Let’s Go, Pikachu!/Let’s Go, Eevee!

RECENZE 19

NSW

Konzolista
Hráči

Hodnocení hráčů

8/10 Kachlo
8/10 LukoCZ
 
 
Let’s Go, Pikachu!/Let’s Go, Eevee! ( Let’s Go, Pikachu!/Let’s Go, Eevee! )
8 10 1
Hodnocení hráčů: 8 z 10, hodnotilo 2 hráčů

Let’s Go, Pikachu!/Let’s Go, Eevee!

Leon, 24.11.2018 15:42

Byl to nápad za miliony, to se musí uznat. Základní koncept, který byl až triviálně jednoduchý, a přitom geniálně chytlavý, uchvátil zpočátku jen Japonce, aby se už na sklonku 90. let proměnil v celosvětový fenomén, jemuž propadly stamiliony fanoušků všech generací. Na Pokémony je dnes snadné narazit snad ve všech koutech planety. Tato franšíza má vskutku obdivuhodný rozptyl od samotných her, přes anime seriály a manga komiksy, až po právě připravovaný hraný film, který – ač se to někomu mohlo zdát zprvu jako nesmysl – vypadá více než zajímavě a má své kouzlo. Nintendo získalo díky Pokémonům jednu z nejvíce výdělečnějších světových značek vůbec, dokonce ještě úspěšnější než Star Wars či Hello Kitty. Nebýt Maria, Pokémoni by vcelku snadno táhli Nintendo za jeho nenápadnou, leč téměř v každé konzolové generaci výraznou poutí vstříc milionovým prodejům. Už několik generací sní o tom, že dokáže naplnit známé krédo: „Gotta Catch 'Em All“ a stanou se tak mistry pokémoního světa. Mnohým se to už podařilo, i když to vyžaduje desítky a mnohdy i stovky hodin trpělivosti, velkého zápalu pro věc a také trochu toho herního štěstíčka. Ale dost už vychvalování a mazání medu kolem pusy. V případě takového těžkého kalibru, jako je pokémoní univerzum, je to stejně tak trochu nošením sov do Athén. Přichází Pokémon: Let's Go, Pikachu! a Let's Go, Eevee! Je tedy načase oprášit Pokébally a přichystat si několik volných víkendů.

Recenzovaná verze: Nintendo Switch

Komu koluje v žilách RPG krev, miluje japonskou kulturu a usíná každou noc s ukolébavkou: „Pika! Pika!“ na rtech, ten už je jako na trní od té doby, co studio Game Freak oznámilo nový přírůstek do herní série. Tentokrát už Pokémoni zamíří na Nintendo Switch. Je to prvně v historii, kdy oblíbené potvůrky z hlavní série nevyjdou na handheld, ale naopak na domácí konzoli. Už jen to, spolu s faktem, že Switch byl o Pokémony doposud ochuzen, by mělo postavit do pozoru nejednoho fanouška a vlastníka této vynikající rodinné konzole. Jak asi mnozí vědí, či přinejmenším tuší, Pokémon: Let's Go není ani tolik regulérní pokračování bohaté série, jako spíše částečný remake hry „Pokémon Yellow“ z roku 1998, která vyšla ještě na Game Boy. Proč říkáme, že částečný remake? Zkrátka z toho důvodu, že Pokémon: Let's Go přidává i některé funkce a možnosti, které jsou jednak šity přímo na míru samotné konzoli Switch, a jednak si je vyžaduje poptávka doby, jež nutí sérii přidat trochu více inovací, aby tak byla atraktivní i pro nové publikum. Svým způsobem je pozitivní zprávou, že se vracíme do regionu Kanto, kde si lebedí nejen I. generace Pokémonů, ale jsou zde i staří známí přátelé a antagonisté. Ty nejvíce proslavil legendární anime seriál, který byl na přelomu století s velkým úspěchem vysílán i v České republice. Řada hráčů se tak díky Pokémon: Let's Go vrátí do časů dětství a mládí, aby zavzpomínala na své první velké seznámení s celým fenoménem.

