Lost Odyssey

RECENZE 2

X360

Konzolista
Hráči

Hodnocení hráčů

9/10 Deshien
10/10 Dexter.J
9/10 Flash
10/10 Gunner
8/10 Kardam
9/10 Liger
10/10 Molda
10/10 Nikkarin
8/10 PICEKcz
10/10 PS3Fanboy
9/10 StefiCZ
9/10 VanTom
10/10 VulcanR
8/10 shenmue
10/10 touchmud
10/10 vatiell
 
 
Lost Odyssey ( Lost Odyssey )
8 10 1
Hodnocení hráčů: 9.26 z 10, hodnotilo 23 hráčů

Lost Odyssey

Leon, 23.10.2010 19:15

Starého psa novým kouskům nenaučíš. To je obvyklé a známé pořekadlo, které v sobě skrývá pravdivou údernost. Své by o tom mohli vyprávět i pánové Hironobu Sakaguchi a Nobue Uematso, protože co svět světem stojí, tak oba nevyrábějí nic jiného než JRPG. Nemusí ostatně ani dělat nic jiného, protože své řemeslo ovládají dokonale a jejich hry jsou skvělé. Roku 1987 stvořili první díl slavné série Final Fantasy a byli s jejími osudy svázáni až do desátého dílu. Sakaguchi nejdříve jako designér, později jako režisér, ale hlavně jako producent. Uematsu se podílel na všech deseti dílech jako tvůrce hudebních soundtracků, z nichž ten k FF VII patří právem k těm nejlepším herním soundtrackům, jaké kdy spatřily světlo světa.

Sakaguchi i Uematsu vtiskli sérii FF její nezaměnitelné téma a svou pílí, dohledem, kreativností a nespornými schopnostmi jí vytáhli až na vrchol. Stvořili "poslední fantazii", ale paradoxně pro ně byla poslední fantazie až ta desátá. Krom série Final Fantasy se Sakaguchi podílel také na dalším legendárním RPG Vagrant Story, sérii Parasite Eve a Kingdom Hearts. Roku 2001 se režisérsky podílel i na prvním CGI filmu na světě. Final Fantasy: The Spirits Within byl však největší propadák, jakého se kdy Sakaguchi účastnil a ztráta přesáhla ohromných 120 miliónů dolarů. Byl to začátek konce a za nedlouho mu právě tato událost zlomila vaz. Po velkém tlaku investorů a vlastníků Squaresoft se Sakaguchi vzdal roku 2004 pozice "Výkonného Víceprezidenta Squaresoft" a z firmy odešel. Vzal si sebou ovšem početný kapitál společnosti a s jeho pomocí vytvořil nové vývojářské studium Mistwalker. Spolu se Sakaguchim odešel i Uematsu. Jejich odchodem ztratila série FF svou duši a nejdou se i takoví kacíři, kteří sprostě tvrdí, že od té doby jde kvalita her Square - Enix dolu.

Sakaguchi a Uematsu se přesunuli od SONY a PS3 k Microsoftu a Xbox 360. Jejich studio Mistwalker se jednoduše upsalo a zavázalo, že bude tvořit JRPG výhradně pro Xbox 360. Již roku 2007 vyšlo první dítko jménem Blue Dragon, které se podařilo a fanoušci Xboxu se mohli konečně sami na vlastní oči přesvědčit, že pověst předchazející Sakaguchio a Uematsu není planá. Mnohem větší pozornost ale vyvolalo oznámení nového JRPG Lost Odyssey, které se narozdíl od pohádkového modrého draka mělo daleko více podobat dílům FF série. Sakaguchi hrdě prohlašoval, že se Lost Odyssey vyrovná FF a dokonce založí novou sérii, která bude té slavnější konkurovat. Pravda, sice se nic z toho nepovedlo, ale Lost Odyssey je venku už dva roky a za tu dobu jí na poli JRPG ohrozila jen FF XIII. Spolu s FF XIII je Lost Odyssey nejlepším JRPG na next-gen konzolích a ještě hodně dlouho bude. Pokud tohle nestačí jako známka kvalitně odvedené práce, tak už nevím.

Otec série FF se nezapře, a tak má Lost Odyssey velmi blízko k FF. Sám Sakaguchi si toto záměrně zvolil a snažil se, aby se Lost Odyssey vydala cestou prvních deseti dílů FF, od kterých se právě naopak Square - Enix chtěla dalšími díly vymezit. Lost Odyssey má od příběhu až třeba po stejně členěné menu inspiraci FF. Pokud by neznalý hráč dostal do rukou Lost Odyssey a nevěděl, že se nejedná o FF, tak by byl s největší pravděpodobností přesvědčen, že hraje další z dílů FF. Fanoušci FF budou vědět moc dobře, do čeho s Lost Odyssey vstupují. Pro ostatní stačí toto: tradičně propracovaný příběh plný emocí a zvratů, perfektcionalistická audio-vizuální stránka celé hry, náhodné souboje, množství nadstavbové části a hlavně vydatná RPG hratelnost, nad kterou zaplesá srdce každého věrného fanouška žánru.

