Ken Kutaragi – Otec PlayStationu

SPECIÁL 49

 
 

Ken Kutaragi – Otec PlayStationu

V loňském speciálu o Marku Cernem jsme vám představili tohoto geniálního, avšak většinové hráčské populaci téměř neznámého chlapíka, který svůj velký intelekt vložil do služeb SONY a stal se vrchním architektem konzolí PS4 a PS5. Nyní nastal čas poodhalit život a dílo muže, bez jehož lvího podílu by dnes značka PlayStation pravděpodobně vůbec neexistovala. Tímto mužem je Ken Kutaragi, jemuž dala historie přezdívku více než výstižnou, a to „Otec PlayStationu“. Stejně jako Mark Cerny, tak i Ken Kutaragi je svým způsobem mužem za oponou, který se daleko více pohyboval v úzkoprsém světě vrcholných manažerů, než že by jeho tvář plnila stránky herních žurnálů a webů. Také z tohoto důvodu je mnohým hráčům Kutaragiho skutečný význam v dějinách PlayStation značně vzdálen, ne-li neznám. Poodhalme proto zákulisí životního díla Kena Kutaragiho, díky němuž se zrodila značka PlayStation, která už brzy vstoupí do své páté generace.

Autor: Leon

Sám proti celému světu

   Ken Kutaragi je dnes již pán v letech, který už téměř nedává novinářům rozhovory. Když se na Kutaragiho ptali bývalého reportéra The Wall Street Journal Roba Gutha, který v 90. letech dělal s Kutaragim několik rozhovorů, odpověděl tazatelům po chvíli přemýšlení: „Domnívám se, že kdyby býval jen o trochu korektnější – nemohu teď nalézt lepší termín – PlayStation by nikdy neexistoval.“ Guth ještě dodal výstižně: „Víte, ta schopnost spustit celou tu věc, myslím proti tolika nemožnostem.“ Chtěl tím říct, že bez Kutaragiho nezdolné povahy by se PlayStation nezrodil. Avšak Rob Guth byl jeden z mála, kdo o Kutaragim mluvil relativně dobře. Ačkoli to bude pro mnohé znít překvapivě, byl Ken Kutaragi symbolem tvrdého, paličatého, samolibého a cholericky výbušného technologa a později manažera, který se často choval ke svému okolí způsobem, jenž by byl v dnešní době upjatých kravat a alibistického pochlebování neakceptovatelný. Když na něj vzpomínali jeho bývalí spolupracovníci a novináři, s nimiž se stýkal, jejich vzpomínky se pochopitelně lišily, ale v jednom se vzácně shodovaly. Ve svém okolí Kutaragi po dlouhá desetiletí vyvolával zvláštní směsici obdivu a strachu. Ale tak už to u výjimečných lidí zpravidla bývá. A Kutaragi skutečně výjimečný byl. Stejně tak jako většina konzolí PlayStation, které by bez zlého muže Kena Kutaragiho nejspíše nikdy nespatřily světlo světa.

   Otec PlayStationu se narodil 2. srpna 1950 v Tokiu. Pocházel ze středostavovské rodiny, která vlastnila ve městě malou tiskárnu. Jelikož se nacházíme jen pár let po druhé světové válce, během které bylo Japonsko těžce zpustošeno, není těžké si představit, jaké dětství Kutaragi prožíval. Obzvláště, když jako malý chlapec často churavěl a doktoři předpovídali, že se zřejmě nedožije ani 10 let. Neduživý chlapec se však zmátořil a jako teenager již pomáhal rodičům v tiskárně. I když bylo brzy zřejmé, že se pro manuální práci nenarodil, jelikož disponoval velkým intelektem a ve škole patřil k premiantům, rodičům pomáhal rád. Od malička totiž obdivoval jakékoli technologie. Dokonce si jeho rodiče povšimli zvláštního úkazu. Jako dítě Kutaragi často rozebíral svoje hračky až do posledního šroubku a poté je znovu skládal, aby tak poznal, jak fungují. Byl hnán velkou zvídavostí a hladem po vědomostech. O pár let později namísto hraček podobně zkoumal jakoukoli elektroniku, která se mu dostala do rukou. Elektronikou byl doslova fascinován a neuměl si představit, že by se v životě měl věnovat něčemu jinému. Jako vysokou školu si proto v roce 1971 vybral zcela logicky Univerzitu Elektro-komunikace v Tokiu, kterou o pár let později zdárně absolvoval.

