Need for Speed: The Run

RECENZE 35

PS3 X360

Konzolista
Hráči

Hodnocení hráčů

7/10 Bananek
2/10 F33ry
7/10 HanSS
7/10 Jimbo
6/10 Kachlo
4/10 Kanive
1/10 KoKoT
2/10 Kuca85
8/10 Martoch
6/10 Nelson1
3/10 PICEKcz
3/10 Sempu
3/10 Styxx
8/10 Yarda
7/10 bekulda
8/10 bennekk
9/10 jirka47
5/10 pajka
4/10 petrlik
5/10 ruak.89
6/10 valis1
7/10 vergil
3/10 wolf28
4/10 xxspyro
 
 
Need for Speed: The Run ( Need for Speed: The Run )
6 10 1
Hodnocení hráčů: 5.89 z 10, hodnotilo 55 hráčů

Need for Speed: The Run

Martin Šmíd, 22.11.2011 13:45

V posledních letech se sérii Need for Speed docela daří a nechává hráče zapomenout na nepovedené díly, které vycházely na začátku současné generace. Před několika dny vtrhnul na pulty obchodů nový díl s doposud nejkratším názvem The Run, do kterého EA i hráči vkládali velké naděje. Ostatně naslibována byla vzrušující kampaň, dech beroucí audiovizuální zpracování poháněné supermoderním enginem, který se poprvé objevil v Battlefieldu 3, a kupa dalších věcí. Jestli zůstalo jen u slibů, na to vám nyní dáme odpověď.

V dnešní době přijít s originální závodní hrou je určitě výzva. Studio Black Box se rozhodlo, že nový díl Need for Speed pojme trošinku jinak a nabídne hráči jízdu skrze Ameriku, obohacenou o příběhové pozadí. Hned na začátku se této pocit navodit daří, příběh zní sice lacině jako z pornofilmu, ale to u závodní hry tak nevadí. Nevzrušující je totiž určitě fakt, že začínáte v San Francisku a musíte zajet přes 3000 mil do New Yorku. Hlavní hrdina Jack je hned na začátku v hodně svízelné situaci, proto vezme nabídku záhadné ženy, která ho tíživé situace hodlá zbavit, pokud vyhraje nejdelší závod ve svém životě. Navíc mu hodlá poskytnout všechny prostředky – auta, aby dokázal cíl splnit. Proč se tak na závod nevydat.

Úvodní filmečky i dva nebo tři závody vypadají nadějně a určitě si nejeden hráč začne myslet, že tu je další povedený díl. Bohužel nadšení brzy opadne, protože zjistíte, že princip hlavní kampaně je neskutečně primitivní a blbý zároveň. Na začátku totiž začínáte na nějakém 200+ místě a vaším jediným cílem je dostat se přes několik desítek závodů na první místo, kterým celý dlouhý závod skrze Ameriku završíte. To by určitě nevadilo, kdyby tu vývojáři dali spoustu druhů závodů, ale to se nestalo. Každý závod je totiž naprosto stejný a vždy musíte porazit několik soupeřů před sebou, abyste se zase o kousek přiblížili prvnímu místu. Je jasné, že tento koncept začne po chvilce neskutečně nudit. Navíc co určitě na náladě nepřidá, je nutnost vždy každý úsek vyhrát, jinak danou trať opakujete do zblbnutí. Někdy tak dostanete za úkol předjet 8 soupeřů, jindy jen 6 a poté třeba jen 3. Také tu jsou občas jen duely, kdy si to rozdáte s jedním protivníkem o lepší umístění. Hodně málo se pak vyskytují závody, ve kterých musíte jen rychle projet checkpointy, bez dotěrných soupeřů. To je tak jediné, čím se občas závody odlišují. Jak mi dáte jistě za pravdu, to je trochu málo.

