No More Heroes

RECENZE 5

WII

Konzolista
Hráči

Hodnocení hráčů

8/10 Etyx
8/10 HAck
9/10 Topinas
10/10 vatiell
 
 
No More Heroes ( No More Heroes )
9 10 1
Hodnocení hráčů: 8.64 z 10, hodnotilo 11 hráčů

No More Heroes

Filip Voržáček, 10.11.2008 21:16

Absurdita na Japonský způsob. Tak by se dal v krátkosti nazvat projekt známého tvůrce jménem Goichi Suda, kterého můžete znát i pod označením Suda51. Rising Star Games (EU trh), Marvelous Interactive Inc./Spike (Japonský trh) – tak takto by se dala celoplošně rozložit produkce hry No More Heroes, která se měla původně objevit exkluzivně pro konkurenční platformu Xbox 360, avšak nakonec si ji mohou užít jen majitelé Nintenda Wii. V následujících řádcích se vám pokusím načrtnout svůj vztah k tomuto mistrovskému a bezpochyby originálnímu dílu pana Sudy, který se už dokázal předvést s hrou Killer 7 na GameCube.

Vlastnit světelný meč je v dnešní době rozhodně luxus, avšak vezměte si zároveň fakt, že nestačí jen porcovat zloduchy jako točený salám, je potřeba u toho být i řádně vtipný a obratný. Přesně tyto požadavky splňuje náš hlavní hrdina jménem Travis Touchdown (skutečně originální a vtipná přezdívka). Travis, který svůj běžný život tráví ve svém studentském bytě a sem tam si vyrazí na motorce do města, už má dost povalování se před TV, a tak se po náhodném získání světelné katany rozhodne stát se nejlepším vrahem ve městě. Nechce být rozhodně žádným hrdinou, pouze touží po změně a tu vidí právě v přihlášení se do organizace skupiny nájemných vrahů, které musí postupně zlikvidovat, aby se stal tím nejlepším ve městě.

Za vším však hledej ženu, a to je i případ hry No More Heroes. Její jméno je Sylvia Christel a Travis je z této svůdné slečny slušně řečeno úplně na prach. Sylvia se stane jeho největší inspirací, která mu nedá pokoj, a tak je vidina Numero 1 v oboru smrti i díky tomuto faktu o krok povýšena. Zde musím připomenout, že je celá hra stylizována do zvláštního mixu anime grafiky a komixového vykreslení, které působí více než originálně. Ještě než se vrhnu na popis ovládání, je nutné připomenout, že Evropa byla znovu ochuzena o kus tvorby, na které si Suda zakládá, a tak si místo krvavých potoků musíme ve hře zvyknout na černě zabarvenou tekutinu, která stříká z rozkrájených soupeřů mistra Travise.

Hra si rozhodně nehraje na nějaké GTA, ale i navzdory tomu zde máte poměrně rozlehlé (na poměry Wii) město, které se snaží působit jakýmsi dojmem života či ruchu, ale to se mu bohužel vůbec nedaří. Avšak ani těch pár chodců či nějaké to nechutně vypadající auto vám vůbec nebudou kazit dojem a překrývat ty hlavní trumfy celé hry. Asi největší devízou se stane hned od začátku bojový koncept a samotné souboje se světelnou katanou. Od prvního momentu, kdy vás začně hra učit, jak že ovládat Travise, se vám bude zdát, že jste se s touto hrou už dávno narodili. Fanouškové ještě před vydáním očekávali, že bude pohyb remote plně přenášet pohyb meče ve hře, avšak tak tomu rozhodně není. Samotný pohyb remote se soustřeďuje především na dva možné údery, a to buď nahoru nebo dolů. To znamená, že v jaké výšce držíte svůj pad, tak v té budete moci udeřit do soupeře. Následně už stačí jen stlačit tlačítko A a Travis začne sekat hlava nehlava. Na závěr útoku musíte předvést finální úder a ten už závisí na pohybu rukou do správného směru. Všechno je to maximálně intuitivní a při masových střetech se vám tento systém bezpochyby okamžitě zalíbí. Náš hlavní hrdina však není jen mistr sečné zbraně, ale jako správný fanoušek wrestlingu se rád učí nové triky, a tak si postupně díky tréninku či nalézání odkazů budete rozšiřovat svůj bojový obzor o známé tahy z ringu. S tím je spojený i fakt, že pokud se váš protivník až příliš brání a vy si svoji katanu jen zbytečně ničíte o jeho ostří, je na čase ho pěkně nakopnout do břicha a dokončit útok ručně stručně. A právě v tomto momentu nastupuje pohyb remote a nunchuku, kdy vám hra přesně naznačí, jaký pohyb máte provést a po jeho zkopírování už následuje pěkná animace s efektním koncem.