Mladý Ken Kutaragi v době, kdy začal pracovat v SONY. Už během 70. let získal pověst nadějného inženýra.

   Nadějný mladík vstoupil v polovině 70. let do SONY, která byla už tehdy předním výrobcem a distributorem elektroniky v Japonsku a zbytku světa. V SONY nehodlali nadání Kutaragiho promarnit, a proto jej přeřadili do svých laboratoří, kde se experimentovalo s digitálními technologiemi. Tehdy došlo poprvé k propojení Kutaragiho dravosti, vizionářství a překypujícího sebevědomí s podobně nastavenou filozofií, jíž se řídila samotná SONY. Všechny předpoklady a schopnosti tohoto Japonce se v SONY dokonale protnuly s vyspělým prostředím známé a rychle expandující firmy, která dokázala být vždy o krok vpředu před konkurencí. Kutaragi si tak rychle získal pověst skvělého řešitele problémů a odvážného inženýra s vizí. Snad každý projekt, na kterém se podílel, skončil úspěchem. V jeho tehdejším životopise se bezesporu vyjímal nezanedbatelný podíl na vynálezu displejů z tekutých kovů (LCD) a prvních digitálních fotoaparátů na světě. Už tehdy se zrodil na jedné straně dravý buldok, jehož mysl dokázala dohlédnout mnohem dále než u ostatních jeho kolegů, avšak na straně druhé mu začalo nebezpečně stoupat ego. Ve své náladovosti nebyl sice v práci příliš populární u svých kolegů, ale jeho občasné výstřelky byly tolerovány ve světle toho, jak nadaným a úspěšným zatím byl.

   To už se ocitáme v polovině 80. let, kdy byl Ken Kutaragi již úspěšný a vlivný inženýr, který si navíc založil rodinu. V této době však postihla Japonsko a celý svět ekonomická recese. Začala doba plná nejistot. Svět se doslova měnil před očima a na překotný vývoj v elektronickém odvětví a celé společnosti musela zareagovat také SONY. Aby byla SONY stále konkurenceschopná, musela snížit ceny svých výrobků až takřka pod své výrobní náklady. Nejenže to příliš nepomohlo, ale firma začala prodělávat. Doposud neotřesitelná korporace se tak začala potácet. Bylo proto potřeba rozšířit působnost SONY a přijít s novými podnikatelskými plány, které by dodaly firmě vyhasínající drajv. Jelikož polovina 80. let znamenala velký boom japonských konzolí a jejich drtivý nástup na Západě, otevíral se pro SONY teoreticky nový a zatím nepříliš probádaný trh. Kutaragi byl jeden z prvních, ne-li první, kdo vyslovil v SONY nahlas myšlenku o vstupu do herního průmyslu. Nápad jej osvítil v okamžiku, kdy si uvědomil, že jeho dcera byla ochotna vstávat každé ráno dříve před svým odchodem do školy, aby si mohla alespoň na chvíli zahrát na konzoli Famicom od Nintenda. Natolik už tehdy herní konzole zasahovaly do života miliónů hráčů. Když Kutaragiho dcera odešla do školy, zvídavý tatík inženýr konzoli své dcery rozebral a pak zase složil. Chtěl totiž vědět, na jaké bázi funguje. Ke svému velkému překvapení zjistil, že hardware Nintenda byl u Famicomu vcelku primitivní a SONY by jej dokázala nejen napodobit, ale také výrazně inovovat.   

Konzole Famicom od Nintenda (na Západě známá ve své re-modelované verzi jako NES) byla prvotním impulzem pro Kutaragiho, aby se angažoval v herních konzolích.

