Příběh série Final Fantasy

SPECIÁL 20

 
 

Příběh série Final Fantasy

Letošní rok se od ostatních nebude příliš odlišovat. Tak jako roky předtím, i tento naservíruje mnoho kvalitních a zábavných herních zážitků, jež se už nadobro staly běžnou součástí našich domovů i způsobu moderního konzumního života. Přesto bude letošní rok v něčem výjimečný, neboť se po letech napjatého očekávání vyplněného obavami a také nadějemi objeví na pultech obchodů dlouho očekávaný titul Final Fantasy XV. Patnáctý díl jedné z komerčně i žánrově nejúspěšnějších herních sérií všech dob, která výrazně přispěla k popularizaci žánru RPG a v mnoha směrech také unikátní japonské kultury, je jednou z hlavních událostí roku a bez přehnané nadsázky řečeno i desetiletí. Podle všech náznaků chystá slavná série velký comeback a s pomocí FF XV návrat nejen na pomyslný trůn krále JRPG, ale také mohutný impulz k masovějšímu prodeji a rozvoji současné generace konzolí.

To je více než dobrý důvod k ohlédnutí zpět a toulkám minulostí série Final Fantasy. Přijměte proto naše pozvání k výpravnému putování, které nám ukáže fascinující historii a svět jedné série, kde se vždy snoubila hravost a genialita tvůrců s touhou po technologických inovacích, jež mnohokrát posunuly herní průmysl o mnoho let kupředu. Budeme se toulat časem. Občas zastavíme a naslechneme ozvěně důležitých milníků. Poodhalíme tajemství úspěchu a zavzpomínáme. Také poradíme s orientací těm, kteří s FF teprve začínají. Náš článek budiž určen všem, pro něž FF symbolizuje důležitou část konzolového světa. Pro ty, u nichž série zanechala nesmazatelný otisk v paměti a srdci, a u kterých se v každém věku probouzí hravost a touha po něčem novém i neotřelém.

Pevné základy
Jako každý správný a velký příběh, tak i ten s názvem Final Fantasy začal kdysi dávno. Jistě, je to dávno, neboť polovinu 80. let 20. století dnes z aktivní hráčské generace pamatuje již jen málokdo. Okolnosti vzniku úplně prvního dílu jsou poměrně známy. Japonská herní společnost Squaresoft spolupracující s Nintendem nebyla v prvních letech po svém založení vůbec úspěšná. V oblasti marketingu a vývoje her kupila jednu chybu za druhou, a tak se brzy nedostávalo tolik nezbytných financí. Ve společné pokladně následně zbylo vlastně jen tolik, že by to stěží pokrylo vývoj jediného titulu. Příliš velké riziko a odpovědnost řeklo by se. Tehdy se však objevil na scéně schopný vývojář jménem Hironobu Sakaguchi, člověk s vizí a nespornými organizačními schopnostmi. On to byl, kdo odpovědnost vzal na sebe a pustil se do díla, které mělo za několik málo let proslavit jeho jméno po celém světě.

Pesimismus vládnoucí tehdy v celé společnosti i po mnoha letech jasně vysvítá z pracovního názvu nové hry, který jí později vzhledem k sebeironii vývojářů už zůstal - Final Fantasy. Bude Final Fantasy skutečně poslední fantazií Squaresoft? Sakaguchi pevně věřil, že nebude. Do hry vložil celý svůj intelekt a podařilo se mu výrazně zabodovat na japonském trhu. Pro Japonce představovala „Final Fantasy“ (1987) nebezpečné a návykové lákadlo. Hra nebyla nijak originální ani výrazně inovativní, Sakaguchi však dokázal umně spojit již odzkoušené RPG prvky, které převzal zejména od konkurenční série „Dragon Quest“, s novým přístupem k znázornění bojové situace i příběhovou stylizací. Náhodné souboje, jejich základní zobrazení (hrdinové vpravo, nepřátelé nalevo) a především realističtější koncepce herního světa byly ve své době vítaným zpestřením. Ve Squaresoft si mohli mnout ruce, stejně tak i v Nintendu, na jejichž 8-bitový NES první díl legendární série vyšel. Společnost, na jejíž budoucnost by si ještě před několika málo měsíci vsadil asi jen naivní hlupák, právě otevřela brány k nové a úspěšné sérii, které měly patřit další tři dekády.

