Kingdom Come: Deliverance

RECENZE 205

PS4 XONE

Konzolista
MC ps4
Hráči

Hodnocení hráčů

9/10 Aister
4/10 Bakoluk
10/10 Bradko
7/10 Burtone
10/10 CZE_Bad
9/10 Dawex
9/10 Devo159
10/10 Draken
5/10 Dweight
8/10 Epic
8/10 G
10/10 GrizzlyCZ
10/10 HarrY
3/10 Iceman
8/10 Jakub
8/10 Jendis
6/10 Kubispv
8/10 Leon
7/10 LukasX
9/10 LukoCZ
10/10 Mahysta
7/10 Mameluk
8/10 Martufi
9/10 MigelCZ
9/10 NX217
10/10 PS3Fanboy
10/10 PaRa
10/10 Pampaliny
10/10 Paprik
8/10 Permon
9/10 Petju
8/10 Radek.D
6/10 Recrees
9/10 Snakeee
9/10 Sojka
7/10 Temp27
9/10 Unholyu
10/10 Wertus
9/10 Wyverna
8/10 acido
9/10 diR3cT
10/10 elkasei
9/10 fuffcz
7/10 godycz
9/10 jack210
8/10 japonec
9/10 kana92
10/10 kornel
10/10 kvalitak
8/10 mekoo
8/10 nesquik
9/10 romo
6/10 suchac
10/10 5825
 
 
Kingdom Come: Deliverance ( Kingdom Come: Deliverance )
8 10 1
Hodnocení hráčů: 8.27 z 10, hodnotilo 110 hráčů

Kingdom Come: Deliverance

Leon, 15.02.2018 19:05

Na počátku 15. století dychtivě očekávala česká společnost brzký příchod Kristova království. Namísto toho přišly válka, strádání a bída. O šest století později přichází Království znovu a je provázeno očekáváním sice nesrovnatelně menším, avšak o to zanícenějším. Kontroverzní vývojář Daniel Vávra nasedl na svého vlastního válečného oře, aby lidem přiblížil dávno již zapomenutou kapitolu české a evropské historie, a při tom se pokusil zaplnit chybějící místo na trhu. Ambiciózní projekt Kingdom Come: Deliverance, největší svého druhu v tuzemsku, lákal pozornost domácí i zahraniční veřejnosti prakticky již od svého zveřejnění na Kickstarteru v roce 2014. Tehdy přispěvatelé z celého světa zachránili projekt ve slepé uličce, jemuž neposkytl záštitu žádný vydavatel. Bylo vyřčeno mnoho slibů a ne všechny se podařilo naplnit. Avšak hlavní slib, tj. dokončit započatý projekt a vtisknout mu jasně danou koncepci bez ohledu na současný žánrový mainstream, se nakonec vyplnil. A tak tu před námi nyní stojí ojedinělý projekt, jenž se sice nevyhýbá obvyklým porodním bolestem a rozpačitým inovacím, jež jsou často velmi kontroverzní, ale jednoznačně dokazuje, že Češi vyvíjet hry umějí, a pokud mají dostatek času i prostředků, může být výsledná rovnice s řadou neznámých dokonce více než uspokojivá. Tentokrát tak příchod Království rozhodně neprovází utrpení a věčný zmar. Ba právě naopak…

Recenzovaná verze: PlayStation 4

Ocitáme se v roce 1403 v líbezné krajině Posázaví. Římský a český král Václav IV., nepříliš úspěšný dědic a následník Otce vlasti Karla IV., je už druhým rokem v zajetí. To mu uchystal jeho vlastní bratr, uherský král Zikmund, jenž využil rozbrojů v zemi a vtrhl do Čech v čele ohromného vojska složeného z námezdních žoldnéřů a ukrutných Kumánů. Země bez krále, to bývala ve středověku skutečná pohroma, neboť panovník představoval základní pilíř stability celé země. Království se tak propadá do anarchie a kdekdo bere do ruky meč nebo palcát, aby hájil vlastní zájmy nebo práva svého pána. Jen několik málo pošetilců v této surové době chápe dění v širších souvislostech a uvědomuje si, že mír v Čechách nenastane do té doby, dokud se na trůn nevrátí právoplatný dědic trůnu. Toho si je dobře vědom i Zikmund, který tvrdě udeří na celé Posázaví, neboť zde se rekrutuje zdaleka největší počet králových přívrženců z řad nižší šlechty a měšťanů. Jednoho krásného jarního dne se tak Zikmundovo vojska objeví před branami Stříbrné Skalice, kde žije i syn místního kováře Jindřich. Ten je poněkud unaven z nudného venkovského života. Z jeho každodenní rutiny jej však vytrhne útok nepřítele, který se Stříbrné Skalice zmocní, vyvraždí jí a dobije místní hrad králova stoupence Racka Kobyly ze Dvorce. Při útoku padnou za oběť hrozivým válečníkům i rodiče hlavního hrdiny, který se tak musí postavit na vlastní nohy a pomstít nejen smrt otce a matky, ale také ochránit rodný kraj od surových okupantů, kteří beztrestně loupí a vraždí.

