tak vás v ní může překvapit jiné rozmístění nepřátel, případně jejich jinačí druhy. Zatímco dříve v místnostech běhali jen neonoví psi, nyní mohou mít střílející létající můry s ohavným minibossem. Náhodně se pak po levelech generuje i vybavení, ať už jde o rozmístění lékárniček či truhel se zbraněmi, takže abyste měli velkou šanci na přežití, a onen dokonalý run, vyžaduje nejen učení se a dovednosti v boji, ale mít i trochu toho štěstí, abyste nalezli co nejlepší předměty. Musím ovšem říci, že v tomto je hra férová a zbytečně hráče nefrustruje.

Vybavení je klíčem k úspěchu v nehostinném světě

V předchozím odstavci jsem trochu nakousl vybavení, o němž se nyní více rozepíšu. Základem jsou samozřejmě zbraně. Během prvního biomu jsem nacházel jen pistole, samopaly a brokovnice, takže jsem si chvilkami říkal, jestli to není náhodou vše. Není. Každý biom totiž odemkne několik nových typů zbraní, ať už to jsou granátomety, raketomety, různé pulzní pušky a tak dále, takže arzenál je ve výsledku bohatý, navíc odemknuté zbraně pak nacházíte i zpětně v předchozích biomech. Co arzenál dělá ještě rozmanitější, jsou módy na jednotlivých zbraních. I když seberete dvě pušky stejné třídy, každá se může chovat trochu jinak. Pokud máte štěstí, padne vám zbraň s uzdravujícími kulkami, ale já si nejvíce oblíbil kulomet s módem, který během střelby sem tam vytvoří jakýsi fialový portál vystřelující silný paprsek. Ten dokáže uškvařit vše v okolí a je skvělý i na souboje s bossy. Je vidět, že arkádový původ vývojáři nezapřou. Přestřelky jsou tak hodně efektní, ale i díky skvělému rozmanitému arzenálu zbraní a výbornému gunplay systému i parádně vyladěnému ovládání neustále zábavné, takže jsem se nikdy nenudil.

S akcí se v Returnal pojí systém adrenalinu. Hra od vás vyžaduje, abyste hráli sice akčně, ale také co nejvíce bezpečně, protože pokud zabíjíte protivníky a nedostáváte zásahy, roste vám úroveň adrenalinu. Čím větší úroveň máte, tím získáváte lepší bonusy. Zbraně jsou najednou silnější, ale také vidíte přes zdi, čímž dokážete lépe odhalovat protivníky a rozpoznat, z jaké strany se blíží, případně vám přidají silné naváděcí kulky. Adrenalin je naprosto stěžení a klíčový prvek v hratelnosti hry Returnalu, jemuž se vyplatí věnovat pozornost, abyste následně mohli využívat jeho přednosti. Returnal ale není jen o zbraních, protože během průzkumu nacházíte různé artefakty s pasivními bonusy, možné je na sebe nasadit i pět parazitů. Ti rovněž mají pasivní bonusy, ale každý má i jeden negativní efekt, takže je třeba dobře vybírat. Ono je pěkné, když si na sebe nasadíte parazita, který dokáže léčit část zdraví, ale k čemu vám je, když následně nemůžete sebrat žádný další předmět, protože byste dostali zásah a přišli o adrenalin. Returnal se na začátku může jevit jako prostá střílečka, ale v možnosti úpravy postavy a její vývoje je bohatá a kolikrát jde kombinací zbraní, parazitů a módů vytvořit neskutečně silná postava, jak už jsem zmínil výše.

Returnal je čistě hra pro jednoho hráče, takže taková ta klasika od Sony. Přesto obsahuje i online elementy. O výzvách a žebříčcích se rozepíši níže. Nejprve se rozepíši o jiném online prvku, pro který se vývojáři nechali inspirovat Souls hrami a nejvíce asi sérií Nioh. Během hraní můžete potkat mrtvolu Selene, za níž hrál jiný hráč. S ní můžete interagovat, takže uvidíte, jak dotyčný zemřel. Následně je možné mrtvolu probudit a svést s ní souboj, který je ale hodně těžký. Na druhou stranu odměna je více než solidní. Je to risk, který můžete i nemusíte podstoupit. Jako oživení hratelnosti je tento prvek jistě fajn, a vlastně i trochu potěší během hraní, když víte, že se netrápíte na planetě Atropos sami.