Sakaguchi dokázal onoho roku 1987 výjimečnou odvahu a jasný tah na branku. Zvítězil, avšak teprve v první bitvě. Válka ještě nebyla vyhrána. On i jeho spolupracovníci se museli ještě hodně snažit, aby Squaresoft postavili na nohy a zakotvili novou značku na domácím trhu, kde měla konkurence stále zřetelně navrch. Vydat FF i mimo hranice rodného Japonska se v této době zdálo být utopií. Další přírůstky do nového univerza v podobě „Final Fantasy II“ (1988) a „Final Fantasy III“ (1990) sice žádný větší záznam do herní historie neudělaly, avšak staly se solidním a pevným základem, na kterém se dalo stavět. Teprve tehdy, po třech letech od zrození, se mohlo poprvé veřejně mluvit o expanzi. První, ale zdaleka ne poslední.

První expanze
Na začátku 90. let 20. století byla FF již konsolidovanou značkou s početným zástupem příznivců, kteří poprvé začali ve velkém skloňovat základní styčné znaky celé série, ať již šlo o velkého opeřence s názvem Chocobo, roztomilé stvoření s anténkou na hlavě Moogla, či některé druhy příšer, jež se pravidelně objevovaly v jednotlivých dílech, které na sebe příběhově nikdy nenavazovaly, avšak drželi se stmelující a propracované stylizace. Sakaguchi, který byl i nadále klíčovou osobou Squaresoft osudově spjatou s FF, věděl, že série má velký potenciál zaujmout i západní publikum. Potřeboval však změnu, jež by byla zárukou úspěchu v kulturně odlišném prostředí s doposud minimální zkušeností s japonskými hrami.

Tak se zrodila „Final Fantasy IV“ (1991), první FF, která vyšla i v Severní Americe. Nový 16-bitový systém od Nintenda, slavný Super Famicom či Super Nintendo (SNES), jak uzná fanoušek této značky za ctěnou libost, umožnil Squaresoft zlepšit grafickou stránku FF série i prohloubit její mechanismy (legendární Active Time Battle byl použit poprvé právě zde). To, na co ovšem Sakaguchi sázel nejvíce, měl být příběh. Už od počátku si Sakaguchi přál, aby se FF snažila hráčům nabídnout nejen kvalitní RPG a jedinečnou stylizaci, ale také emoce i silný prožitek. Věřil totiž, že skutečně úspěšnou může být pouze ta značka, která zasáhne hráčovo srdce a dokáže jej oslovit natolik, aby o obsahu přemýšlel. Stejně uvažoval i Sakaguchiho věrný přítel Nobuo Uematsu, geniální hudební skladatel, jemuž SNES umožnil u FF IV poprvé vytvořit vskutku orchestrální soundtrack. Jeho hudba se již napříště měla stát jedním ze synonym japonského „herního zázraku“ let 90. a série FF jako takové.

FF IV stála na počátku velikosti série. Byla unikátním vývozním artiklem z japonských ostrovů, který na sebe upozornil v USA. Propracovaný i ucelený příběh, emotivní hudba, emoce čišící na každém kroku a precizní hratelnost. To vše se objevilo v míře doposud nevídané právě ve čtvrtém dílu, který jako první umetal sérii cestičku vedoucí až na vrchol žánru japonských RPG, jenž v této době vstupoval do úspěšného období. Jestliže FF IV definovala značku na mnoho let dopředu, pak neméně úspěšná „Final Fantasy V“ (1992) dokázala definitivně konsolidovat sérii v domovském Japonsku i na severoamerické scéně. Sakaguchi opět zvítězil, a tak se mohl po dokončení pátého dílu vzdát pozice režiséra FF a v dalších letech naplno věnovat svůj talent roli producenta a výkonného prezidenta Squaresoft. Jeho vynikající organizační schopnosti a pověstná japonská pracovitost dokázaly během několika málo let proměnit Squaresoft v silnou, prosperující a rychle se rozvíjející společnost.