„Pokud bych měl celkově charakterizovat příběhové podání hry, pak musím říci, že se jedná o vcelku slušné historické drama plné geopolitických i regionálních souvislostí, kde není nouze o konflikty a také odlehčené pasáže.“

Vávra se při psaní základní zápletky striktně držel historie, a tak se jedná u většiny vedlejších postav o skutečné osobnosti, které žily v Čechách na přelomu 14. a 15. století. Kromě obou panovníků a již zmiňovaného Racka Kobyly ze Dvorce jsou to například také pán z Talmberka, Hanuš z Lipé, jehož si „zahrál“ sám Vávra, nebo mladý bouřlivák Jan Ptáček z Lipé, otec pozdějšího slavného husitského válečníka Hynce Ptáčka. Ti všichni postupně utvoří základ regionálního odboje proti Zikmundovi a nenáviděným cizákům. Sám Jindřich vstoupí jako panoš do služeb Racka Kobyly, jenž jej stejně jako jiní pověřuje základními příběhovými úkoly. Kdo někdy hrál první Mafii, musí jistě uznat, že měla díky Vávrovi kvalitní scénář a výborně napsané postavy. Totéž platí i o Kingdom Come: Deliverance, a to i přesto, že samotný Jindřich působí zpočátku toliko jako pouhý venkovský prosťáček. Teprve později dostane hráč možnost rozvíjet jeho základní příběh nejen zvyšováním reputace u obyvatelstva a tudíž i možností plnit postranní úkoly, jež by se jinak nezpřístupnily, ale také například absolvováním romantických linek. Pokud bych měl celkově charakterizovat příběhové podání hry, pak musím říci, že se jedná o vcelku slušné historické drama plné geopolitických i regionálních souvislostí, kde není nouze o konflikty a také odlehčené pasáže. Prostor je ve hře vyhrazen i dobovým a dnes již řádně kontroverzním tématům typu česko-německé nesnášenlivosti nebo chamtivé a smilstva lačné církve. Jelikož ve Warhorse chtějí publikum také vzdělávat, zapasovali do hry podrobný kodex osobností, míst a dobových souvislostí. Ten je přehledný a faktograficky zcela vyčerpávající. Umožňuje tak hráčům neznalých jakýchkoliv souvislostí načerpat informace o středověkém životě i jeho předních osobnostech, jež formovaly dobu počátku 15. století.  

Historická věrnost Kingdom Come: Deliverance je na vysoké úrovni. Nejenže se Warhorse podařilo za pomoci nejmodernější technologie a poznatků našich předních historiků i archeologů kompletně zachytit ztvárnění krajiny a aglomerace celého regionu v době vrcholného středověku, ale také jí zcela unikátním způsobem přenést v rozsahu 16 km² do hry samotné. Panovaly sice obavy z toho, že herní svět bude příliš malý či naopak pustý a bez života, ale skutečnost je taková, že rozloha Posázaví z dílny Warhorse je enormní a kompletní odkrytí a prozkoumání celé mapy je záležitostí na několik desítek hodin. Není to žádná pustá krajina bez života, ale svým způsobem vcelku důstojný simulátor. Nejen, že je zde naprostou samozřejmostí efektivní střídání počasí a denního cyklu (obzvláště západy a východy slunce jsou excelentní), ale při svých toulkách potkáváte všemožné zvířectvo i lidstvo, které na vás i adekvátně reaguje. Středem herního světa je opevněné město Rataje nad Sázavou, jehož dominantou jsou dva hradní komplexy. Dále je v Kingdom Come: Deliverance přítomno několik měst a větších vesnic, hradů, církevních komplexů a různých stavení. Asi nejvíce české hráče okouzlí Sázavský klášter, který se tvůrcům podařilo na základě historických údajů rekonstruovat téměř dokonale a v celé své dřívější kráse i majestátu. Svět v Kingdom Come: Deliverance je dnes již neexistující výčitkou toho, jak kdysi vypadala česká krajina, kde ještě příroda sváděla úspěšný zápas s člověkem, lesy byly tvořeny převážně listnatými stromy a početná zvěřina byla ještě stále častěji vídána ve svém přirozeném prostředí než na talíři. O to více, že Kingdom Come: Deliverance sází na osvědčený herní motor CryEngine.