   S nápadem, aby SONY vstoupila do herního průmyslu však Kutaragi těžce narazil. Vedení SONY totiž nechtělo o ničem takovém ani slyšet. Ve firmě byly herní konzole stále ještě považovány za infantilní zábavu pro děti a mladistvé. Zkřížit zbraně s Nintendem a ani Segou se navíc SONY nechtělo, protože se v této době již rýsovala možná budoucí spolupráce. Ken Kutaragi se tedy zachoval tak, jak se u něj běžně stávalo. S nadřízenými se pohádal, urazil se a byl dokonce připraven dát SONY sbohem. Natolik věřil tomu, že herní konzole jsou budoucností elektroniky, že byl ochoten pohřbít svou doposud úspěšnou kariéru v SONY. Když se tedy vzápětí dozvěděl, že Nintendo hledá někoho, kdo by jim vytvořil moderní zvukový čip pro nastupující 16bitovou éru konzolí, Kutaragi se přihlásil. A byl skutečně v Nintendu přivítán s otevřenou náručí. Avšak vyskytl se problém, neboť Kutaragi měl se SONY podepsanou smlouvu o mlčenlivosti a ochraně výrobního tajemství. Stalo se tak to, co by bylo dnes nemyslitelné. Zatímco Kutaragi dál pracoval v SONY, ve volném čase tajně vyvíjel pro Nintendo zvukový čip. Podle jeho nápadu a návrhu začal být vyvíjen legendární zvukový čip SPC700, nejmodernější svého druhu na světě.

   Kutaragiho cena při práci na čipu SPC700 značně vzrostla. Byl si toho dobře vědom. Začal se tak chovat ještě více arogantněji než obvykle. Zřejmě právě to mu nakonec podrazilo nohy, protože vedení SONY se o Kutaragiho zradě rychle dozvědělo. Rozsudek? Kutaragi byl doslova na hodinu vyhozen ze SONY. Nebylo se čemu divit, neboť se jednalo skutečně o hrubé porušení pracovní kázně. Navíc měl Kutaragi v SONY dost nepřátel na vedoucích místech, které dráždilo jeho sebevědomí a skutečnost, že nectil autority, což je v japonské společnosti vnímáno mnohem vážněji než v západním světě. Zatímco si Kutaragi v SONY balil své věci, přišlo rozhodnutí z vyšších míst, že ve firmě zůstává. Jen jediný muž se za něj onehdy přimluvil, avšak muž nejvlivnější, a to generální ředitel SONY Norio Ohga. Toho zaujala možnost využít čip SPC700 pro jiné přístroje v SONY, a tak zařídil, aby jej Kutaragi dokončil. Avšak tentokrát již pod plným dohledem SONY. Kdo by si myslel, že se Kutaragi po této aférce zklidní, mýlil by se. Netrvalo dlouho a známý bouřlivák, jemuž spolupracovníci posměšně říkali „Bláznivý Ken“, otravoval se zapojením SONY do herního průmyslu znovu. Tentokrát obcházel celé vedení společnosti a své nápady a návrhy adresoval přímo generálnímu řediteli. Ten po čase podlehl a vytočil číslo přímo do Nintenda. To už bylo zřejmé, že SONY vstoupí do herního průmyslu.

Otec PlayStationu

   Podle původní dohody měla SONY pomoci Nintendu vyrobit přídavnou CD-ROM periférii pro konzoli SNES, která by umožňovala hrát nejen kazetové hry od Nintenda, ale také tituly vyvíjené v tehdy novém formátu zvaném SuperDisc. Spolupráce zněla lákavě, a tak Nintendo na nabídku kývlo. Začala se tak vyvíjet konzole SNES-CD, pro kterou SONY navrhlo jméno „Play Station“. V SONY však chtěli jít ještě dále a vytvořit vlastní konzoli plně kompatibilní se softwarem Nintenda. To ale bylo pro Nintendo již příliš velké riziko, a tak ze spolupráce na poslední chvíli ustoupilo. Bohužel se celá záležitost odehrála velmi nešťastně a obě firmy způsobily na veřejnosti jeden z největších konzolových skandálů v historii. Spor o licenci a mimo jiné také registrovanou značku „Play Station“ skončil dokonce v USA před soudem. V něm sice SONY uhájila název Play Station, ale jinak neměla téměř nic. Ken Kutaragi byl z rozpadu spolupráce s Nintendem rozčarován, ale tento neúspěch jej paradoxně nabudil k tomu, aby ze sebe vydal maximum. Do karet mu hrálo to, že SONY vynaložila do projektu herní konzole již tolik prostředků, že už nemohla couvnout.