Budoucnost FF proto převzala nová a nadějná generace reprezentovaná lidmi typu Yoshinori Kitaseho (režie), Kazushige Nojimy (scénárista) nebo Tetsuya Nomury (designér). Právě oni přivedli FF sérii do mimořádně úspěšného období, které odstartovala excelentní „Final Fantasy VI“ (1994), díl, jenž svou hloubkou, promyšlenou koncepcí a propracovanými herními prvky překonával vše, co Squaresoft doposud vytvořil. To vše byl ale jen malý záblesk toho, co mělo přijít. Zlatý věk začal…

Zlatý věk
Zlatý věk nezačal pro FF příliš dobře. Nintendo nedokázalo dodat včas na trh kvalitní konzoli za již dosloužilého staříka SNES, a tak Squaresoft dala svému dlouholetému partnerovi košem. Byl to riskantní krok, obzvláště když SONY se svým PlayStation ještě nedokázala vyhrát konzolovou válku tehdejší generace. Přesto Squaresoft vsadil jednoznačně na SONY, pro kterou připravil exkluzivně „Final Fantasy VII“ (1997). Hře se zprvu příliš nevěřilo, přece jen to měl být první moderní a plně 3D díl, který sázel na řadu FMV, nesčetně herních inovací a vyspělý příběh s mnoha kontroverzními prvky. Navíc se dobrovolně vzdával zažitého FF středověkého fantasy světa, a namísto toho si zvolil futuristickou stylizaci. A konkurence nespala, vždyť to byla doba, ve které vznikalo jedno legendární JRPG za druhým.

Co následovalo, bylo šokem i pro samotnou Squaresoft. FF VII dokázala téměř nemožné: během několika málo měsíců ovládla žebříčky prodejnosti v Japonsku i na Západě (poprvé i v Evropě). Kritika pěla chválu na většinu aspektů, u kterých zprvu panovaly obavy. Nejvíce si FF VII získala pozornost svým příběhem, grafickou vyspělostí a hudebním doprovodem. Pro řadu lidí byla FF VII prvním dílem, který hráli. Univerzálnost FF série navíc způsobila, že se Squaresoft podařilo rychle vytvořit v západní Evropě rozsáhlou fanouškovskou základnu, která zůstala sérii věrná po řadu let. Obrovský komerční úspěch FF VII změnil tvář Squaresoft nadobro. Firma rychle expandovala a začala tvořit i jiné značky. Z Final Fantasy se stával fenomén, který prostupoval snad všechny aspekty společnosti od reklamních spotů až po sběratelské figurky. Doba neukojitelné komerce se vším pozitivním i negativním tak mohla být úspěšně zahájena.

O FF se rázem mluvilo téměř všude. FF VII vyšla roku 1998 dokonce i na PC, kam do té doby japonská RPG zavítala jen zcela vzácně. Neusnout na vavřínech, říkali si ve Squaresoft, a proto začali téměř současně vyvíjet hned několik velkých FF titulů. Nejprve vyšla „Final Fantasy VIII“ (1999), do té doby bezesporu nejvyspělejší a nejdospělejší díl celé série. Impozantní grafika, která ohromovala již u předchozího dílu, byla u osmého dílu dotažena k absolutní dokonalosti. Pro Squaresoft se od této chvíle stala grafika u FF přímo klíčová. Byla totiž ztělesněním sebevědomí a pýchy celé společnosti. FF díky tomuto aspektu nešlo přehlédnout. Následovala „Final Fantasy IX“ (2000), jež sice nesklidila již tak oslnivé ódy jako předchozí tituly z éry PlayStation One, avšak bez problému zastínila konkurenci a dosáhla vysokého standartu série.

Loučení FF s první generací PlayStation bylo i přesto velkolepé. Trůn krále JRPG díky šťastnému trojlístku FF VII - FF IX na dlouho jednoznačně patřil FF. Na žádné jiné konzoli a v žádné jiné epoše Final Fantasy tak nezazářila jako v krátkém časovém úseku na PlayStation One. Úspěch byl natolik rychlý a oslnivý, že zaslepil samotnou společnost Squaresoft i muže stojí v jejím čele. Zmizela pokora a vzpomínky na nesnadné začátky, kdy se muselo šetrně hospodařit a důkladně zvážit každý krok, každou investici. Následné období pro FF sérii nemělo být již tak úspěšné.

Mračna se stahují
Vstup Squaresoft a Final Fantasy do nového milénia byl velkou událostí. Sotva co se stačil PlayStation 2 ohřát ve výlohách obchodů, hostil již jubilejní desátý díl. V dějinách FF série patří „Final Fantasy X“ (2001) důležité místo, a to z několika důvodů. Byla prvním dílem, na kterém se v žádné roli nepodílel otec zakladatel H. Sakaguchi, jenž až do FF IX držel nad sérií ochrannou ruku coby producent a odborný poradce. Poprvé se FF díky novým technologiím, které využíval PlayStation 2, mohla pochlubit kompletním dabingem. Ten dával hře zcela nový rozměr. Spolu s ohromující grafikou, vynikající hratelností, a také pečlivou reklamní masáží se zrodil nový hit, který na konzolích ve svém žánru dlouho postrádal konkurenci.