A právě to je velkým úskalím celé hry, protože až příliš mnoho lidí bude k Pokémon: Let's Go usedat s nasazenými růžovými brýlemi a nechá se semlít obří vlnou nostalgie, aniž by brali v potaz, že hra má i své drobné mušky. Jak už to bývá u pokémoních her nepsaným pravidlem, vychází Pokémon: Let's Go ve dvou základních edicích, které se liší tím, jakého budete mít startovního Pokémona, s nímž prožijete celé dobrodružství. My jsme pochopitelně sáhli po edici s Pikachu, k čemuž nás nutila touha připomenout si krásná víkendová rána před zhruba osmnácti lety, kdy Pokémoni běželi v televizi a Pikachu byl jejich hlavní hvězdou. Výprava za věčnou slávou začíná jako obvykle v roli mladého a začínající trenéra. Ten si vybere svého prvního Pokémona a vyrazí vstříc dálavám. Během své cesty bude chytat další Pokémony, starat se o ně, svádět souboje s ostatními trenéry, a také shromažďovat osm prestižních odznaků profesionálních trenérů, kteří jsou rozeseti po celém regionu Kanto. Lze ovšem změřit síly i s pokémoní League Elite Four, kteří otestují vaše schopnosti a možnosti trenéra až na úplnou dřeň. I když se vrací na scénu celá plejáda známých osobností od Brocka, přes Misty, až po Tým Rakeťáků, žádnou větší dějovou linku nečekejte. O tom pokémoní hry opravdu nejsou. Nehledě na to, že hra postrádá dabing a dialogy jsou jen velmi kusé i útržkovité, což nedokáže dost dobře oživit ani několik pěkných 3D animací. Na Pokémon: Let's Go se však i přesto kouká velmi dobře, jelikož příjemná a oku lahodící paleta živých barev i všudypřítomný optimismus vytvářejí spolu s velkou dávkou nadhledu veskrze pozitivní dojem titulu, u něhož se má hráč především bavit a odreagovat od okolního uspěchaného světa.      

Pokémon: Let's Go využívá v hrubém obrysu podobnou RPG hratelnost, jakou znají fanoušci velmi dobře z minulých dílů. V jednom „drobném“ aspektu se však zásadně liší, a to v tom nejdůležitějším – chytání Pokémonů. Hra si totiž vynikajícím způsobem přisvojila mechanismus ze známé mobilní hry „Pokémon Go“, který umožňuje odchytit Pokémona manuálním házením Pokéballu. Pokémon, jehož se snažíte lapit, se však pochopitelně brání a snaží se dostat z vašeho zorného pole i samotného zaměřovacího kurzoru. Lze jej sice na chvíli uklidnit hozením bobulí na mlsání, ale i tak se jedná o adrenalinovou, a především zábavnou záležitost. Desítky Pokéballů zřejmě poletí jinam, než byste chtěli, jelikož chvíli trvá osvojit si novou metodu. Zásadním způsobem se také mění pravidla odchytu divokých tvorů v závislosti na tom, jaký mód zvolíte. Ovládání s Joy-Conem je totiž poněkud nepřesné, neboť pohybové senzory umožňují simulovat skutečné házení Pokéballů. U klidných druhů Pokémonů lze chytání zvládnout poměrně snadno, ale u divočejších a zuřivějších je to už dosti nepřesné, jelikož Joy-Con má poměrně zásadní problém při přesnějším házení Pokéballů do stran. Na druhou stranu se tím zvyšuje obtížnost, což může být pro některé naopak přínosem. Celá hra je totiž záměrně a mnohdy až zbytečně zjednodušená. Nehledě na to, že díky používání Joy-Conu dostáváte poněkud lepší statistiky při úspěšném chycení Pokémona než u handheld módu, v němž je vše mnohem jednoduší.