Takto nějak mohla vypadat konzole SNES-CD, kdyby byla spolupráce mezi Nintendem a SONY dovedena do zdárného konce. Na snímku však není konečná verze konzole, která nikdy navznikla, nýbrž pouze jeden z prototypů vycházejících z koncepčních návrhů obou firem.  

   Tehdy Ken Kutaragi zažil skutečný vrchol své kariéry. Navzdory tomu, že projektu herní konzole vytvořené samotnou SONY uvnitř firmy nikdo nevěřil, natož v řadách vývojářů, pustil se s mimořádným úsilím do díla, o němž byl přesvědčen, že nemůže skončit jinak než naprostým úspěchem. Byl tehdy zřejmě jediný, kdo věřil, že konzole bude úspěšná. Opřel se o podporu Noria Ohgy, který se postupně pro myšlenku herní konzole nadchl. Bývalý viceprezident Sony Computer Entertainment America Shuji Utsumi později vzpomínal, jak byli s Kutaragim představit své plány ohledně nové konzole Ohgemu. Když si Ohga se zájmem prezentaci prohlédl, pronesl: „Jděte na to. Udělejte to. Je to projekt, do kterého SONY musí jít.“ Poté, co se Kutaragi a Utsumi ujistili, že slyšeli dobře, odpověděl Ohga památnou větu, která navždy změnila svět her. Řekl pouze: „Prostě to udělejte!“ A Kutaragi to udělal, i když ne tak, jak se čekalo. Vše, co vývojářům zůstalo z vývoje SNES-CD, jednoduše zahodil a začal od znova. Dokonce zavrhl název „Play Station“, což mu později ostatní naštěstí rozmluvili. Kutaragi pracoval zarputile a byl tvrdý k sobě a ostatním. Téměř nikdo od něj neslyšel pochvalu, zato až častokrát výčitky a kritiku. O mnoho let později vzpomínal Shuhei Yoshida, dlouholetý prezident Sony Interactive Entertainment Worldwide Studios, na to, jaké to bylo pracovat pod Kutaragim. Odvětil, že velmi obtížné. Když se prý bavil se svými kolegy o tom, že ho Kutaragi za dobu několikaleté spolupráce dvakrát pochválil, odvětili mu: „Dvakrát? Tak to je hodně.“

   Kutaragi plánoval PlayStation jako ambiciózní herní systém s CD-ROM mechanikou, který by umožnil renderovat plnohodnotnou 3D grafiku. To se však na počátku 90. let, kdy se vývoj PlayStation rozjel naplno, zdálo ještě jako značná utopie. Kutaragi tehdy musel odolat nejednomu vábení. Na SONY se někdy v roce 1991 či 1992 (vzpomínky aktérů se liší, pozn. autora) obrátil zakladatel Electronic Arts Trip Hawkins s tím, že Američani připravují první skutečnou 3D konzoli na světě, přičemž počítají s tím, že se SONY do projektu plně zapojí. Někteří čtenáři už možná tuší. Ano, jednalo se o konzoli 3DO. Jak Kutaragi, tak i Shuji Utsumi odjeli do USA, aby se na vlastní oči podívali na tento samozvaný zázrak. Poté, co projekce technologických možností 3DO skončila, začal Utsumi hlasitě tleskat a výskat. Kutaragi seděl naprosto klidně a otočil se na Utsumiho se slovy: „Ty jsi vážně hlupák, Shuji. Nevíš vůbec nic.“ Doslova opařený Utsumi se snažil argumentovat tím, že o technologiích sice nic neví, ale prezentace si přece zasluhuje ocenit. Na to Kutaragi opáčil: „Ne! Tahle prezentace byl výsměch. Trip jen pořád mluvil a mluvil, zatímco za ním nebyla vidět žádná práce.“ Tím jakákoli spolupráce padla. Kutaragi byl zkrátka uražen tím, že Američani ve skutečnosti nic převratného neměli, a přesto si troufali oslovit SONY ohledně spolupráce.