Za velkým úspěchem se však skrývaly hluboké rozpory ve společnosti Squaresoft, které postupně nabíraly na síle. Nikdo tehdy nemohl tušit, že FF X je posledním klasickým dílem série a na dlouho poslední velkou FF hrou, kterou si budou lidé moci zahrát. Vlastníci Squaresoft totiž začali naléhat na Sakaguchiho, aby co nejdříve připravil online FF projekt, který by využil v této době nastupujícího a velmi úspěšného schématu MMORPG, jemuž měla do značné míry patřit budoucnost. Zároveň se otec FF série začal ocitat pod tvrdou palbou kritiky za řadu manažerských pochybení i neschopnost vyprodukovat úspěšný celovečerní animovaný film (Final Fantasy: The Spirits Within byl propadák, jenž zanechal ve společnosti značné dluhy). Sakaguchi začal pod tlakem chybovat a židle prezidenta Squaresoft se pod ním nebezpečně kymácela. Stihl ještě vydat slíbené MMORPG „Final Fantasy XI“ (2002), které se i přes počáteční rozpaky v dalších letech slibně rozjelo a získalo desetitisíce aktivních hráčů po celém světě.

Roku 2003 byl však Sakaguchi zbaven funkce prezidenta Squaresoft. To byl jeden z nejzásadnějších zlomů v dějinách společnosti i FF série. Sakaguchi totiž firmu opustil i s početným kapitálem. Spolu s ním odešli nejen Nobuo Uematsu, ale i řada nadaných vývojářů, kteří se v minulých letech podíleli na vzniku a rozvoji FF série. Kvalitativní pokles vývojářského týmu ve Square byl velmi radikální a společnost se s ním vyrovnávala celé roky. Squaresoft se následně spojila s dalším japonským vývojářským studiem, a to firmou Enix, jež byla dlouholetým rivalem Squaresoft vzhledem k tomu, že vydávala v Japonsku velmi populární RPG sérii „Dragon Quest“. Vznikla tak nová a ambiciózní společnost: Square - Enix. Nový prezident společnosti Yoichi Wada se v prvních letech svého působení zaměřil především na stabilizaci nové firmy a její hospodaření. To spolu s odchodem Sakaguchiho a mnoha talentovaných mužů způsobilo, že se vývoj dalších FF značně zkomplikoval.

Další díl v řadě „Final Fantasy XII“ (2006) měl velmi složitou pozici. Vyšel totiž v době, kdy se životní cyklus PlayStation 2 již chýlil ke konci. Množství inovací a odstranění řady základních styčných prvků série (absence hlavní postavy, emotivního příběhu, nebo vypuštění náhodných soubojů) s ohledem na větší cílení na západní publikum navíc vyvolalo u skalních fanoušků rozčarování. Hra sice zabodovala a řada fanoušků i odborníků na RPG jej dodnes považuje za jednu z nejkomplexnějších a nejpropracovanějších FF, avšak ukázalo se, že zřetelný posun k akčnímu RPG, jímž si musela série s ohledem na hlubokou stagnaci žánru JRPG v těchto letech projít, bude dlouhodobým procesem plným omylů a chyb. FF série na to v dalších letech trpce doplatila. Následovalo období temna.

Doba temna
Přelom desetiletí byl pro sérii FF jedním z nejhorších období dosavadní historie. Mohla za to řada faktorů. Square - Enix totiž v roce 2009 koupil značky společnosti Eidos Interactive, jež zahrnují globálně známější herní série typu Tomb Raider, Hitman, Deus Ex či Thief, což způsobilo, že společnost v dalších letech na Final Fantasy bez mála zanevřela. Odsunula ji jednoduše na vedlejší kolej a celému univerzu velmi uškodila tím, že se dlouho zaměřovala na tvorbu mnoha FF spin-offů a sequelů pochybné kvality, a to na úkor vývoje regulérních dílů hlavní série.