Lapit Pokémony jde i s pomocí Pokéball Plus, který je doprovodným doplňkem hry pro všechny trenéry, kteří to myslí s chytáním Pokémonů vážně. Nejenže je možné Pokéball Plus využívat jako alternativní Joy-Con ovladač, ale lze jej po vzoru Pokémon Go Plus spárovat s mobilní hrou Pokémon Go. Pokéball Plus se daří zdárně simulovat skutečné chytání Pokémonů, čímž do jisté míry zhmotňuje představu hned několika generací fanoušků, kteří snili o tom, že jednoho dne budou mít své vlastní Pokébally, s nimiž se vydají dobýt svět slavných kapesních příšerek. Samotný design je proveden poměrně dobře. Pokéball Plus je vcelku robustní, snadno se vyjde do ruky, kde navíc drží díky šňůře, bezpečnostní pojistce a také opěrnému prstenu dostatečně pevně. Má pochopitelně zabudovaný senzor pohybu, interní reproduktor, stavovou LED a dvě „tlačítka“. Kromě analogové páčky pro pohyb, kterou lze při stisknutí používat jako tlačítko „A“, je zde ještě na vrchní straně tlačítko „B“. Přítomnost pouhých dvou tlačítek však zvyšuje náročnost navigace v menu hry, protože nelze použít zbylá tlačítka X a Y pro příkazy rychlé nabídky. Naučit se ovládat Pokémon: Let's Go s tímto doplňkem tak vyžaduje nejen trochu času, ale hlavně trpělivosti ze strany hráče. Hlavní problém však nastává při samotném házení, protože je mnohdy nepřesné, mezi pohybem a reakcí hry je drobné zpoždění, přičemž neustálé simulování skutečného hodu je po čase poněkud únavné a vyčerpávající i pro vaši ruku. Nepřesnost simulování hodu je pochopitelně způsobena samotným tvarem Pokéball Plus, který je kulatý, tudíž je nesnadné pro hráče uhlídat si, kde je vlastně „nahoru“, aby tak hodil Pokéball nejen dostatečně razantně, ale hlavně přesně. V tomto ohledu je klasický Joy-Con mnohem lepší.

Na druhou stranu díky pořízení Pokéball Plus získáte jedinou možnost, jak ve hře odemknout legendárního Pokémona Mew. Zároveň můžete prostřednictvím Pokéball Plus vzít svého Pokémona ven, tam jej dlouhým stisknutím tlačítka A „proberete“, on se vzbudí a vy budete poté odměněni zkušenostními body i bonusovými bonbónky. Pokéball Plus vydrží nabitý zhruba stejně dlouho jako Joy-Con. Nabíjí se pomocí USB kabelu typu C. Celkové hodnocení tohoto doplňku je ovšem smíšené. Na jednu stranu to je příjemný způsob, jak se ještě více ponořit do světa Pokémonů, obzvláště pro mladší publikum, které přece jen více hledí na zážitek a hravost než herní komfort. Nehledě na to, že přidané bonusy k zahození jistě nejsou. Ovšem je nutné říci, že Pokéball Plus je zároveň nejméně příjemný a kvalitní způsob chytání Pokémonů a samotného hraní Pokémon: Let's Go. Cena, za kterou se Pokéball Plus prodává, tedy příliš neodpovídá přidané a získané hodnotě. A tak ani Pokéball Plus nedokáže zastřít, že Pokémon: Let's Go má ve svém jinak zábavném a návykovém chytání jeden kuriózní nedostatek. Zaměřovací kurzor je totiž vždy zobrazen ještě s jedním zmenšujícím se kruhem rozdílné barvy. Pokud je například barva červená, takového Pokémona zpravidla nechytíte snadno a s pomocí obyčejného Pokéballu. Je-li naopak žlutá, znamená to o něco snadnější práci. Avšak stává se až příliš často, že Pokémony, kteří mají představovat problém, lapí obyčejný Pokéball, kdežto třeba už jen oranžová znamená častokrát stop i pro nejlepší dostupné Pokébally. Zdá se tedy, že podobný prvek neplní svou úlohu, s níž byl do hry přidán.   

Další velkou a příjemnou novinkou je skutečnost, že jsou Pokémoni po celém regionu Kanto již přímo viditelní. Odzvonil tedy umíráček náhodným soubojům, v nichž jste byli mnohokrát nuceni podstoupit souboje i s Pokémony, které jste již měli ve sbírce. To umožňuje se zaměřit na ty kousky, které vám ve sbírce doposud chybí, a jejichž prostřednictvím si snadněji zkompletujete Pokedex. Stejně jako u Pokémon Go, tak i zde jste po každém úspěšném odchycení odměněni v závislosti na tom, jak kvalitně jste Pokémona přesídlili z jeho přirozeného prostředí do jistě nepříliš útulného Pokéballu. Chytání stejných druhů Pokémonů navíc vytváří násobitel, díky němuž lze získat buď Pokémona s lepšími statistikami, či přímo narazit na nějakého velmi vzácného. Čím lepší chytání, tím více se zvyšuje pravděpodobnost, že budete odměněni i „cukrovinkami“, jež z Pokémonů občas padají, a které můžete obratem využít ke zvyšování statistik svých broučků. Pochopitelně vám to přinese i více Exp. Tím přísun pozitivních změn nekončí. V Game Freak šli skutečně do sebe a nově zabudovali úložný prostor pro samotné Pokémony do hlavního menu, ve kterém je sice trochu složitější se orientovat, ale díky tomu odpadají starosti s pravidelným navštěvováním pokémoních center jako v minulosti. Snadno tak lze nadbytečné Pokémony poslat Profesoru Oakovi, jenž vám za ně uctivě poděkuje a na oplátku pošle cukrovinku.

