L.A. Noire

RECENZE 67

PS4 XONE NSW

Konzolista
Hráči

Hodnocení hráčů

3/10 Kasell
 
 
L.A. Noire ( L.A. Noire (2017) )
8 10 1
Hodnocení hráčů: 3 z 10, hodnotilo 1 hráčů

L.A. Noire

Martin Šmíd, 23.11.2017 20:41

Je tomu už šest let, co vyšel pro konzole PlayStation 3 a Xbox 360 po dlouhém vývoji detektivní thriller L.A. Noire, který byl postaven na tehdy revoluční MotionScan technologii. Před časem se studio Rockstar Games rozhodlo, že tuto svoji klasiku opráší na současné konzole PlayStation 4, Xbox One a dokonce i Nintendo Switch v remasteru, na který se nyní podíváme. Jestli i dnes hra stojí za zahrání, se dočtete níže.

Recenzovaná verze: PlayStation 4 Pro

Recenze hry - I když je L.A. Noire docela známá akční hra od studií Team Bondi a Rockstar Games, určitě neuškodí si o ní něco málo napsat a shrnout i v hodnocení remasteru. Hra začíná v roce 1947. Svět se stále vzpamatovává z hrůz skončené světové války a ve městě filmu Los Angeles se to jen množí přistěhovalci a nejrůznějšími zbohatlíky, čímž roste kriminalita strmě nahoru. Město prožívá i průmyslový rozvoj, takže se staví nové domy, hotely a kdo ví, co ještě. Právě v této době se dostává na oddělení policie i válečný veterán Cole Phelps, který by chtěl se zločinným živlem zatočit. Protože nemá moc zkušeností, začíná jako normální pochůzkář, který občas chytne nějakého zlodějíčka a řeší takové ty podřadné práce. Časem se ale vypracuje až v elitního detektiva, který bude řešit vraždy a další velké případy. U nich si vývojáři brali inspiraci z dobového tisku, takže všechny vámi vyšetřované případy mají reálný základ. A z některých i docela zamrazí. Jen počkejte, až půjdete po sériovém vrahovi žen nebo po žháři, který udělá popel z celé rodiny. Zde trochu L.A. Noire připomíná nejrůznější seriály a detektivní filmy, jmenovitě třeba Dextera. Právě ve vyprávění příběhu hlavního hrdiny tkví největší síla L.A. Noire, protože nikdy nevíte, co se semele, jaký zvrat přijde, ať už ve vyšetřování případu nebo v osobním životě. Vše navíc spěje do skvělého vyvrcholení.

Pokud od L.A. Noire čekáte GTAčko, akorát za policistu, tak dále ani číst nemusíte, protože pro vás tato hra rozhodně není. Se slavnou sérií od Rockstaru má společné jen velké město, ve kterém se odehrává, jinak vůbec nic. Město totiž slouží jen jako velká kulisa, ve které se odehrává celkem lineární příběh, který čítá v remasteru hned 26 kapitol (původně jich bylo ve hře jen 21), tedy větších případů. Na začátku si vždy vyslechnete, co vás v daném případu čeká, pak vyrazíte na místo činu a sbíráte důkazy, vyslýcháte svědky nebo podezřelé. To je vaše hlavní práce. Samozřejmě, občas se naskytne nějaká ta přestřelka, automobilová nebo normální honička, ale rozhodně nejde o to hlavní. L.A. Noire je tak po herní stránce spíše klasickou adventurou s prvky akce, která ji jen oživuje. Samozřejmě je zde možnost ničit prostředí nebo bourat auta, ale na konci každého případu vám bude škoda vyinkasována.

Pokud na tento styl přistoupíte, budete se během celé hry bavit a užívat si hledání důkazů a usvědčování podezřelých. Navíc délka hry L.A. Noire není nikterak malá. Já jsem ji dokončil za nějakých 25 hodin, a to jen hlavní část. Pokud budete chtít plnit i vedlejší úkoly, kde si užijete akce asi nejvíce, tak si připočtěte další hodiny, protože těchto pasáží je rovných 40. Samozřejmě tu také nechybí klasické GTAčkovské vedlejšáky, jako usednout do všech aut, objet všechny památky anebo najít noviny, které vám přehrají zajímavé případy doby padesátých let. Některé se navíc později začnou plést i do vašeho vyšetřování, takže nemají význam jen jako bonusu, jak by se mohlo na začátku zdát.