Rozhovor s Kutaragim z roku 1995 ohledně vývoje konzole PlayStation pro časopis NEXT Generation. 

   Bláznivý Ken byl totiž přesvědčen, že se jim v SONY podaří postavit graficky mnohem výkonnější konzoli než 3DO. Nakročeno k tomu jistě měl. Získal totiž na firmě velkou nezávislost, která mu umožnila vytvořit vlastní početný a skvěle organizovaný tým vývojářů, technologů, manažerů a obchodníků. Byl to zárodek plnohodnotné nadnárodní herní a digitální společnosti Sony Computer Entertainment (SCE), kterou Kutaragi založil v roce 1993. Tak daleko ale ještě nejsme. Velkým spojencem Kutaragiho se v těchto hektických letech a měsících stal schopný manažer a firemní stratég Teruhisa Tokunaka. Jestliže Kutaragi jako vývojář přetavoval vizi konzole ve skutečnost po technologické stránce, pak Tokunaka zaopatřil PlayStation vynikajícím byznys plánem, a tak vnuknul myšlence pevné obchodní a marketingové základy. Byznys plán spočíval především v prezentaci špičkové technologie zákazníkům a vývojářům, vstřícné licenční politice, jež přiláká vydavatele, a v neposlední řadě v herních exkluzivitách, jež dají SONY konkurenční výhodu v boji s Nintendem a Segou. Tohoto plánu se ostatně SONY drží dodnes.

   Také během vývoje konzole se Kutaragi tvrdě střetával se svými kolegy. Ti na něj tlačili, ať upustí od myšlenky 3D konzole, neboť SONY bude na první pokus stačit, když vsadí na osvědčenou 2D grafiku. Tři rozměry tehdy stále ještě připadaly SONY jako nákladná zbytečnost a nevyzpytatelnost. Nikdo totiž ještě neuměl dost dobře odhadnout, jak trojrozměrné hraní přijmou hráči, a jak jej dokážou využít vývojáři u svých her. Jediný Kutaragi odmítal přistoupit na kompromis. Mnohým už jeho chování zavánělo pohrdáním názory druhých a bossingem, avšak budoucnost mu dala plně zapravdu. V roce 1993 totiž do japonských heren vtrhl „Virtua Fighter“ a všem bylo jasné, že hráči už nebudou chtít hrát nic jiného než trojrozměrné hry. To byla voda na Kutaragiho mlýn. Nic tak už nestálo v cestě tomu, aby vytvořil univerzální hardware a software, se kterým se vývojářům dařilo relativně snadno pracovat. To jim usnadnila také vysoká kapacita kompaktních disků (CD). SONY byla navíc ochotna naslouchat vývojářům v Japonsku, Americe a Evropě. Oproti například Nintendu, které stále úzkostlivě trvalo na přísných licenčních podmínkách a kazetovém médiu, u kterého byly herní kazety o 20 % dražší na výrobu než CD, to byl citelný posun k lepšímu.

Náhled pod kapotu Playstation. Ačkoli mají pamětníci dodnes PlayStation uložen v paměti jako nejdominantnější konzoli 90. let. Pravda je taková, že během 90. let se na trhu objevily konzole mnohem technologicky vyspělejší. Avšak scházela jim univerzálnost hardwaru a softwaru, čímž naopak disponoval Kutaragiho výtvor.