Začněme nejdříve příběhem, který je nosným prvkem JRPG. Zde si zaslouží Sakaguchi pochvalu, protože se kupodivu nevydal cestou svých dřívějších výtvorů, kdy příběh začínal u mladého chlapce v zapadlé vesničce, který se s velkým mečem v ruce vydal do světa a vše končilo povětšinou epickou bitvou dobra a zla, kdy často vyhrálo dobro. Už výběrem hlavní postavy se Sakaguchi odlišil od FF. Hlavním hrdinou je už na první pohled samotářský, zasmušilý a nekamarádský muž jménem Kaim Argonar. Kaim cítí, že je odlišný od ostatních lidí. Neví sice proč, ale ve svém srdci a mysli cítí mnohonásobnou bolest a zranění z minulých nešťastných životů. Ano, Kaim je totiž nesmrtelný a žije již nějakých 1000 let. Ze svých minulých životů si nepamatuje nic, jen cítí bolest z minulých tragických zážitků. Vše začíná ve světě, kde probíhá neustálý boj mezi magií a technikou. Kaim je nemilosrdným vojákem v armádě republiky Uhra, která válčí s královstvím Gohtza. Při jedné z krvavých bitev mezi oběma státy dojde k strašlivé tragédii a všichni zahynou. Přežije pouze jediný: Kaim. V nedalekém městě se dozví, že je nejspíše nesmrtelný a je hned zneužit a vyslán na nebezpečnou misi. Mise skončí neúspěchem, ale Kaim pokračuje dále ve své pouti, na které se snaží nalézt odpověď na otázku, kdo je a proč nemůže zemřít. Kaim brzy zjistí, že není jediným nesmrtelným a že všichni mají spojitost s jistou osobou, ze které se velmi brzy vyklube pořádný neřád. Příběh je přímočarý a v některých částech i snadno předvídatelný, ale je zároveň klasickou ukázkou toho, že příběh nemusí být nijak zvlášť originální a složitý, aby byl dobrý. Občas se objeví nějaké to hluché místo a nudnější moment, ale celý poměrně dlouhý příběh se povětšinu času nese na velmi slušné vlně a patří k těm lepší příběhům v JRPG.

Příběh sice není zrovna dvakrát výjimečný, ale je zde něco, co z něj dělá mimořádnou podívanou (či počtenou?). Celou hrou se totiž nese originální nápad s vyprávěním příběhů z minulých životů nesmrtelných hrdinů formou psaných povídek. Je to jednoduché: například běžíte s Kaimem ulicemi nějakého města a najednou Váš hrdina uvidí postavu, místo či událost, která mu připomene něco obdobného z jeho minulého života a v mysli se vynoří zapadlá vzpomínka. Hra se zastaví, obrazovka zčerná a začne se na ní v doprovodu strhující Uematsovy hudby rozepisovat příběh v podobě mistrně napsané povídky na pozadí nádherných artwoků postav či míst. Text je velmi dlouhý a je psán anglicky, takže mají neangličtináři bohužel smůlu a musí text rychle odklikat, protože pro ně bude pouze zdržením. Ostatní si ale musí připravit kapesníky, protože popisované příběhy jsou obdivuhodně silné, bolestné, děsivé a ukazují odvrácenou tvář života takovým způsobem, že Vás to nenechá klidnými. Povídek je ve hře velké množství a týkají se i ostatních nesmrtelných ve Vaší partě. Některé jsou povinné v rámci příběhu a některé jsou bonusové nebo dokonce skryté. Jejich autorem je brilantní japonský spisovatel Kiyoshi Shigematsuho. Povídky tvoří nedělitelnou součást příběhu a bez jejich přečtení nebude mít příběh samotný takový prožitek, jako když je budete znát. Škoda jen té angličtiny, protože ne všichni hráči umí automaticky anglicky, ale co se dá dělat.

