Nobuo Uematsu – Beethoven herní hudby

SPECIÁL 18

 
 

Nobuo Uematsu – Beethoven herní hudby

„Doufám, že se mi naskytne možnost, kdy budu moci dokázat, jak může herní hudba ve skutečnosti zapůsobit na mnoho různých lidí a dojmout je,“ pronesl kdysi známý herní skladatel z Japonska Nobuo Uematsu. Málokterý skladatel herní hudby si dokázal vybudovat v uplynulých desetiletích tak pevnou pozici ve svém oboru, jaké právě Uematsu. Jeho hudbu znají a intenzivně prožívají už celé generace hráčů a posluchačů. Avšak nic netrvá věčně a každý příběh jednoho dne dojde ke svému konci. Ačkoli je psaní nekrologu této významné osobnosti ještě písní hodně vzdálenou, a je věčnou otázkou, odejde-li člověk skutečně, když je jeho dílo svým způsobem nesmrtelné a věčné, přeci jen je zřejmé, že poslední velké skladby této osobnosti již zřejmě byly složeny. Dnes se proto zaposloucháme do líbivých tónů tohoto bodrého Japonce s talentem od Pána Boha, jehož životní osudy by vydaly na celou knihu.

Autor: Leon

Mládí a začátky

   Slavný herní skladatel se narodil 21. března 1959 v prefektuře Kóči na ostrově Šikoku, nejmenším a nejméně obydleném ze čtyř hlavních japonských ostrovů. Shodou náhod a okolností se v prefektuře Kóči narodil o 11 let později i designér Tetsuya Nomura, s nímž Uematsu spolupracoval řadu let ve firmě Squaresoft. Společně jsou podepsáni pod největšími úspěchy série Final Fantasy. Uematsu je vzácným příkladem samouka, který se vyhoupl do popředí vlastní pílí. Hudebním talentem však oplýval už od narození. Než vyrostl z chlapeckých kalhot, začal hrát na klavír. Na něj se naučil obdivuhodným způsobem, a to navzdory skutečnosti, že nikdy nenavštěvoval žádné lekce klavíru. Lekce mu dávala pouze jeho starší sestra. 
 
   Po absolvování soukromé univerzity Kanagawa, kde získal diplom v oboru angličtina, začal Uematsu hrát jako klávesák v několika amatérských kapelách. Hudba pro něj byla velmi důležitá a umožňovala mu být sám sebou ve vyspělé japonské společnosti, která má svá přísná společenská pravidla a normativy. K hraní v kapelách přidal Uematsu záhy ještě další činnost související s jím tolik milovanou hudbou. Na volné noze začal skládat hudbu k televizním reklamám. Vzápětí si našel skromnou a nenápadnou práci. Nastoupil na částečný úvazek jako řadový zaměstnanec do půjčovny hudebnin v Tokiu. A právě to mělo již brzy ovlivnit jeho další osud. Japonci jsou totiž tradičně pracovití a disciplinovaní. Tráví v zaměstnaní bez odmlouvání i několik hodin přesčasu denně. To platí obzvláště pro lidi pracující v kancelářích a herním průmyslu. Aby si své pracovní prostředí zpříjemnili, často si pouštějí v kanceláři hudbu. Jednoho dne tak přišel do obchodu, ve kterém pracoval Uematsu, zaměstnanec z tehdy ještě malé a téměř neznámé vývojářské firmy Squaresoft. Dal se do řeči s Uematsem a když zjistil, že skládá hudbu do reklam, oslovil je s nabídkou, zdali by nesložil i něco pro hry, které Squaresoft vyvíjel. Uematsu byl nabídkou překvapen, avšak nakonec souhlasil. Zprvu neočekával, že z této spolupráce vzejde něco většího, protože hry šly zatím zcela mimo něj. Domníval se, že si tím pouze něco přivydělá bokem. 

Mladý Uematsu v době, kdy nastoupil do firmy Squaresoft jako hudební skladatel. Zde si jej již brzy povšiml vývojář Hironobu Sakaguchi. 