Je jasné, že i vývojáři si museli být po dokončení vědomi toho, že pokud by vydali jen takto lineární závodní hru, unudila by hráče k smrti. Přidali tak do závodů policisty a mafiány, abyste to zase tak lehké neměli. Policisté jsou docela dotěrní a dokážou solidně zatopit. Starají se tak jako jediní o nějaké to vzrušení během závodu, ale jen do chvíle, než zjistíte, že docela podvádí a nereagují na situace na trati, ale jsou kompletně nascriptováni. Vezměte si, že jedete po trati několikrát stejný úsek a vždy ve stejném bodě do vás policejní vůz vrazí a vy narazíte do stejného sloupu. Rozhodně v pořádku to není a při třetím nebo čtvrtém průjezdu už budete danou situaci předvídat a jednoduše se jí vyhnete. Tím pádem je policejní vůz v koncích a nedokáže na situaci zareagovat.

Navíc i soupeři mají tendenci dost podvádět a jejich akce jsou jako u pánů policistů kompletně naskriptovány. Sice je kolikrát lehce předjedete, ale v některých pasážích vás zase oni lehce předjedou, a to i při maximální rychlosti a s použitým nitrem. Hold vás v daný moment mají předjet a učiní tak. Na druhou stranu je i možná dobře, že tak učiní, protože jinak byste je kolikrát předjeli hned na začátku a pak jen jeli první do cíle. Alespoň se tak musíte snažit po celou dobu závodu. I když budete první, neustále si musíte dávat pořádný pozor, protož hra vás trestá kolikrát i za naprosté prkotiny. Vjedete metr vedle tratě, občas se nic nestane, jindy závod končí a musíte si dát úsek od checkpointu znovu. Někdy narazíte do svodidel v takové rychlosti, že byste v reálu vůz rozpůlili, ale hra vám to odpustí. Bohužel v jiné situaci už ne a po malém nárazu končíte. Stejně tak na tom jsou nárazy do aut. Tato nepředvídatelnost na náladě během hraní rozhodně nepřidá, navíc i díky tomu, že nahrávání k poslednímu checkpointu je zoufale pomalé.

Need for Speed: The Run je rozdělen do celkem deseti etap, které se vždy liší svým prostředím. Na to si určitě nemůžu stěžovat, protože během hry se podíváte nejen do velkých měst jako San Francisko, Chicago, Las Vegas nebo New York, ale i do dalších lokací, jako jsou zasněžené hory, lesní cestičky, pouště nebo dálnice. Různorodost lokací je opravdu velká, navíc všechny jsou mistrně navrženy, a během hraní se vám nestane, že byste nějakou jeli dvakrát. Neustále jste zásobováni novými pěknými lokacemi, což je tak trochu u závodních her unikátní jev. Tento fakt určitě The Run pomáhá a vytahuje ho z čistého průměru. Také se mi líbilo, že tratě sami o sobě kolikrát připraví na hráče nějaké to překvapení, jako je lavina nebo v městské části padající sutiny, případně protijedoucí vlaky metra. Celkovému dobrému pocitu z tratí jistě dopomáhají i efekty počasí. Východ nebo západ slunce vypadá pří jízdě skvěle, naprosto fenomenálně pak vypadá na pozadí bouřka, která hází skvěle vypadající světelné efekty. Jen je škoda, že během závodu nebude pršet. Samotné tratě se tedy povedly a jedinou výtku bych asi směřoval k jejich počtu. Na druhou stranu, když vidíte takto nádherné tratě, málo by jich bylo při jakémkoliv počtu.