Velmi silnou zbraní hry je taktéž způsob, jakým se můžete starat o svého základního Pokémona, tj. Pikachu nebo Eevee, jakožto přidruženého parťáka. Nejenže je možné si s ním hrát, potěšit ho, rozptylovat, a dokonce i nesměle provokovat, ale také ho učit nové schopnosti a speciální útoky. Samozřejmostí je možnost vybrat trenérovi i pokémonímu parťákovi vlastní obleček. Je paradoxem, že hráči budou zřejmě více sahat po edici s Pikachu, avšak Eevee je v některých momentech jednoduší a nováčkům přístupnější, a to právě v tom, jaké skilly můžete tohoto Pokémona naučit, a kterými základními atributy disponuje. Je samozřejmě možné poslat vašeho společníka pryč, a tudíž mimo hlavní partu, která obsahuje 6 libovolných Pokémonů, avšak kdo by to asi tak dělal, že? Slabou stránkou Pokémon: Let's Go je však už zmiňovaná zjednodušenost. Nejenže je řada soubojů s trenéry lehká a do tuhého často přijde až při snaze zkompletovat odznaky, ale snad na každém rohu potkáte někoho, kdo si s vámi chce zabojovat. Po čase tak přichází únava, neboť hra nutí hráče svádět souboje i v situacích, kdy jsou již poněkud zbytečné, jelikož soupeř už vám nemá co nabídnout. Zhruba tak od poloviny hry totiž už budete mít dostatek Pokéballů i peněz, jež poražení trenéři benevolentně ponechávají vítězné straně. Lokace jsou tradičně nepříliš rozlehlé, v každém městě se nachází pokémoní ošetřovna a zpravidla i obchod, přičemž zde můžete vcelku snadno koupit léčivé lektvary, které výrazně usnadňují průchod hrou. Není sebemenších pochyb o tom, že Pokémon: Let's Go nepředstavuje nejoriginálnější a ani nejtěžší pokémoní hru v celém univerzu. Pro některé skalní fanoušky to může být nepříjemným rozčarováním. To naopak nováčci dostanou univerzální titul, který je snadno uvede do světa Pokémonů. Nic na tom nemění ani jistá neohrabanost a menší chaos v menu, kde je velmi zdlouhavé dopátrat se statistik svých Pokémonů, jimž chcete například dát nějakou laskominu na zvýšení atributů.  

Zcela samostatnou kapitolou je lokální co-op multiplayer. Druhý Joy-Con je totiž možné dát kamarádovi, který se ujme další sekundární postavy. Pravda, s ní sice nemůže zahajovat bitvy a ani se pouštět do interakce s okolními postavami, ale v bitvě vám výrazně pomůže. Už jen tím, že namísto boje 1vs1 můžete být třeba 2 na 1, a to už samo o sobě zvyšuje naději na úspěch. To platí v soubojích s ostatními trenéry. Při chytání Pokémonů pak může druhý hráč sám házet Pokébally, a tak pomoci chytit vzácné kousky. Vzhledem k tomu, že je sekundární hráč de facto zcela závislý na hlavním hráči, naskýtá se tím výjimečná příležitost přizvat ke hraní třeba mladšího bratříčka či sestřičku. Starší a zkušenější z tandemu se ujme hlavní role a druhý mu pomáhá a je mu oporou. Nintendo tím znovu prokázalo, že jeho konzole a hry jsou určeny skutečně pro každého a přinášejí zábavu, jíž zbylé konkurenční konzole zkrátka nenabízejí. Vzhledem k tomu, jak se hra výrazně inspirovala Pokémon Go, je jaksi přirozené, že lze využít vzájemného spárování a převést vámi získané Pokémony z mobilu přímo do swišťátka, a to se vyplatí! Víte vůbec, kolik lidí hraje po celém světě Pokémon Go? Jsou to desítky miliony uživatelů, z nichž se tak mohou potencionálně stát i hráči Pokémon: Let's Go. Nintendo tak opět použilo hlavu a jistě očekává, že hra se bude znovu prodávat v milionových nákladech stejně jako tomu bylo u minulých dílů. Spolu s lokálním multiplayerem a možností transferu Pokémonů z Go i mezi hráči navzájem nabízí hra ovšem i klasické online hraní, a to ve formě zápasů s ostatními trenéry, a to buď ve vašem okolí, nebo kdekoli na světě. Ovšem asijští farmáři vám velmi rychle vysvětlí, kdo je tu pánem.