Ve hře Returnal  budete umírat, hodně často, a i proto potěší, že v ní prakticky nejsou díky rychlému SSD disku žádné nahrávací obrazovky. Po smrti se objevíte hned v místě havárie, a to samé platí i pro rychlé cestování po mapě. Po několika dnech hraní jsem si navíc všimnul, jak rychle se do hry vlastně dostanu po zapnutí. Problikne jen logo studia Housemarque a PlayStation Studios, následně už jsem ve hře, což trvá jen několik vteřin. Škoda, že něco takového nemají i jiné hry, které při spuštění jen hráče prudí zbytečnými obrazovkami s reklamou na výrobce enginu a tak dále.

Zatím jsem Returnal jen chválil, a vlastně si nevzpomínám, kdy naposledy jsem byl z nějaké hry tak nadšený a rád o ní psal. Přesto je jedna věc, která mi celkem vadí, a to je systém ukládání. Pokud rozehrajete nový run, nemůžete konzoli úplně vypnout nebo zapnout na odreagování jinou hru. Musíte ho vždy dohrát, protože se průběžně neukládá. Pokud hru vypnete, tak se run restartuje a po dalším zapnutí se objevíte bez vybavení u lodi. Chápu, že vývojáři nechtěli riskovat, že někdo bude podvádět skrze uložené pozice, ale určitě šlo tohle vyřešit lépe. Zvláště, když vám hra může třeba i padnout a vy tak přijdete o hodinu i více hraní. Sice se mi nestalo, že by mi hra spadla a hodila chybovou hlášku, ale kolegovi ano, a přišel tak o docela skvěle rozehraný run, kde měl parádní zbraň i dobré doplňky.

Před vydáním se dlouho spekulovalo, jak je Returnal dlouhý a jestli si i tímto obhájí svoji vysokou cenovku. Já hlavní dějovou linku dohrál za nějakých 25 hodin, ale po titulcích doporučuji hru nevypínat. Dohráním hlavní linky totiž dokončíte pouze druhou kapitolu ze tří. Abyste odhalili úplně vše, musíte pokračovat, nacházet nové nahrávky, případně dokončit všechny sekvence v domech, čímž se herní čas ještě zvýší. Z lodi Helios je navíc možné zapínat speciální Denní výzvy. V nich musíte projít určitý biom za předem stanovených podmínek a nahrát v něm co největší počet bodů. Výsledek se pak zapíše do globálních žebříčků, takže takto můžete jednoduše soutěžit s kamarády či hráči z celého světa. Denní výzvy jsou dobré v tom, že si v nich můžete vyzkoušet to nejlepší vybavení, abyste věděli, jak silnou postavu lze udělat nacházením artefaktů, parazitů i jedinečných zbraní se silnými perky, ale také slouží pro vydělávání celkem vzácného materiálu, který se vám jako jediný přenáší mezi jednotlivými cykly. Celkově jsou Denní výzvy fajn a dobře hru obohacují, ale na druhou stranu jsou jen takovou tou vedlejší náplní, která má za úkol hráče odreagovat od hlavní části, aby načerpal síly do dalšího hraní.

