Predator Hunting Grounds

RECENZE 22

PS4

Konzolista
Hráči

Hodnocení hráčů

4/10 BonFire
2/10 Dweight
5/10 Kachlo
8/10 POciSEM
9/10 manny
 
 
Predator Hunting Grounds ( Predator Hunting Grounds )
5 10 1
Hodnocení hráčů: 5.56 z 10, hodnotilo 9 hráčů

Predator Hunting Grounds

Martin Šmíd, 29.04.2020 12:30

V posledních měsících zástupci Sony oznámili, že by chtěli do budoucna přinášet hráčům na konzolích PlayStation nejen velké a hodně drahé singleplayerové hry jako God of War, Uncharted nebo Horizon Zero Dawn, ale i hry pro více hráčů, které jsou v posledních letech také velmi oblíbené a v nabídce zatím chybí. I proto v minulém roce nepřekvapilo oznámení multiplayerové akce Predator Hunting Grounds pro konzoli PlayStation 4 a PC, která je postavena na celosvětově oblíbené filmové licenci. Na ní pracovali vývojáři ze studia IllFonic, a stejně jako jejich předchozí hra Friday the 13th: The Game jde o asymetrickou záležitost. Podobných multiplayerových her jsme tu měli v posledních letech hned několik, ale vždy se ukázalo, že dokážou zabavit jen na pár večerů a ne dlouhodobě, což byl jejich největší problém. Byl to případ už zmíněného Friday the 13th: The Game, ale také třeba ambiciózní a dle mého názoru velmi kvalitní akce Evolve, kterou po několika týdnech opustili skoro všichni hráči a nezachránil jí ani přechod na free-to-play model. Predator Hunting Grounds tak bude muset o své postavení tvrdě bojovat, a jestli má vůbec šanci na úspěch, se dočtete níže.

Recenzovaná verze: PlayStation 4 Pro

Oznámení hry Predator Hunting Grounds mi udělalo jako fanouškovi filmové ságy a her Aliens vs. Predátor velkou radost, a ani mi nevadilo, že nejde o příběhovou akci pro jednoho hráče. Multiplayerové hry hrají s kamarády rád a navíc jsem věděl, že pokud se vše dobře uchopí, mohla by vzniknout zábavná akce na řadu večerů. Nahánět Predátorem kamarády je bez debat pro fanoušky splněným snem. Jenomže nedávno vývojáři vypustili betaverzi, která byla dost rozpačitá, a najednou se začalo mluvit ve spojení s hrou o velkém zklamání. To byl první varovný signál, že by se nemusela nakonec povést, no a rozpaky nyní mám i po zahrání plné verze, s níž nemohu být spokojen ani jako hráč multiplayerových her, tak ani jako fanoušek filmové série.

Jak už jsem zmínil, Predator Hunting Grounds je asymetrická multiplayerová akce pro pět hráčů (4v1). První skupinku tvoří komando vojáků, která se vydává do džungle v Jižní Americe, aby bojovala s drogovými kartely a dalšími neřády, do čehož se zaplete pátý hráč v roli mimozemského lovce Predátora. Ten se snaží snahu prvního týmu narušovat a jeho členy lovit pro trofeje, které si může dávat pěkně za opasek. Koncept hry v tomto prakticky kopíruje děj prvního filmu, navíc se vývojářům povedlo do hry přenést i jeho atmosféru, za což může hlavně hudební doprovod a ozvučení, ale také další charakteristické prvky. I proto nebyl problém se na začátku do hry slušně ponořit. Po několika hrách ovšem došlo bohužel k velkému vystřízlivění.

Když může krvácet, může i zemřít

Nejprve se vyjádřím k hraní za vojáky, které probíhá klasicky ve first-person pohledu. V tomto se Predator Hunting Grounds neliší od jiných multiplayerových stříleček, vlastně i gunplay je dost podobný a připomíná Call of Duty. Jen tu zbraně nemají recoil, nebo alespoň ne tak silný, takže jde o prostou arkádu. To bych ale jako mínus nebral, protože pocit ze střelby je stále solidní a neurazí. Do akce se nejprve vydáváte jen se samopalem, ale pak si můžete odemknout i další zbraně, mezi nimiž jsou brokovnice, SMGčka a za vysoký level je dostupná i bezbolestná, která udělá mleté maso ze všeho, co se jen pokusí trochu pohnout. Zbraní sice mohlo být ještě trochu více, ale i tak jejich počet neurazí. Zvláště, když si je postupně můžete vylepšovat o lepší zásobník s více náboji, tlumiče či zaměřovače. Stačí jen s nimi hrát a postupně levelovat. Zároveň vývojáři připravili i několik tříd vojáků, ale popravdě, Predator Hunting Grounds není tak silně týmová hra, abyste museli dobře skládat tým. Jde tu tak ve výsledku jen o to, jaký herní styl preferujete. Já jsem vše řešil spíše jako Arnold, takže assault se svými možnostmi byla jasná volba. Jen je trochu zvláštní, že na začátku je odemknutá jen jedna třída, další se zpřístupní až levelováním. Každopádně daleko důležitější než třídy jsou různé perky, díky nimž rychleji střílíte, případně máte více života a další bonusy. Tento systém je celkem robustní a dává hře větší hloubku, než by se mohlo na začátku zdát. 