Že pro Square - Enix přestává být FF prioritou, se mohl celý svět přesvědčit u „Final Fantasy XIII“ (2009), jelikož hra trpěla uspěchaným a nedostatečným vývojem, ve kterém se výrazně projevila absence ucelené koncepce a originality. Hra byla na poměry JRPG kvalitním počinem, to bezesporu, ale fanoušci FF byli zvyklí na úplně jiný standart. Věděli to i tvůrci. O několik let později proto sami vývojáři vyjádřili lítost nad tím, že se nemohlo v době vývoje hře ani zdaleka věnovat tolik času a prostředků, kolik se původně plánovalo. FF XIII v Japonsku příliš neuspěla. Na Západě se dokonce stala terčem kritiky a příkladem stagnace celého žánru, a to i přesto, že celosvětové prodeje vůbec špatné nebyly. Přesto se nejednalo o zrovna dvakrát dobrý start FF série na nové platformě PlayStation 3 a poprvé také na konzoli od Microsoftu Xbox 360.

Ve šlépějích diletantství pokračovala i „Final Fantasy XIV“ (2010). Ta měla být nástupem oblíbeného MMORPG FF XI, avšak její vývoj probíhal v natolik zmatečném duchu, že se titul stal doslova nehratelný. Celý herní svět byl v šoku. Toto že má být nový FF online titul, jenž měl dle vyjádření Square - Enix konkurovat World of Warcraft? Žádný jiný titul honosící se názvem Final Fantasy neudělal na Západě nikdy větší ostudu a zděšení, než tento paskvil. Square - Enix proto musel hru od základu změnit. V letech 2013 - 2014 tak vyšla na PC i PlayStation 3 a PlayStation 4 nová verze s názvem „Final Fantasy XIV: A Realm Reborn“, jež dokázala odstranit většinu problémů předchozího titulu, a tak jej důstojně nahradit.

Na počátku tohoto desetiletí se tak nad kdysi slavnou a obdivovanou značkou na dlouho zatáhlo. FF sérii chyběla jasná koncepce a vize. Většina titulů, jež byla vydána, nebyla kritikou přijata příliš dobře, o hráčích ani nemluvě. Poprvé za celou dobu, co FF zahájila svou podivuhodnou cestu herním světem, dokonce základna fanoušků ubývala a slábla. Ve Square - Enix chyběly plány do budoucna a další nový velký díl byl v nedohlednu. Nedařilo se ani společnosti, která se topila v dluzích, a tak musela v letech 2012 - 2013 přijít personální i logistická restrukturalizace. Díky ní se podařilo společnost stabilizovat a po letech přešlapování mohla konečně nastat nová éra. I sérii FF začalo svítat. Cesta k tomu byla provázena pokorou a návratem ke kořenům v podobě vydávání předešlých dílů v HD remasterech i na nových platformách. Oblomit fanoušky a znovu si naklonit jejich přízeň trvalo sice velmi dlouho, ale společnosti se to přece jen podařilo. Značka FF se tak mohla znovu probudit k novému životu a světlejším zítřkům.

Povstání z popela
Jako bájný pták Fénix, který nechybí v žádné pořádné FF hře, tak i Final Fantasy série povstala v uplynulých třech letech znovu z popela. Square - Enix nejdříve odčinil své klopýtnutí s FF XIV a celou hru předělal a znovu vydal na PC i konzole. Poté připravil fanouškům špičkově odvedený HD remaster populárního desátého dílu v našlapané kolekci obsahující i přímé pokračování FF X - 2, načež konečně došlo k vydání částečného remaku PSP titulu FF Type-0, zřejmě nejlepší handheldové FF hry, jež byla kdy vytvořena. Poté si ve Square - Enix připravili velké překvapení, jež však v konečném důsledku udělalo fanouškům velkou radost.

Z nepříliš kvalitně odvedené kompilace třináctého dílu byla totiž vyčleněna ambiciózní a na první pohled lákavá FF Versus XIII vyvíjena už od roku 2006, jež se z rozhodnutí společnosti v roce 2013 transformovala ve „Final Fantasy XV“ (2016). Tím tak série znovu dostala svůj smysl a budoucnost, neboť po mnoha letech experimentů, stagnace a hořké deziluze znovu klepe na dveře velká FF, na níž je vidět pořádný kus práce. Jak by také, když je FF XV ve vývoji celé desetiletí, čímž se s přehledem zapisuje do historie jako nejdéle vyvíjená FF hra. Už na podzim se budeme moci přesvědčit, nakolik je větší důraz na akci slučitelný se základními prvky série.