   Roku 1985 Uematsu vstoupil do Squaresoft a o pouhý rok později už složil svůj první herní soundtrack. Skutečný úsvit jeho kariéry ale nastal teprve poté, co se seznámil s o pět let mladším vývojářem Hironobuem Sakaguchim. Oba muži si náramně rozuměli. O to více, že i Sakaguchi kdysi hrával při škole v několika kapelách a původně toužil stát se hudebníkem. K hudbě měl proto i on vztah více než kladný. To bylo téma, které oba muže spojovalo. Sakaguchi proto nabídl Uematsovi, aby se spolu s ním podílel na tvorbě hudby k jeho právě vyvíjeným hrám. V letech 1986-1987 vytvořili Sakaguchi a Uematsu celkem tři tituly, a to „King's Knight“, „The 3-D Battles of WorldRunner“ a „Rad Racer“, na kterých pracoval Sakaguchi jako designér a Uematsu jako skladatel. Všechny tři tituly byly komerční propadáky a dnes je znají v podstatě už jen herní historikové. Komerční selhání těchto her přivedlo Squaresoft téměř na mizinu a hrozilo pohřbít sotva začínající kariéru Sakaguchiho a Uematsa. Teprve v roce 1987 se podařilo oběma pánům zabodovat s fantasy RPG hrou „Final Fantasy“, která odstartovala úspěšnou ságu a zachránila potápějící se Squaresoft.  
   
   U série Final Fantasy si Uematsu získal takřka neotřesitelné postavení. Hudba u prvního dílu se Sakaguchimu a dalším zaměstnancům ve firmě líbila natolik, že se Uematsu stal jedinou opravdovou stálicí FF týmu. V dalších letech se u série vystřídaly desítky a následně i stovky designérů a programátorů. Měnili se také režiséři a scénáristé. Dokonce i Sakaguchi se od vydání FF V posunul z dosavadního postu režiséra na pozici producenta. Avšak jediný Uematsu zůstával. Do svého komponování vkládal stále více vášně a zaujetí, protože byl svou náturou ryzí profesionál a práce jej naplno pohltila. 

Původní parta vývojářů Final Fantasy v první polovině 90. let. V prvním řádku uprostřed je Uematsu. Nalevo od něj Sakaguchi.     

   Když se například vyvíjela „Final Fantasy IV“ (1991), která jako první díl v sérii vyšla na 16-bitových konzolích, což představovalo z hlediska reprodukce zvuku velký skok oproti 8-bitové éře, rozhodl se Uematsu stvořit svůj doposud nejlepší soundtrack. Avšak hudebnímu personálu ve Squaresoft prozatím chyběly zkušenosti s novými technologiemi, a proto se komponování hudby stalo utrpením. Uematsu však nehodlal připustit neúspěch, a tak nařídil svému týmu, aby si přinesl spacáky přímo do centrály Squaresoft, kde se hudba nahrávala. Dnem i nocí pak Uematsu a jeho společníci dávali dohromady OST k FF IV. Uematsu později na vývoj vzpomínal, a dokonce ukazoval své vlastnoručně psané poznámky z této doby, kde se psalo u jedné ze skladeb: „Ráno, 1:30, samozřejmě v kanceláři“. Výsledek ale stál za to. OST přijali hráči i recenzenti s velkým nadšením a skladba „Theme of Love“ měla takovou kvalitu, že se krátce poté stala součástí hudebních osnov japonských školáků. To už bylo zřejmé, že Uematsova tvorba začíná mít výrazný přesah mimo herní průmysl.   

   Omezit Uematsovu práci pouze na FF by bylo ovšem hrubým zkreslením jeho tvorby, a to přesto, že většina hráčů po celém světě zná Uematsa zejména díky této sérii. V roce 1989 vytvořil Uematsu hudební doprovod ke hře „The Final Fantasy Legend“, která se stala zakladatelem zcela nové JRPG série "SaGa". Také u „Final Fantasy Legend II“ (1990) se podílel na OST, ačkoli tentokrát výjimečně v tandemu s druhým skladatelem, jímž byl Kenji Ito. Zdaleka nejcennějším dílem z této doby je ale hra „Chrono Trigger“ (1995), unikátní dílo snů, které svedlo dohromady nejlepší JRPG tvůrce z firmy Squaresoft a Enix v čele se Sakaguchim, Yuji Horiim, otcem série „Dragon Quest“, a Akirou Toriyamou stojícím za vznikem značky „Dragon Ball“. Tvorbou hudby byl pověřen Yasunori Mitsuda, který s Uematsem nepřímo soupeřil o pozici nejvýznamnějšího a nejlepšího herního hudebního skladatele v Japonsku. Avšak v roce 1994 musel Mitsuda od projektu odejít ze zdravotních důvodů, a tak byl logickou volbou číslo 2 právě Uematsu, který Mitsudův OST citlivě dokončil. 