   Nepřekvapí, že mnozí vývojáři se přihlásili k SONY ještě před uvedením konzole na trh. Kutaragiho neotřesitelná víra v moderní CD-ROM konzoli umožňující hraní ve 3D se tak již záhy ukázala jako jeden z hlavních důvodů toho, proč SONY získávala na svou stranu slovutná vývojářská studia na úkor Nintenda, a to jedno po druhém. Nejprve to bylo Namco se svými silnými značkami „Ridge Racer“ a „Tekken“. Vzápětí se přidal CAPCOM, který později připravil pod vedením Shinjiho Mikamiho „Resident Evil“. Následovalo Konami, kde už Hideo Kojima opatrně začal snít o „Metal Gear Solid“. Husarským kouskem pak bylo samozřejmě získání exkluzivního partnerství se Squaresoft, jenž stvořil pro PlayStation legendu jménem „Final Fantasy VII“. Na úkor Segy uzmula SONY do značné míry exkluzivitu také hře „Tomb Raider“. Nákupem evropského studia Psygnosis si pak SONY pojistila exkluzivitu u série „Wipeout“. Nešlo ale jen o hry. Konzole měla zákazníky zaujmout svým moderním, takřka futuristickým designem. Na to kladl Kutaragi velký důraz. Pověřil proto mladého designéra jménem Teiyu Goto, aby se nebál předvést něco osobitého. Goto byl potěšen důvěrou kontroverzního Kutaragiho a pustil se do díla. Vymyslel nejen samotný skelet konzole a jeho šedou barvu, ale také design ovladače a symboliku tlačítek. Aniž to mohl tušit, sestrojil jeden z nejlepších a nejkvalitnějších konzolových designů všech dob. Kutaragi později vzpomínal, že byl pracemi na designu doslova pohlcen a strávil v práci několik dnů v kuse, aby na vše osobně dohlédl. 

   Když byla konzole da facto hotová, musel svést Ken Kutaragi další zápas. Tentokrát však nikoli s nepřízní osudu a svými kolegy, ale zápas o to, aby si naklonil přízeň herních médií a pochopitelně hráčů. Zvolil poměrně agresivní kampaň, která neměla nechat nikoho na pochybách, že představovaná konzole má pod kapotou pořádný výkon. Kutaragi měl tu výhodu, že se obklopil vesměs spolehlivými lidmi, a tak se veřejnost dozvěděla o vývoji PlayStation teprve na konci roku 1993 od samotné SONY. Tím se vzal veřejnosti prostor pro delší spekulace, protože už na jaře 1994 Kutaragi na tiskové konferenci v Tokiu ohromil přítomné novináře videem, ve kterém bylo sděleno, že PlayStation zvládne zobrazit 16 miliónů barev, 4.000 sprajtů a 360 tisíc polygonů za vteřinu s pohybující se kamerou. Cena byla stanovena na více než sympatických 50 tisíc jenů. Avšak ještě tehdy Kutaragi vnímal, že řada manažerů v SONY považuje herní konzoli vydanou pod logem SONY za chybu. Kutaragi se do nich podle svého nejlepšího zvyku pořádně obul. Ti mu tak udělali ještě jeden malý naschvál, když zajistili, aby bylo logo SONY na krabici s PlayStation o něco menší, než bývalo obvyklé. Chtěli tím dát světu najevo, že SONY se od PlayStation z větší části distancuje. Jak zareagoval Kutaragi? Říká se, že se naopak postaral o to, aby se logo PlayStation na krabici paradoxně zvětšilo. Věřil totiž, že se bude jeho konzole prodávat i bez reklamy SONY. A pak konzole konečně vyšla…