Musím se zastavit u samotného světelného meče. Ten je napájen pomocí baterie, která se během soubojů postupně vybíji, a tak máte jen dvě možnosti, jak si meč opět dobít. Buď najdete náhradní baterii v některé z pomocných truhel, anebo zmáčknete jedno tlačítko a rychlým pohybem třepete remote padem zleva doprava. Na tom by nebylo nic zvláštního, pokud by se Travis vyskytoval v jiné poloze - situace je však stylizována tak, že evokuje dojem zcela jiné, až poněkud obscénní činnosti.

Abyste se stali nejlepším z nejlepších, je potřeba nakopat do zadku deset bossů, a to pěkně postupně. Před každým z těchto soubojů je však nutné vložit na účet přes bankomat organizace patřičnou finanční sumu. Zde tak nastupuje po soubojích s bossy druhá nejzábavnější složka a to vedlejší úkoly a minihry. Máte k dispozici dvě vládní budovy, ve kterých si postupně odemykáte jednotlivé úkoly. Ať už to je vyvraždění půli podzemního parkoviště, či posbírání pár kokosů, koček nebo štírů během časového limitu, nebo pobíhání po pláži s detektorem a následná deaktivace několika nášlapných min. Travis se klidně upíše na všechno, dokonce i na šichtu u benzínové pumpy. Tyto úkoly vás zabaví i díky možnostem revolučního ovládání či motivace v podobě získání financí. Ty vám totiž neslouží jen pro možnost postupu přes bossy, ale i jako šance nakoupit si nové oblečení, či obstarat další meč (Beam katana) a jeho doplňky. Navíc dostanete šanci zajít do videopůjčovny a trochu se vzdělávat pomocí wrestlingových záznamů. Všechny dodatečně zakoupené doplňky se vám pěkně ukládají do vašeho staromládeneckého příbytku, a tak máte vždy možnost se na každou akci vystrojit jinak.

Příběh hry je úzce spjat s osobnostmi, které najdete v hlavních soubojích s jednotlivými nájemnými vrahy. Ti jsou od sebe vždy odlišeni ve stylu Suda51, a tak se můžete těšit na excentrické výkony psychopatických případů, kteří vás nejprve pozvou k sobě s tím nejupřímnějším úsměvem, aby se vás následně pokusili roztrhnout pomocí kilometrového děla. Právě souboje s těmito existencemi dávají hráči nutkání nevypínat konzoli a pokusit se zvládnout ještě jednu porci a tentokráte s větším důrazem na mačkání jednoho tlačítka. V jednoduchosti je krása a to samé se dá říct o celém konceptu No More Heroes. Všechny důležité události ve hře vás budou provázet v krásných video sekvencích, které mě donutily začít hru po deseti odehraných hodinách znovu, abych si opět prohlédl animačku během souboje na poušti, která za to rozhodně stojí.

Avšak nic není dokonalé a to platí i v tomto případě. Asi největší chybu vidím v nedoladěných objektech ve městě. Fakt, že vám vaše extravagantní motorka slouží na přejezd z bodu A do bodu B vám rozhodně od začátku bude dělat problémy a nejednou se během jízdy ocitnete na holé zemi. Stane se vám, že se během jízdy zaseknete o sloup čí jiný objekt, ale jinak vás motorka může i poměrně pobavit. Dokáže totiž slušné výkony, a tak pokud si osvojíte její ovládání, můžete skákat do značných výšek, čí pálit pneumatiku v přesných hodinách, anebo pomocí turbo tlačítka kosit palmy ve městě Sanra Nestrov (California). Ke konci hry ji budete využívat čím dál častěji.

Hra No More Heroes je přesným a demonstrativním příkladem toho, jak i v dnešní době dokáží tvůrci zaujmout neobyčejnou originalitou. Na závěr to jen zpečetím jedním příkladem za všechny. Během telefonátů se Sylvií je zvuk z telefonu přenášen jen přes malý reproduktor v remote padu, a tak jste nuceni si ho pěkně přiložit k uchu jako telefon, což dává hráči neobyčejný pocit soudržnosti s celým příběhem. Ještě se rozmýšlíte, zda hru koupit? Neváhejte a berte, na to nemusíte být rozhodně žádný hrdina.

 
 
 

KOMENTÁŘE

    Pro přidání komentáře je nutné být registrován a přihlášen.
     
    9

    Resident Evil Village

    8

    Oddworld: Soulstorm

    9

    Returnal

    8

    Monster Hunter Rise

    8

    New Pokémon Snap

    8

    MotoGP 21