„V nynějším stavu hry je zcela běžné, že postavy procházejí předměty, je vidět skrz ně a mnohdy je rytmus okolních NPC natolik vychýlen z rovnováhy z důvodu opožděného načítání, že pak dělají věci, jež nejdou slovy ani popsat.“

Ve Warhorse se nemají po grafické stránce za co stydět, ba co více, hra dokonce snese nejpřísnější měřítka, což je de facto malý zázrak uvědomíme-li si, že celkový rozpočet hry byl několikanásobně menší než u jiných velkých sandbox RPG, přičemž pro pražské studio se stále jedná o jejich prvotinu. Daň si to pochopitelně vybralo v dlouhých nahrávacích časech a občasných kousnutí. Kde hra poněkud zaostává je však mimika postav, která nedosahuje úrovně současných AAA titulů. To bylo ostatně poznat dlouho dopředu z publikovaných herních ukázek. Co naopak překvapilo, a musím říci, že velmi mile, je použitá motion capture. Ta se totiž z posledních trailerů nezdála být příliš uvěřitelná, avšak konečný výsledek je chvályhodný. Většina pohybů je reálná a uvěřitelná. Tedy pokud se nepočítají časté technické bugy, jež jsou obvyklým symptomem her vydaných s předstihem z důvodu nátlaku vydavatele. Tak nevím, zdali nakonec nebyl vydavatel Deep Silver pro Warhorse v konečném součtu spíše přítěží na cestě k ideální optimalizaci a vychytání většiny nedodělků ještě před vydáním hry. V nynějším stavu hry je zcela běžné, že postavy procházejí předměty, je vidět skrz ně a mnohdy je rytmus okolních NPC natolik vychýlen z rovnováhy z důvodu opožděného načítání, že pak dělají věci, jež nejdou slovy ani popsat. Kdy už jsem načal téma NPC, pak musím bohužel konstatovat, že umělá inteligence je v Kingdom Come: Deliverance mnohdy velice tristní, neboť naši umělí přátelé nám překážejí v cestě, pletou se nám pod nohy, protivníci si nejsou schopni poradit ani s nejjednoduššími překážkami, tuze rádi nastavují nechráněná záda ostří vašeho meče a dokonce je lze snadno nalákat do míst, kde je boj vskutku výživný. Třeba na stísněném prostoru nebo nějakém terénním zlomu, kdy pak můžete leda tak máchat mečíkem do vzduchu.

Korunu všemu samozřejmě nasazuje nedoskakování a vypadávání textur, tolik neoblíbený nešvar moderních titulů. Děje se tak především při zrychleném pohybu postavy, tj. běhu nebo jízdě na koni, a s železnou pravidelností po použití rychlého cestování na mapě. Někdy trvá i dlouhé vteřiny, než se vše nahraje v pořádku. Nepochopitelné je také postupné načítání oblečení u NPC postav, kdy se často přímo před vámi na konkrétní osobu „navlékají“ jednotlivé oděvy, někdy se dokonce i toto oblečení zcela změní. Zde se tak tvůrcům vrátilo zpět jako bumerang lpění na inovativním systému grafického zachycení vícevrstvých kusů oblečení i zbroje. Překvapivě se Warhorse podařilo ohlídat si optimalizaci pro obě konzole PS4 a Xbox One. PC kolegové totiž hlásí řadu chyb s frameratem, jež naopak například PS4 verze hry zaznamenává pouze okrajově. Na klasické PS4 a Xbox One běží hra na obstojných 900p. Dnes již zcela běžných 1080p si tak užijete pouze na PS4 Pro, ovšem bez rozlišení 4K. Občas zlobí i kamera, a to při rozhovorech, jízdě na koni a překvapivě také - bůh ví z jakého důvodu - i při častějším načítání uložené pozice. Všechny tyto bugy, z nichž je drtivá většina způsobena kvapným vydáním ještě ne zcela dokončené hry, budou muset být opraveny následnými a již potvrzenými patchy. U některých z nich se však obávám, že jsou bohužel nezvratné povahy. Je to velká škoda, protože právě tyto neduhy zbytečně sráží celkové technologické zpracování jinak dobré hry. Už jen to, že Day One patch obsahuje těžko uvěřitelných 23 GB, dostatečně svědčí o tom, že závěr vývoje se Warhorse mírně řečeno nepodařilo udržet v rozumných mantinelech. Na druhou stranu má Kingdom Come: Deliverance dobrý soundtrack, který byl nahrán českým orchestrem v pražském Rudolfinu. Uvědomíme-li si, jakou kvalitu mají české orchestry obecně, asi není nutné říkat více. Do hry se překvapivě vešlo i několik českých (většinou hospodských) písní.