   Rivalita mezi oběma skladateli tím definitivně skončila. Mitsuda i Uematsu se proto vzápětí podíleli na hudbě i ke hře „Front Mission Series: Gun Hazard“ (1996), která nebyla jako jeden z mála titulů, pro které skládal hudbu, svým žánrovým zaměřením JRPG titulem. Málo se také například ví, že Uematsu stvořil i čtyři z pěti OST ke strategické sérii „Hanjuku Hero“, která však nikdy mimo Japonsko nevyšla. 

Vzhůru na vrchol  

   Doposud úspěšná kariéra Uematsa vystřelila na vrchol teprve ve druhé polovině 90. let 20. století, kdy se japonská herní tvorba stala skutečně masovou záležitostí a definitivně prorazila na Západě. V této době není možné oddělit "Mistra" a FF sérii, protože právě Uematsu byl jedním z faktorů zrození „Zlaté éry“ Final Fantasy ságy a celého JRPG žánru. Právě tehdy se s konečnou platností ustálil Uematsův hudební styl a koncepce. Některé jeho skladby dosáhly výrazného ohlasu i mimo herní průmysl a jsou živě připomínány dodnes, což už samo o sobě o mnohém svědčí. Vždyť kolik herních skladatelů z 90. let o sobě může tvrdit, že se jejich skladby s úspěchem hrají ještě čtvrt století poté v době, kdy je současná tvorba soundtracků ke hrám již na mnohem vyšší úrovni než kdysi?  

Uematsu v polovině 90. let, kdy jeho kariéra zamířila strmě nahoru a začal být uznávaný takřka po celém světě. Prorazit na Západě mu umožnily FF v éře prvního PlayStationu. 

   Nepřekvapí, že zlomem v Uematsově kariéře byla legendární „Final Fantasy VII“ (1997). Kapacita diskového nosiče a 24 zvukových kanálů konzole PlayStation umožnily Uematsovi poprvé stvořit hudební doprovod bez jakéhokoli omezení a do té doby nutných kompromisů. Měl nepochybně pravdu v tom, když říkal, že: „v éře rodinných počítačů bylo opravdu těžké někoho vyděsit nebo potěšit nějakým zvláštním zvukem.“ Nyní tu možnost měl. Pro FF VII vytvořil Uematsu přes 85 skladeb, které následně vyšly i jako samostatný OST, a to na celkem 4 discích. Vydání tohoto i svých dalších soundtracku zaštítil Uematsu jako producent. Vzhledem k obrovskému komerčnímu úspěchu FF VII, která se stala druhou nejprodávanější hrou na první PlayStation, mohl svět poprvé okusit jeho práci. Téměř všichni hráči a herní kritici se tehdy shodli na tom, že hudba dala hře silný emocionální náboj. 

   Málokdo tušil, že to byl od počátku Uematsův záměr. Jeho cílem bylo odjakživa zachytit, zvěčnit a předat autentickou emoci. Podařilo se mu to bravurně, protože song „Aerith's Theme“ vyvolává i po téměř čtvrt století stále stejný bolestný a truchlivý pocit jako okamžik, kdy ve hře zazní. V tom se zrcadlí japonská citlivost, vnímavost a niterná pokora. Japonská hudba tehdy Západ zaujala, a to nejen v osobě Uematsa. Byla něčím novým a čerstvým. Zároveň v sobě nesla dědictví vysoce kvalitní japonské klasické i moderní hudby. Sám Uematsu k tomu dodal: „nekomponuji hudbu pro Japonsko nebo pro svět, ale myslím si, že v mých melancholičtějších skladbách je něco, co má zřetelně japonskou kvalitu.“ Ještě větší úspěch získala skladba „One-Winged Angel“, kterou Uematsu považuje za svoji vůbec nejlepší FF skladbu. Za úspěchem této jedinečné vokální skladby stojí Uematsova odvaha spojit první digitalizovaný vokál ve FF sérii i JRPG žánru s rockovou hudbou. Uematsu vytvořil One-Winged Angel za pouhé dva týdny, když se před tím inspiroval klasikou od Igora Stravinského a rockovou hudbou přelomu 60. a 70. let. Vznikla tak orchestrální hudba s destruktivním rockovým vlivem. 