Returnal plně využívá potenciál konzole PlayStation 5

Ačkoliv studio Housemarque nepatří přímo pod Sony, vývojáři měli od prvního dne maximální podporu jako ostatní first-party studia a jako jedni z prvních se tak dostali k novému ovladači DualSense konzole PlayStation 5. I proto mohli maximálně využít jeho největší přednosti, a musím říci, že po dohrání Returnalu se jen těžko vrací k jiným hrám nebo pouští DualSense z ruky, protože je skutečně tím velkým game changerem, o němž mluvil před zhruba rokem Mark Cerny. Už na začátku, kdy Selene se svoji lodí Helios prolétá pásem meteoritů, což je pěkné pomrknutí na Super Stardust, jsem si všiml skvěle využité haptiky, která přesně reagovala na to, co se odehrávalo na obrazovce, přičemž jemné vibrace přejížděly z jedné strany na druhou. Je to ale jen začátek, protože díky haptice doslova cítíte svoji přítomnost na planetě Atropos. Skvělý je třeba efekt dopadajícího deště na skafandr Selene, protože najednou cítíte dopadnout každou jednotlivou kapičku. Vývojáři si s haptikou neskutečně vyhráli, má velký dopad na celkový zážitek z hraní a Returnal se tak v tomto může rovnat s hrou Astro's Playroom, kterou ale mnozí považují spíše za jakési technologické demo. Ale není to jen haptika, protože využity jsou i adaptivní spouště. Třeba L2 je v akčních hrách tlačítko pro zaměření. V Returnal zaměříte tak, že ho stisknete jen do půlky, kdy ucítíte odpor, zatímco jeho promáčknutím použijete speciální mód zbraně. To je ale jen menší ukázka, jak hra adaptivní spouště využívá.

Returnal neboduje jen příběhem a svoji hratelností, ale také svým parádním audiovizuálním zpracováním. Hra běží na Unreal Enginu poslední generace v dynamickém 4K rozlišení, přičemž jsem byl od první minuty spokojen s mírou detailů, ať už šlo o hlavní hrdinku, nejrůznější protivníky i samotné prostředí, které je podpořeno i výborným globálním nasvícením za pomocí ray-tracingu. Do toho vývojáři nešetří nejrůznějšími efekty, až jsem si chvilkami říkal, jak něco takového může konzole zvládat po většinu času v naprosto stabilních 60fps. Ano, jsou situace, kdy framerate mi viditelně klesnul, ale těch naštěstí není tolik a většinou to bylo tehdy, když už jsem měl opravdu neskutečně nabušenou hrdinku se silnými zbraněmi a rozpoutal jsem po úrovni s větším množstvím nepřátel neskutečné peklo. Jinak je ale hra dobře optimalizovaná a nesetkal jsem se s žádným dalším problémem, který bych zde musel zmínit. Vlastně jsem si i říkal, že po delší době hraji hru, u níž se mohu bavit a ne řešit technické problémy či časté pády.

Mohu se tak posunout k ozvučení, které maximálně využívá Tempest 3D Audio technologii. I proto doporučuji hrát Returnal pouze se sluchátky, protože jen tak si hru maximálně vychutnáte. Returnal je bez debat jednou z nejlépe ozvučených her současnosti, slyšíte kapičky deště, blesky i nepřátele, a to tak, že i víte, z jaké strany se přibližují nebo jak daleko jsou. A velkou pochvalu si vývojáři zaslouží i za parádní filmový soundtrack, starající se o skvělou atmosféru po celou dobu hraní. O ten se postaral britský skladatel Bobby Krlic, jenž se podílel i na soundtracku pro Red Dead Redemption 2. Jakmile bude dostupný soundtrack samostatně, nebudu váhat s jeho pořízením, protože se může měřit s tím nejlepším ve sci-fi žánru, co se urodilo nejen ve videoherním, ale také filmovém průmyslu.

Returnal je skvělá akční hra a obrovské překvapení letošního roku. Studiu Housemarque se vstup do AAA produkce povedl na jedničku a servíruje nám strhující psychologický sci-fi thriller, od něhož se jen těžko odtrhává. Neustále máte nutkání prozkoumávat parádní mimozemský svět, odhalovat jeho tajemství, střetávat se s nebezpečnými protivníky i porážet velké ohromující bosse, abyste konečně zlomili časovou smyčku. A nesmím zapomenout ani na skvělé audiovizuální zpracování nebo chytré využití DualSense gamepadu. Returnal je v současnosti jednou z mála opravdových next-gen her, která tak vypadá i hraje se. 

 
 
 

KOMENTÁŘE

    Pro přidání komentáře je nutné být registrován a přihlášen.
     
    9

    Returnal

    6

    Biomutant

    9

    Mass Effect: Legendary Edition

    8

    New Pokémon Snap

    8

    Sniper Ghost Warrior Contracts 2

    9

    Final Fantasy VII Remake Intergrade