Musíme se přiznat, že jsme byli z technického stavu hry poměrně nadšeni. Grafika odpovídá představám většiny fanoušků o tom, jak by měl být zachycen a zhmotněn pokémoní svět i samotní Pokémoni. Ti jsou vskutku úchvatní. Každý z nich má své vlastní animace, a to mnohdy i velmi vtipné a efektivní. Jejich zobrazení je podrobné a precizní, díky čemuž vyvolává pocit, že jste skutečně součástí tohoto tolik okouzlujícího světa. Tomu napomáhá i absence jakéhokoli zdlouhavého nahrávání, obvyklých technických bagů u většiny současných her a téměř okamžité zpuštění hry. To pochopitelně souvisí s celkovou architekturou Nintendo Switch, které se nesnaží hnát za nějakým pochybným super výkonem u svých titulů, ale zaměřuje se na jednoduché uživatelské rozhraní, komfort a jednoduchost. Hudební doprovod je příjemný a nese se v duchu uklidňujících melodií, které oživují region Kanto dobrou a pohodovou náladou. Co se týče Pokémonů a jejich zvukového doprovodu, tak ten je jako vždy proveden na jedničku. Vývojáři z Game Freak odvedli dobrou práci a darovali hráčům titul, který nejenže dobře vypadá, ale ještě se také skvěle hraje.

Od Pokémon: Let's Go se čekala výborná hratelnost a příchod jedné z nejzásadnějších herních sérií všech dob na konzoli Switch. Konečný výsledek je opětovným dokladem nesmrtelnosti a nadčasové klasiky dvě desítky let starého konceptu, který si plným právem získává srdce stále nových generací. I když je Pokémon: Let's Go stále pouze vylepšenou a modernizovanou verzí hry Pokémon Yellow, přidává hned několik dobře fungujících inovací, které vylepšují již tak kvalitní hratelnost. Není to titul, o němž bychom mohli prohlásit, že se mu podařilo úplně vše, a proto by měl patřit do sbírky každého majitele této konzole. Můžeme ale s klidem říci, že pokud si chce někdo připomenout, čím Pokémoni tak pobláznili bezmála celý svět, nebo se dokonce chystá naskočit do rozjetého vlaku, pak lepší příležitost než s Pokémon: Let's Go nedostane. I přes některé zjevné nedostatky se totiž podařilo hře dokonale využít jedinečného designu konzole Switch a stvořit hru nejen pěknou na pohled a hutnou na omak, ale s velkým potenciálem přitáhnout ke hraní skutečně celou rodinu. Nintendu se toto daří už celá desetiletí. Nyní o tom může i díky Pokémon: Let's Go přesvědčit herní průmysl znovu. Příští rok by nás měli Pokémoni navštívit opět, a tak se nechme překvapit, zdali tvůrci využijí zpětné vazby s hráči a pokusí se některé kritizované a slabší stránky svého titulu do budoucna vylepšit. Výsledek by tak mohl být do budoucna ještě mnohem lepší, a to jak pro Nintendo samotné, tak i Pokémony. Co dodat na závěr? Snad jen… šťastný lov a hezké zážitky!      

 
 
 

KOMENTÁŘE

    Pro přidání komentáře je nutné být registrován a přihlášen.
     
    8

    Dark Souls 1 Remastered (Switch)

    7

    Lego DC Super-Villains

    10

    Tetris Effect

    9

    SoulCalibur VI

    3

    Fallout 76

    8

    Battlefield V