„V Kingdom Come: Deliverance jsou zatím pouze CZ titulky, jež však na některých místech trpí špatným časováním a vyloženými překlepy i drobnými výpadky slov.“

Dabing hry je pochopitelně anglický, neboť hra cílí na západní trh a Česko a Slovensko jsou pro Warhorse pouze kapkou v moři. Je to nepříjemný fakt, uznávám, protože někteří lidé kdysi na Kickstarteru projekt podpořili s vidinou toho, jak Vávra po vzoru Mafie připraví do hry podobně legendární český dabing. V Kingdom Come: Deliverance však čeština nezazní, vyjma několika stupidních, vulgárních a v historickém kontextu počátku 15. věku zcela nesmyslných českých nadávek během bojů, u kterých jsem měl pocit, že je z legrace namluvili sami vývojáři (což bude zřejmě i pravda). Angličtina je navíc ovlivněna výrazně i výběrem hlavního herce, jímž je britský herec Tom McKay. Také vedlejší postavy hovoří často s britským akcentem. A co si budeme povídat, britská angličtina je pro české i světové publikum zkrátka stále jaksi „nepřirozená“, obzvláště, když zaznívá v českém historickém středověkém RPG. V Kingdom Come: Deliverance jsou zatím pouze CZ titulky, jež však na některých místech trpí špatným časováním a vyloženými překlepy i drobnými výpadky slov. Zkrátka titulky spíchnuté horkou jehlou a na poslední chvíli. Upřímně, na tohle bude určitá část českých hráčů obzvláště citlivá. Nedá se však nic dělat a je důležité zatlačit na Warhorse, aby se do budoucna v tomto studio polepšilo, a když už ne nyní pro Kingdom Come: Deliverance, pak alespoň do budoucna ve svých hrách s českým dabingem počítalo.       

Tak nějak se už delší čas vědělo, že Warhorse dostojí svým závazkům, co se týče kvalitního scénáře a historické věrohodnosti samotné hry, přičemž CryEngine vývojáře podrží a dokáže také oklamat i spoustu hráčů, kteří jinak akční sandbox RPG vůbec nemusí. Avšak skepse panovala dlouhodobě v tom, dokáže-li Dan Vávra četným pochybovačům, že RPG bez fantasy prvků obstojí tváří v tvář současnému kurzu jasně diktovanému tituly jako Skyrim nebo Zaklínač. Hra to však dokázala znamenitě. Pravdou ale zůstává, že od počátku byl Kingdom Come: Deliverance vyvíjen pouze jako hardcore zástupce žánru cílený jen na úzce profilovanou část náročnějších hráčů, kteří chtějí do hry investovat desítky i stovky hodin a probdít bezesné noci plné opakovaných neúspěšných pokusů zdolat oponenta s plnou zbrojí. Z tohoto nastaveného kurzu vývojáři vedeni právě „neomylným“ Vávrou za celou dobu vývoje neuhnuli ani o centimetr, ačkoli bylo stále zjevnější, že mediální pozornost věnovaná hře nakonec přitáhne ke Kingdom Come: Deliverance bezpočet hráčů, včetně těch svátečních, jež nejsou připraveni na tvrdý náraz ultrarealistického a mimořádně těžkého RPG, což způsobí, že se řada z nich bude cítit být oklamána. Odpovědný vývojář by se proto snažil zpřístupnit hru širšímu publiku částečnou modifikací obtížnosti nebo alespoň přidáním možností jejího manuálního nastavení. Nestalo se tak. Warhorse slouží ke cti, že vsadili vše na jednu kartu a nenechali se semlít konkurencí, ale vlastní vinou se připravili o jedinečnou možnost zacílit hru šířeji, a tak minimalizovat riziko případného neúspěchu a finanční ztráty. Co tedy od hry očekávat?