Samozřejmě nejzajímavější na celé hře jsou hlavní pasáže, ve kterých vyšetřujete přidělený zločin. Během šetření si určitě všimnete spousty věcí, které se dneska dělají úplně jinak, takže uvidíte, jak měli tehdejší policisté ztíženou práci. Třeba testy DNA nejsou, stejně tak otisky prstů nikdo neřeší. Jedinou možností, jak případ vyřešit, je prohlédnout si všechny potřebné věci, obhledat mrtvolu a zapsat si poznámky do deníčku. Ten vám poté ukazuje všechny věci, se kterými jste přišli do styku, rovněž vám ukáže lokace, které je třeba pro vyřešení případu navštívit. Práce s deníčkem je velmi jednoduchá a kolikrát se stane vaším největším kamarádem. Abyste na místě činu vůbec věděli, čeho si hledět, tak vývojáři zapracovali do hry menšího pomocníka. Pokud přejdete přes nějaký důležitý předmět, tak vám zavibruje gamepad. Místo poté vibruje do té doby, dokud ho pečlivě neprozkoumáte.

V předchozím odstavci jsme popsali čistě adventurní prvky, které fungují dobře a díky několika inovacím působí i hodně svěžím dojmem. Nedílnou součástí vašeho vyšetřování jsou i rozhovory s podezřelými či svědky. Těchto osob se ptáte na několik otázek, přičemž jejich počet je daný podle toho, jak moc dobře jste prozkoumali okolí. Právě zde nastupuje poprvé ke slovu MotionScan technologie, která i dnes působí velmi dobře, protože z výrazu jejich obličeje jde nádherně poznat, jestli vám říkají pravdu, mlží nebo přímo lžou. Dá se říci, že výslechy jsou nejdůležitější součástí hry, protože pokud špatně odhadnete odpověď, tak se mnohdy dozvíte o dost méně informací, které akorát stíží vyšetřování. Navíc tu jsou i výslechy přímo podezřelých, ze kterých když nedostanete přiznání, případ skončí nezdarem. Také se nám v jednom případu stalo, že bylo možné obvinit z jednoho činu hned dva podezřelé. Občas se tak budete muset i rozhodovat, kdo je vinen a kdo ne, což přináší další zajímavé situace.

Zde bohužel pro české hráče přichází obrovská překážka, která se jmenuje angličtina. Pokud neumíte anglicky na nadprůměrné úrovni, tak tyto části vás budou hodně frustrovat, protože nebudete vědět, na co se ptáte a jak případně vraha nebo dalšího zločince usvědčit. Hru tak budete hrát pouze stylem pokus/omyl. Pokud ale anglicky rozumíte, budete si tyto pasáže užívat. Dobře vedený rozhovor je zde klíčem k úspěchu, navíc si nejde nevšimnout skvěle napsaných dialogů, které nepostrádají napětí, ale ani humor, případně sarkasmus. Za dobře zvládnutý výslech (i další činnosti – vedlejší úkoly) vždy dostáváte speciální body, za které si zvyšujete level, za který poté dostáváte speciální body intuice, které můžete použít při výslechu pro odstranění jedné z dostupných reakcí. Body ovšem můžete i vyplýtvat na hledání důkazů.

Občas se vám naskytne, abyste si zastříleli proti několika padouchům. Tyto pasáže jsou zvládnuty velmi dobře a vlastně se dost podobají GTAčku. Navíc zde funguje i povedený krycí systém, který celou hratelnost usnadňuje. Kromě střílecích pasáží si občas i zaboxujete do živého pytle. Bohužel pěstní souboje jsou docela velká nuda, protože prakticky stačí se jen vykrývat čtverečkem a mlátit křížkem. Nečekejte tak vzrušující propracované souboje, během kterých bude cákat krev na všechny strany.

Naopak zajímavější jsou honičky, ve kterých pronásledujete utíkajícího podezřelého. Ten sice utíká vždy naskriptovanou cestou, ale vždy ho můžete sundat jinak. Jednou z možností je ho dohnat a skočit po něm. Rovněž na něj můžete zamířit a do vzduchu varovně vystřelit, čímž dotyčný ihned zastaví a dá ruce nad hlavu. Pokud se vám dotyčného nepodaří v čas zastavit, tak následuje scéna, ve které si na vás počká a pak rozdá v pěstním souboji. Povedené jsou i automobilové honičky, ve kterých budete buď honit pronásledovaného zločince nebo zločinci budou honit vás. Každopádně vždy klíčem k úspěchu je zničit vozidlo nepřítele. Honičky mají spád, díky čemuž se u nich budete dobře bavit. S honičkami tak trochu souvisí i jízdní model aut, který není tak propracovaný, jak bychom asi čekali, ale asi ani nenaštve. Jedná se jen o standard. Někdo možná čekal více. Na druhou stranu určitě potěší počet druhů vozidel, kterých je něco přes devadesát.