Lost Odyssey má krásnou grafika, která běží na dobře známém Unreal enginu. I dva roky po vydání má stále co nabídnout a patří ke graficky lepším hrám na Xbox 360. Všechny lokace ohromí svou detailností a propracovaností. Ohromí ale i něčím jiným, a to grafickou nevyvážeností, která je způsobena obvyklou výrobou podobných her stylem "outsourcování". Pod Mistwalker spadá hned několik menších vývojářských studií, jejihž týmům zadal Sakaguchi a jeho spolupracovníci výrobu designu a lokací v Lost Odyssey. Na některých lokacích je tak skutečně v konečném součtu vidět jiná úroveň grafiky, takže se na několika místech stane, že přejdete z jedné překrásné lokace do lokací, které spadají svou úrovní spíše ještě do éry PlayStation 2. Přísný dohled Sakaguchio však dokázal většinu takových to neduhů včas a v zárodku utlumit. Ne však odstranit, ale i přesto nenarostly problémy s outsourcováním do tak obludných rozměrů, jako například u FF XIII, která byla vyráběna stejným způsobem.

Grafika okolí a postav je nádherná, a to nemluvě o spoustě efektů při bitvě, které jsou v mnoha ohledech ještě lepší, než už u zmiňované FF XIII. Propracované jsou i postavy a mimika jejich tváří, která dokáže vyjádřit velké množství emocí od smutku po radost. Hra jde v preciznosti tak daleko, že pokud některé z postav dáte v položce "equipment" nějakou náušnici, sponu či náramek, tak je v bitvě samozřejmě vidět.

Svou daň si výborná grafika ale vybrala. Projevuje se to na nahrávacích časech při vstupu do lokací, menu, bitev, atd. Lost Odyssey nahrává dlouho, nahrává často a nahrává vše. Dá se to odstranit zkopírováním obsahu DVD na Hard Disk. Pokud tedy máte na HD volno minimálně nějakých 8-9 GB. A to ještě počítejte s tím, že budete muset postupně nahrát i další 3 DVD, protože Lost Odyssey je na čtyřech DVD. Je to tak trochu nepochopitelné, hra má příběhově nějakých 60 hodin a není zase až tak rozlehlá, aby se nevešla na méně DVD. A tak nezbývá, než každých 15 hodin měnit DVD.

Lost Odyssey nabízí standardní JRPG pokrm se vším všudy. Pro někoho úleva a pro někoho noční můra. V tomto případě standardní = náhodné souboje. Náhodné souboje mají své fanoušky, ale i své odpůrce. Ono spíše jde o to, jakým způsobem jsou náhodné souboje pojaty, protože pokud jsou zbytečné zdlouhavé a jejich intenzita je častá, tak dokážou skutečně odradit mnoho hráčů. Lost Odyssey patří bohužel k té skupině, kdy jsou boje nejen dlouhé a časté, ale i těžké. Boje servíruje Lost Odyssey přibližně průměrně každých 15 sekund, což už je za hranicí vkusu. Vzhledem k jejich obtížnosti a tahovému systému jsou i pořádně dlouhé. Na prvních dvou DVD průměrný boj zabere 1-2 minuty, ale v pozdější části hry můžou boje s těžšími nepřáteli trvat v rozmezí 5-7 minut. Téměř s každým nepřítelem se budete muset léčit a kouzlit, takže nemůžete očekávat pohodičku jako u FF. Boje nejsou nudné, ale jsou trochu těžší a delší, než by jsme si přáli.

Klasický tahový systém je u Lost Odyssey vylepšen o prvek, který se v mnohém podobá tomu, který používala i legendární série Shadow Hearts. Je to tzv. "Ring system", kdy výrazně ovlivníte každý fyzický útok svých postav. Každé postavě dáváte kromě zbraní a klasických accessories i různé prsteny, které si můžete i sami vyrobit z předmětů, které padají z nepřátel. Každý prsten má své specifické vlastnosti, které musíte během útoku aktivovat. Když postava s prstenem zaútočí, tak než dojde k samotnému útoku, tak máte malou chvilku na to, aby jste se snažili trefit ve správný okamžik dva kruhy, z nihž se ten vnější zužuje do středu menšího kruhu. Pokud trefíte tlačítkem RT správný okamžik, kdy se oba kruhy překryjí, tak Váš útok ubere nepříteli mnohem více HP a ještě aktivuje přidané hodnoty k prstenu. Je to v podstatě taková malá pojistka toho, aby se souboje na konci hry nestaly pouze nudnou záležitostí, ale naopak Vás prsteny donutily se soustředit v každém boji. U postav s magickými schopnostmi je ale Ring system úplně zbytečný, protože na kouzla nefunguje a útočit s takovými postavami klasickým Attackem je nesmysl.