Už teď je ale zřejmé, že vydání FF XV bude událostí desetiletí, neboť hra přitahuje pozornost nejen svým dlouhým a komplikovaným vývojem, ale také fenomenální grafikou, prvním opravdu velkým otevřeným světem v dějinách série, a více než vážnou tématikou, kterou uchopily legendy vývojářského týmu typu Kazushige Nojimy a Tetsuya Nomury. FF XV vyjde jak na PlayStation 4, tak i na Xbox One. SONY sice exkluzivitu u tohoto pozoruhodného titulu, který jistě pořádně provětrá současné konzole a vymáčkne z nich poslední kapky nevyužitého výkonu, neudržela, avšak spravila si chuť na novém a klíčovém titulu Square - Enix. Tím není nic menšího, než vysněný a generacemi fanoušků toužebně očekávaný remake FF VII, tj. nejprodávanějšího, nejoblíbenějšího a zřejmě celosvětově nejznámějšího dílu.

Final Fantasy série si tak prodělala klinickou smrt a sáhla si až na pomyslné dno, aby znovu nabrala dech. Krůček po krůčku obnovuje před fanoušky i herními kritiky svou důvěryhodnost a prestiž. Očistec, jímž si FF prošla, se nejspíše nakonec ukáže jako tolik potřebný impulz proto, aby obrodný proces a s ním spojené těžkosti oddělily zrna od plev a daly ve Square - Enix vyniknout těm lidem, jimž na budoucnosti tři dekády trvající série skutečně i upřímně záleží. Přejme si tedy, aby počínaje FF XV série znovu našla svou cestu, spojila to nejlepší z minulosti s moderními technologiemi, a stvořila tak novou ohromující fantazii, které budou i nadále propadat miliony hráčů po celém světě…

Mimo hlavní sérii
Final Fantasy univerzum se dočkalo velkého množství spin-offů, metasérií, sequelů a dokonce i několika filmů, které sérii doplňují i rozvíjejí. Mají řadu příznivců i odpůrců, ale to je jev patrný u většiny rozvětvených herních sérií, které uvázly v síti marketingového cynismu. Přesto je naší povinností zmínit alespoň hlavní z Final Fantasy spin-offů, jelikož si řada z nich pozornost bezesporu zaslouží. Dost možná si nyní někdo vybere FF hru, jež mu pomůže ukrátit čekání na FF XV.

Úplně první vlna spin-offů začala už na začátku 90. let 20. století a je spojena s úspěchem prvních vydaných Final Fantasy v Severní Americe. Jen málokterá hra z této první vlny, kterou reprezentuje zejména série „SaGa“ (Final Fantasy Legend), však zaznamenala větší úspěch. Další vlnu přinesl rok 1997 a ohromný úspěch, který Square sklidila za oceánem s Final Fantasy VII. Roztomilý žlutý Chocobo se tehdy stal doslova maskotem celé série a není proto divu, že se dočkal i svých vlastních her různorodých žánrů od RPG až po závody. Tato Chocobo kompilace obsahuju na dvě desítky titulů (ne, opravdu se nejedná o překlep), z nichž ten poslední, původně plánovaný pro Nintendo 3DS, byl zrušen v roce 2013.

Tím však nejdůležitějším a zcela jistě nejlepším spin-offem v éře zlatých devadesátých let byla „Final Fantasy Tactics“ pro PlayStation One. Vývoj probíhal souběžně s FF VII, ale snahou tvůrců bylo vrátit se ke kouzlu 2D titulů. Hra vyšla pouze v USA a trvalo dlouhých 10 let, než se objevila i v Evropě na PSP v podobě remaku s podtitulem "The War of The Lions". Hra byla příběhově rozsáhlá a bohatá, těžko by se jí tehdy na tomto poli hledala konkurence. A také náročná. Těžké strategické bitvy se staly doslova noční můrou. Příběh se odehrával ve světě zvaném Ivalice, kam se tvůrci ještě několikrát vrátili. Final Fantasy: Tactics se dočkala prodeje přesahujícího dva miliónů kusů, a proto se Squaresoft rozhodl vytvořit hned několik pokračování. Žádné ale již úspěchu svého předchůdce nedosáhlo.

Ještě před vydáním FF VIII se otec FF série H. Sakaguchi nechal slyšet, že se co nejdříve dočkáme velkého celovečerního Final Fantasy filmu. Toto prohlášení ale nebylo příliš přesné, protože tento film byl nakonec akční sci-fi, která mělo opravdu jen velmi málo společného se sérií Final Fantasy, v podstatě pouze název a několik málo styčných prvků ze scénářů předešlých dílů, jmenovitě hlavně z FF VII. Squaresoft však ukázal, že dokáže počítačovou animací nejen konkurovat, ale i překonat taková studia, jako byla Dreamworks a Pixar. Když se v roce 2001 film „Final Fantasy: Spirits Within“ (u nás v českém překladu "Esence života") dostal do kin, byl označován jako mezník v animaci. Kritika na Západě ovšem film neúprosně strhala. Technicky dokonalý snímek s poměrně slušným příběhem se tak k velkému překvapení samotného otce zakladatele stal nejvíce prodělečným podnikem v historii Squaresoft a v USA i Evropě naprosto propadl.