„Kingdom Come: Deliverance není hrou na středověk, nýbrž téměř plnohodnotným simulátorem středověkého života.“

Na prvním místě rozsáhlý a dynamický svět s jasně danými pravidly. Pokud je nebudete respektovat, hra vám rychle uštědří políček železnou rukavicí. Kingdom Come: Deliverance není hrou na středověk, nýbrž téměř plnohodnotným simulátorem středověkého života. Až na nestřežené kotlíky guláše, jež se nacházejí na každém rohu nechráněné ve dne i v noci. Jaké to barbarství! V tomto prostředí, kde mají každé rozhodnutí a čin své následky, často i fatální, budete určovat nejen to, jaké dovednosti Jindřich získá, ale především, jak na něj bude reagovat okolí. Základem jsou schopnosti postavy, které se rozvíjejí v souvislosti s používáním daných atributů. Kromě bojových dovedností jako je obrana nebo boj s konkrétním typem zbraně (sečné i drtivé zbraně a sekyra s lukem) se především rozvíjejí specifické vlastnosti související s konkrétními znalostmi a zkušenostmi. A těch je opravdu hodně od alchymie a bylinkářství, přes kapsářství a jízdu na koni až po vylamování zámků, plížení nebo čtení, neboť Jindřich je tak jako drtivá většina tehdejších lidí z venkova negramotný. Nadto ještě existují přiřazené vlastnosti postavy. Jindřich má čtyři základní vlastnosti, a to sílu, jež určuje fyzickou zdatnost a například i velikost inventáře, obratnost, která zvyšuje mrštnost a rychlost, dále poté vitalitu, ta ovlivňuje výdrž postavy a její náchylnost k únavě a hladovění, a konečně výřečnost, pro níž je specifická rétorická schopnost Jindřicha, tj. koho doslova obelhat nebo „ukecat“. K tomu samozřejmě existují i vlastnosti odvozené jako charisma nebo nápadnost. Vylepšování těchto schopností zvyšuje reputaci postavy, díky čemuž se okolí bude k Jindřichovi chovat o poznání lépe (nebo hůře). Na reputaci má vliv i úspěšné plnění úkolů a také častá návštěva lázní, kde se můžete omýt a hodit do parády.

Vývoj postavy je v Kingdom Come: Deliverance mimořádně rozmanitý a skvěle funkční, protože umožňuje plnit povinné i nepovinné úkoly způsoby, které nejsou vyžadovány. Hra je navíc koncipována tak, že se lze většině střetů úspěšně vyhnout a plnit zadané úkoly nenásilně. Teoreticky je tak možné dokončit celou hru jen s minimálním počtem zabití, neboť řadu nepřátel lze ušetřit, zmanipulovat nebo okrást, a tak z nich získat důležité informace a předměty pokojnou cestou. Nabízí se i možnost útoků ze zálohy, omráčení nepřátel a schování jejich těl před očima hlídek, apod. V tom se hra výrazně odlišuje od zbytku žánrových počinů. S tím také úzce souvisí propracovaný, i když v některých případech až příliš upjatý systém zločinnosti a reputace. Pokud se budete rvát, popíjet nebo okrádat či dokonce lhát, vaše reputace prudce poklesne v daném městě. V takovém případě už je těžší dostat z lidí nějaké relevantní informace nebo je uplatit. Když dojde navíc k jasnému prohřešku proti pořádku, budete muset vysolit peněžitou pokutu. V závažnějších případech  může následovat dokonce i šatlava! Kromě toho krádež se ne vždy vyplatí, protože kradené zboží nemůžete prodat v místě, kde jste jej zcizili. Že už je té realističnosti nějak moc? Ale jděte! Pokud je Jindřich unavený nebo hladový, klesá mu stamina. Obojí klesá i při posouvání času, neboť NPC se řídí jasně daným denním rytmem, a tak je často nutné přetočit čas trochu dopředu. Čas a únava nabíhají i při zrychleném cestování po originálním způsobem vytvořené mapě herního světa. Činností, které je možné dělat ve hře, jsou desítky, například lovení zvěře, hraní kostek (a to přesně podle středověkých pravidel), popíjení s kumpány, hledání pokladů, řešení často i detektivních a sociálních výzev středověké společnosti, atd.