Po většinu hry vás bude na vaší cestě za odhalení zločinu doprovázet nějaký ten kolega, který se během hry několikrát změní podle toho, v jakém oddělení se budete nacházet. Jde ovšem jen o vizuální změnu, protože čistě na hratelnost to nemá žádný vliv. Dokonce bychom řekli, že dotěrný kolega je občas dost frustrujícím faktorem. Leze vám do cesty, takže vám blokuje mnohdy cestu a rovněž na něj musíte čekat v autě, než se uráčí nastoupit. Aby nebyl úplně zbytečný, tak vám občas pomůže v přestřelce nebo automobilové honičce. Také vás mnohdy usměrní, pokud budete porážet lampy s osvětlením nebo bourat do ostatních vozidel. Jak jste mohli pochopit, jeho AI není zrovna vysoká. Lépe na tom nejsou ani nepřátelé, kteří se sice kryjí, ale jejich naskriptované útoky na druhé hraní už nepřekvapí. Také projíždějící auta na ulici mají tendenci se občas chovat dost nepředvídatelným způsobem. Třeba zastavovat na křižovatce nebo v půlce silnice. Je tak jasné, že pokud si nedáte pozor, autonehoda je na světě. Ve většině případů to odnese jen hloupá AI, ale pokud hrajete na co nejmenší škodu, určitě to naštve.

Jak je na tom remaster? – To bych měl k základní hře, která se oproti původnímu vydání vůbec nezměnila. Hodnocení i popis je tedy stále aktuální. Dokonce se moc nezlepšila ani vizuální stránka. Vývojáři z Rockstar Games si s remasterem nedali takovou práci jako u Grand Theft Auto V, takže jen zvedly rozlišení na nových konzolích PlayStation 4 Pro a Xbox One X až do 4K. Tím je obraz jemnější a celkově vyhlazenější, ale na druhou stranu dokonale odhaluje i různé nedokonalosti. Kvalita textur je stejná jako u originálu a tady je asi nejvíce znát zub času. Postavy vypadají ještě celkem solidně, čemuž dopomáhají pořád výborné animace obličeje, ale prostředí už je jen čistě průměrné, a to nemluvím o samotném městě, které působí na dnešní dobu už poněkud prázdně, a ne zrovna přitažlivě. Na remasteru je i přes lepší rozlišení stáří rozhodně znát. Naštěstí se zlepšil alespoň framerate a také jsou rychlejší nahrávací časy. Po selhání či na nahrání nového případu, případně vedlejšího úkolu, čekáte vždy jen několik vteřin.

L.A. Noire se na současné konzole dostává ve své kompletní edici, což ale asi zase tak moc nepřekvapí. Kromě celé původní hry, která čítala 21 případů, tu naleznete i pět dalších, které se do hry dostaly skrze DLCčka. Ať už třeba za předobjednání nebo později jako dodatečný obsah, jeden byl dokonce tuším původně exkluzivní jen pro PS3. Je určitě dobře, že nové případy jsou dobře zakomponovány do hlavní linky, takže, když hru rozehrajete, narazíte na ně automaticky tím, že budete pouze postupovat příběhem. Rozhodně nehrozí, že byste je hledali na mapě. Kvalita dodatečných případů je hodně vysoká, každý je něčím zajímavý, má nové postavy a zabere vám i hodinu čistého herního času. Pokud jste tedy hráli jen původní verzi bez dodatečného obsahu, už jen kvůli němu se vyplatí do remasteru investovat, zvláště, když se prodává za celkem sympatickou cenu.

Nabízí remaster i něco úplně nového? Moc toho popravdě není, ale ono ani nebylo třeba něco přidávat. Vývojáři z Rockstar Games přidali do remasteru jen dva nové sběratelské předměty v podobě nahrávek a knížek, čehož jsem si hned všimnul u trofejí. Tato novinka ale asi potěší jen takové ty videoherní sběratele. Druhou, ale už o něco zajímavější, novinkou, je určitě Photo režim. Ten si zapnete stisknutím L3+R3. Je možná jen škoda, že Photo režim je základní, nabízí pouze několik nastavení, navíc má i omezení v tom, že nemůžete plně natáčet zastavenou scénu.

L.A. Noire je dle mého jednou z nejlepších detektivních adventur, jaká kdy vyšla, přičemž i v dnešní době působí svěže a svým způsobem nadčasově, takže si i na současných konzolích zaslouží váš čas a peníze. S remasterem si sice mohli dát vývojáři více práce a vizuální stránku vylepšit, ale to je prakticky jediná větší kaňka, kterou mohu vytknout. Během hraní jsem se opět výborně bavil a navíc si užil i nové případy, které jsem původně minul. Nákup remasteru mohu jen a jen doporučit.  

 
 
 

KOMENTÁŘE

    Pro přidání komentáře je nutné být registrován a přihlášen.
     
    5

    Super Lucky's Tale

    10

    Super Mario Odyssey

    7

    Gran Turismo Sport

    8

    DOOM (Nintendo Switch)

    8

    Middle-Earth: Shadow of War

    4

    Destiny 2 - Curse of Osiris