   Po vydání FF VII se poprvé dávaly Uematsovi přívlastky jako John Williams světa videoher nebo Beethoven herní hudby. K tomu pomohla i Uematsova vyjádření, že miluje klasickou hudbu a nejvíce jej ovlivnilo dílo Petra Iljiče Čajkovského. Zároveň je velkým příznivcem křesťanských latinských středověkých hymnusů. Uematsu má však velmi blízko i k moderní hudbě pocházející ze Spojených států a Velké Británie. Jako svůj vzor uvádí například Eltohna Johna. Rád poslouchá kapely The Beatles, Emerson, Lake & Palmer, Simon & Garfunkel a další progresivní rockové skupiny. Je také fanouškem irské a keltské hudby. K tomu Uematsu mimo jiné dodal: „je to zvláštní, ale myslím si, že existuje něco obecného a společného v keltské hudbě, co je podobné prvkům a motivům v hudbě pocházející z Japonska, Spojených států, Evropy, ba dokonce i z Číny a dalších asijských zemích.“ Ve FF tvorbě jej nejvíce inspirovaly kapely ze 70. let 20. století jako Pink Floyd a King Crimson. 


   Avšak stejně jako se Uematsu inspiroval hudbou ostatních, tak se lidé po celém světě inspirují jím. U „Final Fantasy VIII“ (1999) napsal Uematsu text k vokální písni „Eyes on Me“, kterou zpívala čínská zpěvačka Faye Wong. Na nosičích se této písně prodalo na 400.000 a jako první skladba v historii vytvořená čistě jen pro hru získala ocenění na Japan Gold Disc Awards. Další známý song ze hry „Liberi Fatali“ hrál dokonce na Olympiádě v Aténách v roce 2004 během závodu synchronizovaného plavání žen, kde jej slyšely miliony lidí po celém světě. „Domnívám se, že stále existují lidé, kteří považují herní hudbu za něco, co se rovná pouhému efektu začleněnému do hry, něco jako BGM. A proto bych chtěl ukázat, že to není pravda,“ řekl Uematsu v okamžiku, kdy jeho úspěch u FF VII a FF VIII vyvolal u některých hráčů odmítavé reakce. Ne všichni totiž sdíleli názor, že hudba může vyvolávat emoce a podpírat vyprávění příběhu, což je aspekt, jehož průkopníkem se staly v 90. letech japonské hry, obzvláště JRPG žánr. Postupem let se však prokázala důležitost herní hudby a dnes už se najde asi jen málokdo z hráčů, kdo by nepovažoval herní OST za přínos a obohacení herního zážitku.    

   Důležitým elementem v Uematsově hudbě je jeho obdivuhodná schopnost měnit náturu soundtracků. Ve FF VII je OST truchlivý, u FF VIII temný a ponurý, kdežto ve „Final Fantasy IX“ (2000) koncipoval Uematsu hudbu tak, aby byla bezstarostnější a optimističtější. U FF IX skládal a vytvářel soundtrack zhruba rok a z jím složených 160 skladeb se jich ve hře nakonec objevilo zhruba 140. Kvalita některých kousků dokonce inspirovala vývojáře, aby do hry přidali některé původně nezamýšlené scény, jen aby nechali vyniknout líbivé melodie svého skladatele. Uematsu k tomu dodal: „vytvářím hudbu, která odpovídá událostem ve hře, ale někdy vývojáři upraví události hry tak, aby odpovídaly hudbě, jíž jsem už složil.“ Uematsu se nechal později slyšet, že právě OST k FF IX je jeho nejoblíbenější. Při její tvorbě se nechal inspirovat mimo jiné cestami po Evropě, kde obdivoval středověkou architekturu. 