Když přistanete vrtulníkem v husté džungli, dostanete vždy několik úkolů, které se postupně musíte pokusit splnit. Úkoly většinou spočívají v sabotáži táborů nepřátel, zabití cíle, nalezení dokumentů či hacknutí počítače, který následně musíte bránit před nabíhajícími protivníky. Tyto úkoly se neustále náhodně generují na zatím bohužel jen třech mapách, které jsou si dost podobné a vlastně rozeznat, jakou zrovna hrajete, prakticky nejde. Repetetivní úkoly a malá nabídka rozmanitého prostředí zatím hře dost ubližuje, protože brzy hraní sklouzne do stereotypu. A to i díky skutečnosti, že plnění úkolů je jednoduché, protože umělá inteligence protivníků je velmi slabá, jen slepě nabíhají a taktiku neznají, a jakmile navíc získáte brokovnici, která dává na ránu cokoliv na docela velkou vzdálenost, budete vším proplouvat jako nůž máslem. 

Jedinou překážkou na cestě za úspěšným splněním mise je pátý hráč v roli Predátora, který se do řady střetů plete. Že se nachází v blízkosti, poznáte vždy podle jeho charakteristického zvuku. Dobré je, že můžete ve hře označovat, kde jste ho naposledy viděli a dávat i random hráčům, kteří nekomunikují přes headset vědět, kde se zhruba nachází. Střety s Predátorem jsou tím nejlepším, co hra v současnosti nabízí, ale bohužel i tak nejsou nezapomenutelné a nějak extra dobře zpracované, jak by mohly být. A to i vzhledem k tomu, že mimozemský lovec je celkem křehké stvoření, k čemuž se ještě dostanu. Pak není divu, že hra rychle omrzí a neposkytuje při hraní za komando vojáků takové uspokojení a vzrušení, aby donutila hráče se dlouhodoběji vracet.

Když se z lovce stane lovná zvěř

Zatímco při hraní za jednotku vojáků vše vidíte z pohledu vlastních očí, během hraní za Predátora je to ze třetí osoby, abyste měli lepší přehled, mohli se snáze pohybovat po větvích stromů a vůbec měli větší svobodu pohybu. A určitě tohle bylo dobré rozhodnutí, zvláště když pohyb je celkem intuitivní, Predátor se zbytečně nezasekává o vše možné a je tedy možné rychle měnit pozici či utíkat z nepodařeného útoku. Když jsem se poprvé ocitl v kůži Predátora, myslel jsem si, že se stanu oním velkým obávaným mimozemským lovcem, který bude kamarádům v roli vojenského komanda pěkně zatápět, ale opak byl pravdou. Predátor je totiž relativně slabý a na začátku je značně limitován i skutečností, že nemá moc dobrou výbavu. Spolehnout se může jen na své čepele a pulzní dělo na rameni. Následně je možné si zdlouhavým hraním odemknout i další schopnosti a hlavně hračky, které můžete nosit do boje. Nechybí mezi nimi vystřelovač sítí, ikonický disk, kopí nebo luk. I tak se ale nikdy z Predátora nestane silná postava, z níž by měl jít strach a která by mohla skupince sehranějších hráčů, kteří spolu v party komunikují, zatopit.

A je to dáno tím, že na dálku Predátorovy zbraně moc účinné nejsou, nesundají protihráče na ránu nebo dvě, no a pokud se zase přiblíží do jejich blízkosti, ti mu s brokovnicemi naloží v okamžiku tolik, že je celý zelený jako mimozemšťan z jednoho nejmenovaného obchodu. Většinou takový útok probíhá tak, že zaútočíte na jednoho hráče, toho se vám podaří zranit, ale už ho nejde kolikrát dodělat a třeba si z něj i připsat trofej. V ten moment je totiž Predátor nejzranitelnější. Animace trvá dlouho a během ní ho dokážou hráči i s těmi nejhoršími zbraněmi ustřílet a položit. Predátor tak nikdy nemá navrch, jak by tomu správně mělo být, což má za následek, že skupinka ostatních hráčů z něj nemusí mít strach. Kolikrát se mi stalo, že se v okamžiku role obrátily a z lovce se stala lovná zvěř, protože všichni moc dobře vědí, jakou mají přesilu a že ulovit Predátora je ve výsledku docela hodně snadné. Několikrát se mi stalo, že jsem zaútočil na skupinku hráčů, jednoho nebo dva jsem položil, ale následně jsem se musel dát na útěk, abych se vyléčil. Hráči mě ale pronásledovali a při léčení ihned eliminovali. Chtěl bych si hraní za Predátora užívat a mít pocit síly, ale to bohužel kvůli špatnému vybalancování v současnosti nejde.   