S vydáním FF X nastal největší rozmach stále populárnějšího univerza. V roce 2003 pokračoval poprvé v sérii příběh regulérní FF přímým sequelem v podobě „Final Fantasy X - 2“. Nejvíce kompilacemi a nadstavbou zaplněným FF dílem se však stala z pochopitelných důvodů FF VII. Její početná kompilace, jež vycházela v letech 2004 - 2009, obsahuje krátký anime film „Last Order“, celovečerní CGI film „Advent Childern“ z roku 2005, akční adventuru „Dirge of Cerberus“ pro PlayStation 2, mobilní hru „Before Crisis“, a také zřejmě nejlepší z kompilací „Crisis Core“ pro PSP. V roce 2014 k tomuto výčtu přibyla ještě „Final Fantasy VII: G - Bike“, která vyšla v Japonsku na mobilní telefony. Po vydání FF XII se výčet FF bokovek zvýšil ještě o tzv. Ivalice Alliance a další vedlejší produkty k Final Fantasy XIII, a to „Final Fantasy XIII - 2“ a „Lightning Returns: Final Fantasy XIII“. Oba tituly mají fanoušci ještě v živé paměti, bohužel ale z větší části s ohledem na jejich nepřesvědčivou kvalitu a bezbřehou rozpačitost obsahu. Samostatnou kapitolou je další z kompilací třináctého dílu, a to již zmiňovaný „Final Fantasy Type-0“, která původně vyšla pouze v Japonsku na PSP, ale Square - Enix se rozhodl pro její HD remaster, který vyšel v roce 2015 pro PlayStation 4 a Xbox One.

Že už je těch FF titulů nějak hodně? A co třeba ještě úspěšná akční PSP série „Final Fantasy: Dissidia“ a „Final Fantasy: Crystal Chronicles“ se svými pokračováními? A to jsme vůbec nepohovořili o zhruba desítce mobilních FF her, remaků, remasterů, různých novel, románů nebo rytmických srandiček typu „Theatrhythm Final Fantasy“ pro Nintendo 3DS. Je toho zkrátka hodně, a dokud FF bude takto slavnou značkou, která bude vynášet, tak se nic podstatného nezmění. Naopak bude takovýchto titulů přibývat. Pravda je, že jejich kvalita osciluje od propadáků, které se prodávají jen díky názvu "Final Fantasy" na obale, až po průměr. Jen zcela výjimečně se podaří z některého z těchto titulů udělat úspěšnou hru, která zaujme i jako samostatný titul.

Co nás čeká?
Jak jinak naše putování zakončit, než náhledem do budoucnosti a vytyčením následujících bodů FF vesmíru, které nás v nejbližší době čekají a neminou. Nuže, proč máme v nejbližší době rozbít porcelánové prasátko a začít šetřit?

World of Final Fantasy
Datum vydání: 2016
Platformy: PlayStation 4 a PlayStation Vita

Podle názvu není těžké uhádnout, že se bude jednat o odlehčený titul s cílem představit mladším FF fanouškům zábavnou a hravou formou historii série, její postavy, místa a děje. Dva sourozenci budou vrženi do okouzlujícího světa plného postav a bytostí spojených s předchozími díly. Infantilní vzhled a nadsazená stylizace však klame, pod povrchem se totiž bude ukrývat fungující a návyková hratelnost, které snadno podlehnou i starší a zkušenější hráči. Při troše štěstí by se právě World of Final Fantasy mohla stát milým překvapením roku.

Final Fantasy XV
Datum vydání: 30. září 2016
Platformy: PlayStation 4 a Xbox One

Na podzim si vezměte dlouhou dovolenou, neboť výlet do postmoderního světa zmítaného válkou o mocné krystaly po boku Noctise a jeho přátel bude herní událostí roku. Otevřený svět, zcela nový a revoluční akční bojový systém, impozantní grafika poháněná jedním z nejmodernějších i nejkvalitnějších enginů vytvořených samotným Square - Enix (Luminous Studio), orchestrální soundtrack a především temný, vyspělý a emotivní příběh z pera zkušených scénáristů. Pro fanoušky FF, RPG a kvalitních her jasná povinnost.