Prsteny si můžete vylepšovat a měnit dle libosti. Takže pokud máte zrovna prsten s atributem fire, ice, water či bolt, a nepřítel je evidentně "zadobře" s elementem Vašeho ringu, tak není nic jednoduššího, než si prsten i během boje vyměnit. Na nepřátele, kteří jsou velmi často ve větším počtu nebo jsou silnější, musíte používat hlavu a taktizovat. Čas na to máte, protože boje jsou tahové. Třeba takoví bossové jsou jedna velká hádanka, kdy musíte nejdříve přijít na to, jak je porazit a na to, jak to vůbec provést.

Vylepšování postav je dílem Lv Up systému, kdy se postavy automaticky vyvíjejí postupem na vyšší Level, který postavám zvyšuje HP, MP a jiné atributy. Získaným Levelem se postavy učí i nová kouzla, ale není to jediný způsob, jak je získat. Kouzla si můžete nakoupit, nelézt ve vzácných truhlách nebo zkrátka splnit nějaký vedlejší quest, na jehož konci za odměnu získáte nějaké silné kouzlo. Jinak je tomu ale u získávání schopností nebo-li "Abillit". Je totiž velký rozdíl mezi tím, jestli máte v aktivní partě smrtelnou nebo nesmrtelnou postavu. Nesmrtelnou pouze příběhově, protože v boji i Kaim často zemře tak rychle, že ani nevíte jak. Smrtelné postavy získávají nové abillity stejně jako kouzla, tedy postupem na vyšší Level. Ale nesmrtelné postavy se musí abillity teprve naučit od smrtelníků. To znamená, že musíte mít v partě kombinaci party složené ze smrtelníků i nesmrtelných. Pouze od smrtelné postavy v aktivní partě se můžete abillity naučit. Nesmrtelní se mohou sice abillity naučit i z accessories, ale to trvá dlouho a nejsou zde všechny.

V aktivní partě můžete mít dokonce až 5 postav, ale jejich správný výběr Vám na dlouho zamotá hlavu, protože se už nemůžete řídit pouze tím, kdo je Vám sympatický. Lost Odyssey nabízí celkem 9 hratelných postav, takže je skutečně z čeho vybírat. Nerad bych vyzradil příběh, a tak pouze vyjmenuju nesmrtelné a smrtelné postavy. Nesmrtelnou postavou je Kaim, bývalá pirátka Seth, Kaimova družka Sarah a královna Numary Ming. Smrtelníky pak jsou ztřeštěný a komický Jansen, malí sourozenci Cooke a Mack, bývalý princ Uhry Tolten a snad nejpodivnější postava Sed, který má jistý vztah k Seth.

Lost Odyssey má pochopitelně i bohatou nadstavbovou část. Můžete se pustit do velkého množství nepovinných úkolů, miniher, získáváním ultimátních zbraní, získáváním nejlepších kouzel a prstenů, porážení ultra tuhých bossů, atd. Je toho zkrátka hodně a jistě Vás to zabaví na několik desítek hodin. Škoda jen, že se do plnění této nástavby můžete pustit povětšinou až na 3 a 4 DVD.

Jedním z posledních důvodů, proč investovat do Lost Odyssey, je hudební doprovod Nobue Uematsu a povedený anglický dabing. Soundtrack Lost Odyssey vlastně není ani nic jiného, než další FF soundtrack. Opět se můžete těšit na truchlivé melodie, veselé tóny nebo nadupanou hudbu při souboji s bossy. Uematso prostě umí.

Lost Odyssey je špičkové JRPG, které nabízí kvalitu, zábavu a nevšední zážitek od zkušených mazáků, kteří vědí moc dobře, jak zabrnkat u hráčů na city. Nemůže se měřit se zázemím, reklamou a prostředky, jaké má Square - Enix a FF. Ale na rozdíl od nich si Lost Odyssey na nic nehraje, nesnaží se vecpat do přízně a srdcí hráčů a nenabízí jim průměrnou hru skrytou za dobrým jménem. Nejen slušností, ale i hráčskými kvalitami Lost Odyssey v mnoha ohledech překonává FF XIII a ač si to mnozí uvědomují spíše v jiných souvislostech, pravdou je to, že mezi Lost Odyssey a FF XIII zeje skutečně nepřekonatelná propast. Sláva pomine, ale kvalita zůstává. Lost Odyssey tu kvalitu má. Velká škoda jen té ekluzivity na Xbox 360, který bude u nás vždy ve stínu PS3. Ale právě díky hrám typu Lost Odyssey z toho stínu velmi často vystoupí.

 
 
 

KOMENTÁŘE

    Pro přidání komentáře je nutné být registrován a přihlášen.
     
    9

    Ghost of Tsushima: Legends

    7

    FIFA 21

    9

    Marvel’s Spider-Man: Miles Morales

    8

    Star Wars: Squadrons

    7

    Call of Duty: Black Ops Cold War

    9

    Astro's Playroom