Průměrné zpracování

Ačkoliv je hra Predator Hunting Grounds venku jen několik dní a podporuje cross-play mezi konzolí PlayStation 4 a PC, najít zápas trvá na můj vkus příliš dlouho. Pokud je vám jedno, za jakou stranu budete hrát, tak vám matchmaking najde zápas do několika minut. Pokud máte štěstí, trvá to jen minutu. To hru za Predátora, za něhož chce hrát hodně hráčů, si musíte počkat opravdu hodně dlouho. I proto doporučuji si k hraní sehnat kamarády, s nimiž je možné si dát soukromou hru. Ta se načte hned, navíc je skvělé, že v ní nepřijdete o zkušenosti, levelování zbraní či herní měnu. Soukromá hra se chová stejně, jako ta veřejná. Navíc hraní s kamarády je daleko zábavnější. Jednak můžete komunikovat a říkat si, kde se Predátor nachází, ale také je sranda se s druhou stranou popichovat. Vlastně bych i řekl, že jedině takhle se dá Predator Hunting Grounds hrát, stejně jako další podobné hry. S random hráči je zážitek ještě poloviční a hra omrzí daleko dříve. 

Z čeho jsem byl od první minuty dost rozpačitý, tak je vizuální zpracování. Chápu, že nejde o úplně velkou AAA záležitost na níž by pracovaly stovky vývojářů, ale když už za hrou stojí Sony a celkem zkušené studio, očekával bych, že vizuální prezentace bude na úrovni. Ta je ale jen přinejlepším průměrná. Slyšel jsem, že Predator Hunting Grounds vypadá jako PS2 nebo PS3 hra, ale tak tomu určitě není. Lidé jen snadno zapomínají, jak vypadaly hry na předchozí generace. To ale nemění nic na tom, že na jiné moderní akce ztrácí. A bohužel o to více, že má dost nestabilní framerate, díky němuž je akce značně trhaná, toporné animace a v hojné míře se objevují různé glitche, chyby a další nedodělky, kterým mohli vývojáři snadno předejít. Vlastně se tu opakuje to, co se dělo při startu hry Friday the 13th: The Game. Věřím, že nedodělky a třeba i ten framerate vývojáři časem opraví, ale teď v hráčích zanechají jen hořkou pachuť, a je otázka, jestli až bude vše opraveno, bude hru ještě někdo hrát. Zatímco vizuálně či po technické stránce na tom Predator Hunting Grounds není zrovna oslnivě, plný počet bodů sbírá za velmi dobré ozvučení. Ať už jde o samotné prostředí či děsivé zvuky Predátora. A to platí i o výborném hudebním doprovodu, převzatý hlavně z prvního filmu, který navozuje tu správnou atmosféru, z níž budou fanoušci hodně nadšení.

Než recenzi ukončím, ještě zmíním přítomnost lootboxů. Jak hrajete, získáváte herní měnu, za kterou si následně můžete koupit řadu kosmetických doplňků, ať už fešný klobouk na vojáka, případně novou masku pro Predátora. K dispozici je dost doplňků. Lootboxy pak nabízejí pro doplňky jejich různé barevné variace. Vzhledem k tomu, že si je můžete koupit i přímo, tak přítomnost lootboxů popravdě moc nechápu. Jsou naprosto zbytečné, a jejich plusem je snad jen to, že za duplicitní skiny získáte další herní měnu, a také skutečnost, že nejdou nakupovat za reálné peníze.

Na Predator Hunting Grounds jsem se celkem těšil, ale bohužel jde jen o průměrnou multiplayerovou záležitost, která nepřináší uspokojivý zážitek ani za jednu stranu konfliktu. Nohy jí podráží i velmi omezený obsah, docela zdlouhavé odemykání nových zbraní i kosmetických doplňků a nepřidá ji ani průměrné vizuální zpracování a celá řada chyb. Pokud vývojáři ze studia IllFonic v brzké době vše neopraví, hru lépe nevybalancují a nepřidají nový obsah, za pár týdnů si na Predátora nikdo nevzpomene. A je to škoda, protože potenciál tu byl velký, jen zůstal trestuhodně nevyužit. 

 
 
 

KOMENTÁŘE

    Pro přidání komentáře je nutné být registrován a přihlášen.
     
    10

    Xenoblade Chronicles: Definitive Edition

    8

    MotoGP 20

    5

    Predator Hunting Grounds

    9

    Streets of Rage 4

    6

    Bleeding Edge

    8

    Resident Evil 3