„Se svou velkou mírou spoluúčasti hráčů i ve zdánlivě banálních procesech se hra výrazně odlišuje od žánrové konkurence.“

Extrémně kladený důraz na reálnost však částečně ubírá hře na plynulosti, protože od plnění úkolů vás neustále odvádí nutnost jít se každou chvíli prospat, naplnit prázdný žaludek, vyčistit se od krve i špíny a také opravovat zbraně i zbroj. Jelikož je realismus prostoupen hrou snad ve všech možných aspektech, pak vězte, že musíte vyhledat zbrojíře, aby opravil opotřebovanou zbraň, platnéře, který se podívá na poškozenou zbroj, krejčího, jenž spraví děravý oblek, apod. Můžete si samozřejmě spravit zbraň sami na brusném kameni, ale to vyžaduje od hráče, aby si celý proces broušení obstaral sám, přičemž při broušení musí klást důraz i na takové drobnosti jako je správný úhel čepele při broušení. V alchymii zase musíte nejprve nalézt potřebné ingredience, vyčíst recept a sami si jej také připravit. Kradené zboží pak na lokálním trhu neprodáte, protože jej vykoupí jen šmelináři a pochybné existence, jichž je zde vskutku plno. Se svou velkou mírou spoluúčasti hráčů i ve zdánlivě banálních procesech se hra výrazně odlišuje od žánrové konkurence. 

Po čase si sice už budete většinou přát, abyste měli tuto běžnou denní rutinu již za sebou a mohli se tak v poklidu věnovat plnění úkolů, ale vždy budete stále a znovu překvapováni herními možnostmi, jimiž tento pozoruhodný titul doslova přetéká. Úkoly jsou navíc nápadité, navzájem propojené, vzájemně se překrývající i doplňující, a také velmi zábavné. Jen minimum z nich se nese v klasickém RPG duchu, tj. najdi předmět nebo pobij nepřátele. Většinou se jedná o kreativní poslání, které mají patřičnou hloubku a poodhalují závoj dob i postav dávno minulých. Jen je škoda, že za většinu z nich získáte opravdu jen nuznou odměnu. Mnohem cennější je tak válečná kořist pobitých nepřátel nebo vzácných artefaktů ukrývajících se v bednách, jejichž páčení je ve hře vskutku vědou. Kvalitnější vybavení stojí i několik tisíc, a tak budete mít v prvních hodinách hraní dost velké problémy si naspořit byť jen na základní zbroj.

Ovšem bez kvalitního brnění a zbraně nelze reálně uvažovat o tom, že budete na bojišti úspěšně čelit nepřátelům všeho druhu. Konečně tak přichází na řadu soubojový systém, o kterém toho bylo již řečeno hodně. A jistě ještě bude. Soubojový systém funguje a je skutečně inovativní. O tom je zbytečné se přít. To je fakt číslo jedna. Druhý fakt pak naopak praví, že je originální především proto, že nikoho před tím v žádném jiném RPG ani ve snu nenapadlo, že vytvoří mechanismus soubojů natolik komplexní, těžkopádný a vyžadující od hráče velkou míru trpělivosti i soustředěnosti, že se hra pohybuje na tenké hranici mezi hardcore výzvou a noční můrou. Zapomeňte na vše, co jste kdy viděli o středověkém válečném umění ve filmech nebo hrách. Warhorse si pozvalo do svého studia skutečné mistry historického šermu, a tak dokázalo převést do hry několik desítek autentických útočných i obranných póz a výpadů. Zpočátku se sice zdá, že do tajemství soubojového systému rychle proniknete, ale již brzy zjistíte, že bez několika hodin trénování v kolbištích, jež se nacházejí na několika místech ve hře, na bojišti zkrátka neobstojíte. Protivník totiž většinu výpadů bezpečně zachytí, popřípadě je využijete k tomu, aby vám došla stamina, a tak mohl zahájit smrtící sestavu úderů, po které se sesunete do tratoliště krve během pár vteřin. Základem je v prvé řadě specializace na preferovaný druh zbraně (bez znalosti základní úrovně takové zbraně jí dokonce ani nebudete moci efektivně používat). Tato specializace se postupem na vyšší úroveň rozvíjí, díky čemu dochází k odemykání nových schopností.