Velký šéf

   V prosinci 1994, kdy se začal PlayStation prodávat v domovském Japonsku, stanul Kutaragi na důležitém rozcestí své dosavadní kariéry. Většina faktorů totiž hovořila spíše v neprospěch nové konzole, než aby podpořila vizi tohoto hlučného génia. PlayStation totiž vyšel prozatím pouze v Japonsku a měl na startu pouhých 8 her! Sega navíc uvolnila v USA svou konzoli Sega Saturn o několik měsíců dříve a srazila prodejní cenu na pouhých 399 dolarů, aby tak vyšachovala SONY ze hry v boji o amerického zákazníka. SONY nezbývalo než zareagovat, a tak také ona snížila cenu na 299 dolarů, což byla ovšem částka nižší než výrobní náklady konzole. V této chvíli se už Sega a Nintendo nezakrytě posmívaly SONY a považovaly nástup firmy do herního průmyslu za jasnou blamáž. V SONY se ihned zvýšila kritika na adresu Kutaragiho. Ten však svým kolegům říkal, aby nepodléhali poraženecké náladě a vyčkali. Měl pravdu, protože po několika měsících se již naplno rozjel parní válec v podobě velkého počtu vývojářských studií rozesetých po celém světě. Do těchto studií Kutaragi již s předstihem zaslal na 700 vývojářských kitů PlayStation, aby se tak vývojáři naučili včas pracovat s hardwarem a softwarem konzole. Když vzápětí klesly výrobní náklady u pamětí a CD-ROM technologie, a tak se již cena konzole stanovená na 299 dolarů nezdála tak hrozivá, začali hráči dávat ve velkém přednost PlayStation před konzolí od Segy.

Devkit PlayStation pro vývojáře. Kutaragi se postaral o to, aby měla vývojářská studia devkit včas, a tak mohla vyvíjet hry už v době uvedení konzole na trh, což brzy poskytlo SONY početnou a kvalitní knihovnu her.  

   Na počátku roku 1997 už bylo zřejmé, že PlayStation má nastartováno k velkému trháku, neboť prodejní čísla se již vyšplhala nad hranici 10 miliónů kusů. Konzole také zlevnila a představila edici PlayStation „Net Yaroze“, která umožňovala indie vývojářům vyrábět vlastní hry. Jelikož SONY uzavřela partnerství s fotbalovou Ligou mistrů, uvedla na trh nový model ovladače DualShock s revoluční vibrační funkcí, a vzápětí uvítala první opravdu přelomové herní tituly, začalo se Nintendo právem obávat. Ještě v témže roce překonal obrat herní části SONY doposud neporazitelné Nintendo. S Kena Kutaragiho se stala doslova přes noc velká hvězda konzolové scény. Na světě snad nebyl herní magazín, který by takřka v každém vydání nepřinášel rozhovor s Kutaragim. Také jeho pozice v SONY zesílila. Ti, kteří na Kutaragiho doposud nasazovali, museli uznat svůj velký omyl. První velká pocta na sebe nenechala dlouho čekat. V roce 1997 byl Kutaragi povýšen do pozice generálního ředitele Sony Computer Entertainment America. V jeho životě to byl velký přelom, nejenže se přestěhoval do Kalifornie, ale byl přinucen modifikovat své chování. Dobám bezohledného a tvrdého jednání již definitivně odzvonilo. Nyní musel naopak působit na veřejnosti jako vyrovnaný, odpovědný a konstruktivní člověk. Na jeho celkové proměně se jistě podílely také cenné životní zkušenosti a vyšší věk.

Přezdívka "Otec PlayStationu" se zrodila již v polovině 90. let a Kutaragi se k ní vždy hrdě hlásil. Mnohé herní časopisy jej tehdy označovaly za génia, průkopníka a vizionáře, který změnil svět herních konzolí.