   Střídání žánrových póz hrálo důležitou roli v tom, aby Uematsova hudba získala skutečně mezinárodní pozornost. Avšak ne vždy je úspěšná kariéra lemována bezstarostností, obzvláště ne u hudebníků a skladatelů. Na počátku 21. století proto zasáhla Uematsa hluboká tvůrčí krize. Není se čemu divit, protože FF hry tehdy vycházely snad každý rok, což vyčerpávalo Uematsovu inspiraci a chuť k další tvorbě. U „Final Fantasy X“ (2001) proto už Uematsu dobrovolně požádal Masashiho Hamauzu a Junya Nakanu, aby mu pomohli s OST. Bylo to vůbec poprvé od roku 1987, kdy Uematsu netvořil sám hudbu k hlavnímu dílu Final Fantasy. Oba pány si Uematsu vybral záměrně, protože tvořili odlišnou hudbu. Právě kontrast a vzájemné doplňování žánrů měly hráče provést kontrastními pasážemi hry (futuristické lokace vs asijská příroda vs sakrální prostředí). Uematsu přispěl do soundtracku 51 skladbami, Hamauzu 20 skladbami a Nakano 18 skladbami. Nepřekvapí, že jednu z nejznámějších skladeb ve hře, jíž je piánový opus "Zanarkand", složil Uematsu.

   U FF X nikdo netušil, že je to naposledy, kdy slavný a obdivovaný skladatel přispěl převažujícím podílem k hudbě u FF. Uematsu složil pro „Final Fantasy XI“ (2002) totiž už jen 11 skladeb. Fanoušci se tehdy začali mít na pozoru. Velká zaneprázdněnost prací nakonec způsobila, že Uematsu hledal rozptýlení jinde. V letech 2003-2004 začal vystupovat spolu se svými kolegy z práce jako klávesista v rokové kapele The Black Mages, která se zaměřila mimo jiné i na reinterpretaci Uematsových skladeb. Kapela byla úspěšná, vydala tři sólová alba a na některých živých koncertech vystupoval i Uematsu. Styk s živým publikem a opuštění zatuchlých kanceláří přineslo Uematsovi novou chuť do další tvorby. 

Hledání sebe sama 

   Fanoušci JRPG a FF se mylně domnívali, že spojení Uematsa a slavné série je pevné a trvalé. Mýlili se. V roce 2003 Uematsu opustil Squaresoft, který se mezitím přetvořil spojením s konkurenční firmou Enix v dnešní kolos Square Enix. Jelikož Square Enix přesunul centrálu firmy z tokijské čtvrti Megura do čtvrti Shinjuku, musel Uematsu do práce dojíždět několik hodin, a proto svou spolupráci s firmou vzápětí ukončil. Se Square Enix ale spolupracoval i nadále, i když pouze jako externí skladatel. Tehdy dosáhl věku, ve kterém se chtěl podle svých slov postavit na vlastní nohy a dělat to, co jej skutečně baví. Do žádné firmy již proto nechtěl vstoupit na plný úvazek, o čemž svědčí skutečnost, že v roce 2004 založil vlastní produkční studio Smile Please. Roku 2006 dokonce stál za vznikem hudební produkční společnosti a nahrávacího studia Dog Ear Record. 

   Avšak svůj původní úmysl dát navždy sbohem tvorbě herní hudby na plný úvazek rychle změnil. Jeho dlouholetý přítel Sakaguchi totiž založil v roce 2004 vývojářské studio Mistwalker a Uematsu byl první, na koho se obrátil. Uematsu neuměl říct kamarádovi ne, a proto se opětovně uvázal být nápomocen Sakaguchimu tvorbou OST k jeho hrám. Tímto se stal dvorním skladatelem Mistwalker. Jelikož Mistwalker bylo malé studio, kde trval vývoj her i několik let, nezasahovalo to nijak do Uematsova života a dalšího pracovního vytížení. 

Uematsu v době krátce poté, co opustil Squaresoft a začal vytvářet OST ke hrám studia Mistwalker. Avšak vzhledem k menším prodejům a popularitě her tohoto studia se mnohé vynikající soundtracky, které Uematsu vytvořil, k většině hráčů ani nedostaly. 