Final Fantasy IX
Datum vydání: 2016
Platformy: PC

Port pohádkově laděného devátého dílu ve vysokém rozlišení a s podporou trofejí jistě udělá radost nejednomu hráči. Na PC totiž FF IX nikdy nevyšla, a vzhledem k tomu, že na Steamu v minulých letech úspěšně zabodovaly porty FF VII a FF VIII, může Square - Enix spokojeně vyhlížet slušný obrat. Naši kolegové na PC po FF ze zlatého věku rádi sáhnou, už jen z toho důvodu, že kvalitních JRPG by se na počítači dalo spočítat na prstech jedné ruky. Doufejme, že Square - Enix hru uvolní i pro konzole stejně tak, jak to loni učinil u PC Steam verze FF VII.

Kingdom Hearts III
Datum vydání: zatím neoznámeno
Platformy: PlayStation 4 a Xbox One

Jistě, Kingdom Hearts nepatří do FF univerza, avšak má na něj přímou návaznost. Tato vynikající série, na kterou celá řada hráčů nedá dopustit, kdysi vznikla vlastně náhodou. Square jí vytvořil po dohodě s tvůrci studia Disney, čímž vznikl na první pohled zmatený hybrid světa Disney a FF postav. Výsledek byl ovšem ohromující. Jak v Japonsku, tak i na Západě se po hře a jejím pokračování jen zaprášilo. Třetí díl Kingdom Hearts je očekávaným počinem, který znovu oživí slavné FF postavy v pestré společnosti milovaných animovaných postaviček Walta Disneyho.

Final Fantasy VII Remake
Datum vydání: zatím neoznámeno
Platformy: PlayStation 4 (časová exkluzivita)

Před rokem bylo ohlášení vytouženého remaku velkým šokem, který po čase vystřídaly pochybnosti: kdy a v jaké podobě hra vyjde? Nyní už jsou některé věci o mnoho jasnější. Za prvé: SONY získala časovou exkluzivitu. Za druhé: Square - Enix nepřipraví starou hru v moderní grafice, ale celkový remake, který se bude týkat modernizace bojového systému, přidání nových postav i lokací, a celkově propracovanější koncepce. Remake, na němž se podílí většina vývojářů, jež kdysi stála i u zrodu originálu, bude vycházet epizodně, což sice na jedné straně budí rozpaky, avšak na straně druhé naděje, že bychom se první části mohli dočkat již relativně brzy, snad dokonce už někdy na přelomu let 2016/2017. Prosincový hratelný trailer totiž potvrzuje slova vývojářů o tom, že remake je již v pokročilé fázi vývoje. Stačí jen vydržet a čekat!

Final Fantasy XII HD
Tohle je tak trochu střelba naslepo, i když ne úplně. Z mnoha vyjádření zaměstnanců Square - Enix je totiž zřejmé, že o HD remaster je ve společnosti zájem. Stejně tak na straně fanoušků. Remaster by navíc nebyl nijak složitý vzhledem k tomu, že hra de facto vyšla na konci životního cyklu PlayStation 2. A jelikož předchozí HD remastery slavily až nečekaný úspěch, nestojí znovuoživení FF XII prakticky nic v cestě. Oznámení remasteru je tedy úpěnlivě očekáváno. Že by se tak stalo už během letošní E3 nebo TGS v září?

Jak je tedy patrné, máme se v budoucnu opravdu na co těšit. Kulaté 30. narozeniny, které bude série Final Fantasy slavit už příští rok, by se tak mohly nést ve znamení vstupu do nové éry, v níž by se tvůrci, dostatečně poučeni z nedávných chyb, opět vrátili k poctivé tvorbě. K tvorbě, jež je i přes těžkosti a klopýtání v minulých třech desítkách let stále tím nejpodmanivějším, nejuniverzálnějším a ze všeho nejvíce okouzlujícím fenoménem v dějinách herního průmyslu.

Napsal: Leon

 
 

KOMENTÁŘE

    Pro přidání komentáře je nutné být registrován a přihlášen.
     
    9

    Kena: Bridge of Spirits

    9

    Microsoft Flight Simulator

    7

    Tormented Souls

    7

    Life is Strange: True Colors

    9

    Tales of Arise

    7

    The Ascent