„Základní ovládnutí bojového systému v Kingdom Come: Deliverance vyžaduje zhruba 10 - 15 hodin tvrdé dřiny, úplné pak může trvat i desítky hodin.“

Teprve poté se můžete naučit základní sadu úderů, jež musíte směřovat na různé části těla, přičemž je pochopitelně nutné brát v potaz i zbroj protivníka, jež většinu úderů ztlumí. Obrana a vykrývání jsou další a mnohem náročnější lekcí, protože při nich je mnohem těžší udržovat si bezpečnou hranici staminy. Následují ještě útočné sestavy a naposledy obranné výpady, při kterých vykryjete útočníkův úder a vrátíte mu jej zpět, čímž jej vyvedete z rovnováhy a na chvíli dezorientujete. Základní ovládnutí bojového systému v Kingdom Come: Deliverance vyžaduje zhruba 10 - 15 hodin tvrdé dřiny, úplné pak může trvat i desítky hodin. I když se může zdát, že lpěním na maximální věrohodnosti Vávra a spol. v tomto důležitém aspektu hry pochybili, opak je pravdou, protože tohle je neopakovatelná výzva. Každý souboj je i přes tupou AI skutečný adrenalinový zážitek, po jehož úspěšném zdolání budete cítit pocit uspokojivé hrdosti. Pravda, když se do boje zapojí i více nepřátel, začíná zdánlivě bezchybný systém skřípat, ale nese se na vlně hardcore požitku, jenž v dnešní době nenabízí žádné RPG na trhu. Tomu napomáhá i menší frekvence střetů než jak tomu bývá u jiných RPG her zvykem. V Kingdom Come: Deliverance neexistují žádní náhodně generovaní nepřátelé. Vše má vlastní logiku. Vyskytují se zde - nepočítám pochopitelně příběhové mise, jež obsahují i regulérní bitvy s desítkami vojáků a dobýváním pevných míst - náhodní bandité, tábory lapků, ležení Kumánů nebo žoldnéřské chásky. Těm všem je možné v průběhu hry domluvit. Skvěle se podařilo do hry zapojit i element ochabující morálky nepřátel. Pokud se střetnete se slabším nebo špatně vyzbrojeným protivníkem, či mu v průběhu boje jasně ukážete, kdo je pánem situace, dojde k oponentově kapitulaci. Na vás poté je, zdali jej ušetříte, zabijete, vyslechnete nebo jen okradete a pošlete s holou řití do nejbližšího města.

Obtížnost hry je však na velmi vysoké úrovni. Zčásti je to způsobeno náročným soubojovým systémem. Svůj díl si ukrajuje také téměř ničím neomezená možnost vyzbrojit Jindřicha všemožnými typy rytířské zbroje. Úpravou, kompletováním a opravováním všech plátů zbroje i přídavných oděvů strávíte enormní množství času a stále budete mít co vylepšovat. Dobrá zbroj je základem úspěchu v této hře, kde se umí ohánět mečem každý pobuda a hospodský rváč. Opásat můžete samozřejmě i svého koně, který je důležitou součástí celé hry. Je nejen jediným dopravním prostředkem, ale také lze z jeho hřbetu útočit a odkládat si do jeho postroje nadbytečné položky. Jízda na koni je poměrně dobře zvládnutá, i když trvá poněkud déle než si uvědomíte, co vše s ním můžete provádět. To, co však činí Kingdom Come: Deliverance tak náročnou záležitostí, před kterou bude drtivá většina dnešních casual hráčů brát nohy na ramena, je střelba z luku. Během lukostřelby totiž nikde nevidíte zaměřování, a tak de facto pálíte šípy jen podle oka a intuice. Věřte mi, než jsem zastřeli svého první zajíce, padlo několik velmi drahých šípů nazmar. Luk je důležitou součástí výbavy Jindřicha, neboť umožňuje eliminovat nepřátele z dálky a likvidovat nepříjemné lučištníky. Bohužel zbroj zapříčiní to, že většinou uškodíte druhé straně jen velmi málo. Proto je důležité naučit se dobře mířit, a to je úkol vyžadující opět nezměrné množství trpělivosti a času.