Chválou budu pokračovat u vozového parku. Ten je sice menší, než bych čekal, ale zajímavé modely předních značek vám na tento neduh dají zapomenout. Celkem na vás čeká něco přes padesát modelů aut, přičemž si nezajezdíte jen v nejžhavějších novinkách (namátkou třeba Lamborghini Aventador, Audi R8 Coupé 5.2 FSI Quattro, Chevrolet Camaro ZL1 nebo BMW E92 M3 GTS), které na vás koukají ze všech ostatních her, ale i starší ročníky (DODGE CHALLENGER R/T, Ford Mustang Boss 302 nebo Nissan Fairlady 240ZG). Také tu nechybí exkluzivní licence na vozy značky Porsche. Co mě mile překvapilo, tak je docela povedený jízdní model. Ten sice má k simulaci hodně daleko, ale o úplnou arkádu se také nejedná a musíte tak brát i do úvahy charakteristické chování daného vozu. Také je určitě skvělé zjištění, že vozy se chovají různě na jednotlivých površích. Zatímco na hladké silnici sedí a ani se nehnou, na sněhu nebo mokré vozovce pěkně kloužou. Jack během závodu mění auta jako ponožky, někdy nuceně, někdy si je může změnit na benzínce, u které může na pár vteřin zastavit během závodu. Jediné, co bych u aut zmínil jako nedostatek, je nemožnost přepnout do pohledu z kokpitu. Je to sice arkáda, ale tento pohled by určitě pomohl. Nepochopitelnější je to o to více, když vám hra sama několikrát do kokpitu přepne v animacích.

Dlouho se spekulovalo, jak do konceptu závodní hry zapadnou akční pasáže, ve kterých musíte mačkat vždy předpřipravená tlačítka. Zapadly docela dobře, protože i oživují pořád jednotvárnou hratelnost. Každopádně kdo tyto pasáže nemá v oblibě, ony samozřejmě nejsou něčím extra, toho jistě potěší, že jich moc není. Pokud budu počítat i tyto pasáže, filmečky a závodění, hlavní kampaň vám vydrží na nějaké 3-4 hodiny. Jak mi dáte jistě za pravdu, na závodní hru je toto číslo opravdu málo. Zvláště, když předchozí díly byly několikanásobně delší. Když příběhovou kampaň dohrajete, můžete si dát všechny tratě znovu skrze nejrůznější výzvy a plnit je na medaile. Tento režim hraní prodlouží, ale nedokážu si představit, že u něj prosedíte hodiny, o dnech ani nemluvě. O něco větší šanci má určitě multiplayer, který nabízí sérii hodnocených závodů spolu s vylepšeným Autologem.

Už při oznámení se vývojáři chlubili tím, že používají moderní engine Frostbite 2, který jste mohli vidět nedávno ve třetím Battlefieldu. A na hře je to od prvního momentu jasně znát. Nádherné světelné efekty spolu s detailními auty a tratěmi, jsou jasnou odpovědí na otázku, jestli se tento engine hodí i pro závodní hru. Dokonce bych řekl, že se mi The Run na konzolích líbil o něco více než zmíněný Battlefield. Určitě i potěší, že po většinu času si hra udržuje stabilní framerate kolem 30 snímků a klesá jen opravdu minimálně. Stejně dobře jako vizuální stránka jsou na tom zvuky, ať už aut tak okolí tratě. Velmi dobře si i vývojáři vedli při výběru soundtracku, který se k cestování po Americe neskutečně hodí a navozuje příjemnou atmosféru. Kolikrát jsem při poslechu povzdechl, že není možnost jen nerušeně jezdit po trati a poslouchat hudbu.

Need for Speed: The Run se docela dobře hraje, nabízí zajímavý vozový park, pěkné tratě, ale také celkem nudnou hlavní kampaň, která navíc trvá nějaké čtyři hodiny. Právě tyto dva nedostatky strhávají hodnocení hodně dolů. Potenciál tak zůstal nevyužit, což je docela škoda, protože z tohoto tématu se dalo vymáčknout víc, daleko víc. Každopádně pokud si chcete občas jen zazávodit a hodláte hrát i multiplayer, nejhorší volba Need for Speed: The Run určitě není. Jen od něj nemůžete chtít moc.

 
 
 

KOMENTÁŘE

    Pro přidání komentáře je nutné být registrován a přihlášen.
     
    9

    Creaks

    10

    The Last of Us Part II

    7

    Destroy All Humans!

    9

    F1 2020

    8

    Ghost of Tsushima

    9

    Desperados III