   Pro Sakaguchiho stvořil Uematsu hudbu ke hrám „Blue Dragon“ (2006), „Away: Shuffle Dungeon“ (2008), a zejména k „Lost Odyssey“ (2007), kde byl oceňován nejvíce. Pro Lost Odyssey totiž vytvořil pečlivý mix klasických orchestrálních aranžmánů a skladeb inspirovaných jazzem a technem. Většina více jak dvouhodinového soundtracku byla nahrána živým orchestrem, protože Uematsu vnímal, že emoce vyvolané touto hrou lze sdělit pouze prostřednictvím živých nástrojů. Hudbu byla ve hře obzvláště důležitá, protože minulé a často i tragické životy nesmrtelné hlavní postavy vyprávěl Sakaguchi skrze textové povídky s Uematsovou hudbou na pozadí, která atmosféru dokonale podkreslila. 

   Na rozdíl od Sakaguchiho, který dal Square Enix navždy košem, se Uematsu podílel v okrajových rolích i nadále na hudbě k FF. Pro „Final Fantasy XII“ (2006) napsal závěrečnou píseň "Kiss Me Good-Bye" a jen o pouhý rok dříve složil se svou kapelou The Black Mages některé skladby pro celovečerní anime film „Final Fantasy VII: Advent Children“. Původně měl Uematsu dělat titulní píseň i u FF XIII, ale když se dozvěděl, že ho chce Square Enix najmout k tvorbě celého OST, raději se rychle vzdálil. Naopak udělal hudbu k dalším Sakaguchiho projektům „The Last Story“ (2011) a „Terra Battle“ (2014). Kromě her od studia Mistwalker a FF se Uematsu podílel i na dalších zvučných titulech. Složil například hlavní znělku ke hře „Super Smash Bros. Brawl“ (2008).  


   V této době se Uematsu našel v novém poslání, a to v koncertování a reprodukování (nejen) FF skladeb po celém světě. Uematsu původně koncertoval s živým orchestrem pouze v Japonsku. V roce 2003 se však uskutečnil v německém Lipsku Symphonic Game Music Concert, kde nemohla chybět ani jeho hudba. Jednalo se o velký úspěch. Další koncerty s hudbou z Final Fantasy proto následovaly v roce 2004, 2006 a 2007. Na těchto akcích přijali pozvání významné osobnosti z hudební branže jako například pianista Seiji Honda nebo operní sopranistka Izumi Masudyová. V Japonsku absolvoval Uematsu Tour de Japon a nedlouho poté odstartoval první mezinárodní koncert „Dear Friends – Music from Final Fantasy“, který byl zahájen v roce 2004 v koncertní síni Walta Disneye v Los Angeles v Kalifornii, kde jej doprovázel místní filharmonický orchestr. V publiku koncert zanechal hluboký dojem, a tak se uskutečnila v roce 2005 koncertní šňůra pro Severní Ameriku. Na ní Uematsu poprvé začal spolupracovat se slavným dirigentem Arniem Rothen, držitelem Grammy. 

   Největší popularitu však získalo turné „Distant Worlds: Music from Final Fantasy“, které bylo poprvé představeno publiku v roce 2007 ve švédském Stockholmu. Distant Worlds měl od roku 2007 přes 100 koncertů (!) po celém světě. V roce 2016 se uskutečnil v Praze v kostele sv. Šimona a Judy na Starém Městě koncert v rámci dalšího turné „A New World: Intimate Music from Final Fantasy“, jehož hlavní hvězdou byl sám Uematsu, kterého tak měli možnost čeští fanoušci vidět poprvé naživo. Uematsu byl ve skvělé formě i náladě. V zákulisí se dokonce setkal s některými vybranými českými fanoušky. Záznam z tohoto nezapomenutelného koncertu naleznete ve videu níže:   

Na pokraji sil

   V minulém desetiletí byl Uematsu pracovně velmi vytíženým člověkem. Neskládal jen hudbu pro hry, ale také filmy a anime. V roce 2009 například složil celý soundtrack pro anime na motivy „Guin Saga“. Mimo to koncertoval po celém světě a hostoval i hrál v několika kapelách. Jeho kariéra tehdy dosáhla vrcholu. Světem byl milovaný a oceňovaný. Celkem pětkrát se objevil v TOP 20 v každoroční Síni slávy „Classic FM“. Jedna z jeho nejdojemnějších skladeb „Aerith's Theme“, kterou Uematsu v této době aranžoval v orchestrální verzi, byla v roce 2012 zařazena do Síně slávy 300 Classic FM ve Velké Británii pro tento rok, a to na 16. místě. Velký úspěch na to, že se do té doby neumístila v žebříčku ani jedna herní skladba. V dalších letech se jeho FF skladby objevily v tomto žebříčku ještě opakovaně. Ocenění ovšem sbíral takřka po celém světě.