„Je to rebelantská hra, která je sice na jedné straně často až frustrující a zákeřná, ale na straně druhé představuje novou dimenzi hraní: náročnou, dospělou a neobvykle seriózní, která za těžkou dřinu hráčovu nabízí syrový a hrubý RPG pokrm, a tím tak vrací žánr zpět k jeho dávným kořenům.“

Velkým problémem se ukázal být i nesmyslný systém ukládání hry. Questy jsou dlouhé a náročné, nepřítel nelítostný, a tak budete často umírat. Uložit hru lze buď automaticky vždy na začátku či konci úkolu, během spaní nebo po vypití alkoholu, jenž si však musíte pravidelně kupovat a vyrábět. Když budete navíc příliš často loadovat z pozice uložené přes chlastík, bude Jindřich čím dál tím více opilí, tj. dočasně indisponovaný. Ukládání hry je zbytečně složité a zákeřně hází klacky pod nohy, protože drtivá většina hráčů je již odkojena checkpointy na každém kroku. Zde nic takového není. Ke všemu zlému se přidává také toporné ovládání, jež je zpomalené, špatně situované a vůbec celkově nelogické, neboť by jsem opravdu rád věděl, kterého génia napadlo udělat stejné tlačítko pro hlavní interakci a kradení. Díky tomu se může snadno stát, že namísto poklábosení někoho omylem okradete nebo mu sáhnete na kapsu a již je oheň na střeše a stráže za zadkem. I v tomto ohledu tak jde Kingdom Come: Deliverance proti proudu, protože vůbec nerespektuje zákonitosti a platné normy. Je to rebelantská hra, která je sice na jedné straně často až frustrující a zákeřná, ale na straně druhé představuje novou dimenzi hraní: náročnou, dospělou a neobvykle seriózní, která za těžkou dřinu hráčovu nabízí syrový a hrubý RPG pokrm, a tím tak vrací žánr zpět k jeho dávným kořenům. Najde si jistě dost příznivců, ale i odpůrců. Na chuť Vávrově hře totiž nepřijde každý a bude i dost těch, jež jí budou všemožně kritizovat a srovnávat s mnohem konformnějšími žánrovými kousky. Bude se však srovnávat neporovnatelné, protože Kingdom Come: Deliverance záměrně pohrdá mainstreamem a dobrovolně si zvolil cestu většího odporu.         

Kingdom Come: Deliverance je unikátní a výpravné středověké RPG, které vzdává hold české vývojářské škole, jíž zjednává ve světě zasloužený respekt. Hra dokázala oživit všechny krásy i hrůzy středověku v barvách, na které veřejnost u nás ani ve světě není zvyklá. Ve studiu Warhorse vznikl počin, jaký tu ještě nebyl. Je to drsná, nemilosrdná a občas i frustrující hra, která vsadila na maximální věrohodnost a realismus. Svým RPG obsahem sahá až na samotný vrchol, k němuž má však vinou zbytečných technických bugů, velké obtížnosti a nesympatického ovládání ještě poměrně daleko. Jako poklona dávným českým patriotům z Posázaví však funguje Kingdom Come: Deliverance znamenitě. Dokazuje, že hra založená na absolutním realismu je po všech směrech životaschopná. Stačí mít dobrý nápad, pevnou koncepci a vůli prosadit se i navzdory nepřízni. Daniel Vávra, ačkoli sám nyní pochybeními v Kingdom Come: Deliverance nabil svým četným odpůrcům skutečně ostrými, může být spokojen. Má za sebou další podařený herní titul, který si získal velkou mediální pozornost a – pevně v to doufám – inspiroval další nezávislé vývojáře po celém světě. Před Warhorse však ještě stojí pořádný kus práce, než dají Kingdom Come: Deliverance do stavu, v jakém hra mohla a měla být ještě před vydáním. Pokud se tak stane v uspokojivém měřítku a výsledku, bude spravedlivé, aby si každý připočetl k výslednému hodnocení ještě jeden bodík. Přejme proto hře úspěch a dobrá prodejní čísla, protože Kingdom Come by mohl být vcelku úspěšnou herní sérií, neboť námětů má český středověk bezpočet…

 
 
 

KOMENTÁŘE

    Pro přidání komentáře je nutné být registrován a přihlášen.
     
    10

    Tetris Effect

    3

    Fallout 76

    8

    Battlefield V

    8

    Marvel's Spider-Man: Válka gangů

    7

    Lego DC Super-Villains

    7

    Darksiders III