   O to více je třeba litovat, že ne všechny skladby, které Uematsu složil, se dostaly k uším posluchačů. Kolem roku 2009 složil Uematsu kompletní OST ke zrušené hře studia Mistwalker „Cry On“. V roce 2013 se oproti tomu objevila zpráva, že na Kickstarteru žádá o podporu hráčů hra „Project Phoenix“, na které se měl jako hlavní skladatel podílet Uematsu. I když hra vybrala dostatek peněz a měla vyjít pro PS4 a PS Vita někdy v roce 2018, nikdy světlo světa nespatřila. V této souvislosti se dokonce hovoří o podvodu, neboť vybranou částku na Kickstarteru měl údajně producent hry, a zároveň známý japonský houslista Hiroaki Yura použít k financování své další hry, která samozřejmě také nikdy nevyšla. 

   Zklamání Uematsa čekalo i u milované FF série. Podílel se na téměř celém soundtracku u první verze „Final Fantasy XIV“, která však byla v roce 2010 zrušena a hra musela později vyjít ve vylepšené a opravené verzi. Zde ale už mnohé původní Uematsovy skladby nebyly. Jako každý autor, tak i Uematsu musel tyto neúspěchy bolestně snášet, protože hudebník netvoří hudbu pro to, aby jí nikdy nikdo neslyšel. Naopak, hudba je jeho součástí a autorskou zpovědí. Pokud se z nějakého důvodu skladba nedostane na veřejnost nebo je zamítnuta, vždy svým způsobem zanikne něco i v autorovi samotném. 

   Velké fyzické a psychické vyčerpání, kterému nemohl postarší Uematsu čelit, způsobily, že v roce 2018 oznámil zrušení všech svých akcí po zbytek roku. Později se ukázalo, že to bylo z důvodu vážné a blíže nespecifikované nemoci. Už tehdy se fanoušci na celém světě obávali, že velká kariéra tohoto mimořádného skladatele už nejspíše došla svého závěru. Uematsu se ale ještě jednou vrátil. Pro „Final Fantasy VII Ramake“ (2020) složil soundtrack spolu s Masashim Hamauzou a Mitsuto Suzukim. Většina skladem ze hry byla aranží Ueamatsových původních skladeb. Uematsu tak ve skutečnosti napsal pro hru pouze jedinou, za to však nejdůležitější skladbu, a to ústřední píseň „Hollow“. Soundtrack získal velké uznání a řadí se k tomu nejlepšímu, co remake slavné hry nabízí. Pro Uematsa to byla rozlučka s FF a Square Enix. Svou tečku v této firmě tak učinil u hry, která kdysi znamenala jeho katapult do hudebního nebe. 


   V roce 2021 Uematsu oznámil, že OST ke hře „Fantasian“ od studia Mistwalker, která vyšla v těchto dnech, byl zřejmě poslední kompletní soundtrack v jeho dlouhé a významné kariéře. Zdravotní problémy jej totiž dohnaly. Každému, kdo zná Uematsův vztah k Final Fantasy a Sakaguchimu tuší, že Uematsu navzdory svému zdraví ukončil svou kariéru v prostředí a s lidmi, které měl rád. Jeho nesmrtelná tvorba se dotkla snad každého, komu zkřížila cestu. Až se velký příběh Mistra uzavře, zbude v herním světě velké a nezaplněné místo. Avšak zároveň také silná inspirace a odkaz, na který budou navazovat následující generace herních skladatelů jen velmi obtížně. Nezbývá tedy poděkovat a popřát této hvězdě a stálici herní hudby pevné zdraví a spoustu radosti u hudby, které obětoval celý svůj život.   

 
 

KOMENTÁŘE

    Pro přidání komentáře je nutné být registrován a přihlášen.
     
    9

    Mass Effect: Legendary Edition

    10

    Ratchet & Clank: Rift Apart

    9

    Final Fantasy VII Remake Intergrade

    9

    Returnal

    5

    Hood: Outlaws & Legends

    9

    Subnautica: Below Zero