   Od roku 1997 se začalo o Kutaragim mluvit mimo jiné také jako o budoucím nástupci Noria Ohgy v pozici ředitele SONY. O to více, že sám Ohga preferoval jako svého pokračovatele právě Kutaragiho. Avšak ve vedení společnosti neměla tato myšlenka velké zastání, a to z toho důvodu, že si mnozí ještě pamatovali Kutaragiho výstřelky z minulosti. Do křesla ředitele SONY se tak nakonec posadil Nobuyuki Idei, který neměl Kutaragiho příliš v lásce. Pozice otce PlayStation byly však tehdy natolik silné, že to Kutaragiho kariéru nemohlo nijak ohrozit. V roce 1999 byl dokonce Kutaragi povýšen na prezidenta SCE a čekala jej další velká výzva. Měl firmě zajistit navázání na úspěch PlayStation, který jako první konzole na světě překonal metu 100 miliónů prodaných kusů. Ještě téhož roku došlo k oznámení PlayStation 2, jenž se mohl pochlubit DVD mechanikou, online podporou, zpětnou kompatibilitou a výkonným mikroprocesorem a grafickým čipem. Konzole se začala prodávat roku 2000 a jelikož se hned první den prodal rovný milión kusů, bylo zřejmé, že dominance SONY bude v této generaci ještě větší než u generace minulé. Velkým lákadlem bylo už jen to, že se PS2 prodával za nižší cenu než klasické DVD přehrávače, a tak si konzoli začali pořizovat také filmoví fanoušci, kteří běžně nehráli.

   Nástup PS2 byl vskutku drtivý a neustáli jej nejen v Nintendu, ale také u Segy a v Microsoftu. O vítězi tak bylo rozhodnuto již velmi brzy. Univerzální a nesmírně populární konzole nakonec prodala téměř 157 miliónů kusů a prodávala se ještě na počátku roku 2013. Ken Kutaragi byl klíčovým mužem, který stál za nejprodávanější a komerčně nejúspěšnější konzolí všech dob. Stanul v čele SCE v jednom z jeho nejúspěšnějších období historie. Není divu, že se Kutaragi stal jedním z nejvlivnějších mužů v SONY. Mnohé uznávané finanční a technické sborníky a noviny jej zařadily do výběru 100 nejvlivnějších lidí za rok 2004. V časopise „Time“ byl Kutaragi dokonce označen za „Gutenberga herního průmyslu“, čímž se japonský bouřlivák a doposud neomylný manažer zařadil po bok vynálezce knihtisku. Dosáhl tak pověsti vizionáře, který výrazným způsobem ovlivnil svou dobu. Dokonce i Nobuyuki Idei musel uznat, že tento úspěch si zasluhuje další velké ocenění. Kutaragi se proto stal v roce 2003 ředitelem a výkonným viceprezidentem společnosti Sony Corporation, díky čemuž na něj přešla odpovědnost nejen za herní divizi SONY, ale také za divizi, která má na starosti výrobu spotřební elektroniky pro domácnosti. Kutaragi tímto stanul de facto na vrcholu. A odtud už vedla cesta jen jedním směrem…

Vystřízlivění a pád 

   Úspěšná éra PlayStation a PlayStation 2 vystřelila sebevědomí Kena Kutaragiho a celé SONY až do oblak. Obzvláště Kutaragi se tehdy považoval za takřka neomylného muže, jehož vize musí být vždy úspěšné. Avšak už brzy se ukázalo, že tomu tak ani zdaleka není. Jako ředitel SONY Corporation totiž zažil hořké zklamání. Z hlediska objektivity je však nutné říct, že si na sebe Kutaragi naložil až příliš velké břímě a musel čelit nejen pesimistické situaci na globálním trhu, ale také intrikám uvnitř SONY. Není tajemstvím, že mu někteří neúspěch už dlouho přáli. Kutaragi přicházel do čela SONY Corporation s úkolem obrátit sestupnou křivku obratu divize spotřební elektroniky v situaci, kdy začaly SONY na trhu s LCD již viditelně překonávat Samsung a další firmy. Po několika letech solidních výsledků přišel první větší propad hned v roce 2004, tj. následující rok poté, kdy divizi převzal Kutaragi. Během tohoto roku poklesly tržby společnosti Sony na 7,5 miliard dolarů z 8,2 miliard, přičemž její provozní příjem klesl na 650 milionů dolarů z 1 miliardy, což bylo považováno za neakceptovatelnou ztrátu.

Ken Kutaragi v době, kdy mu bylo ještě do smíchu. S PS2 a PSP dokázal Kutaragi velké věci, ale v další konzolové generaci už tak úspěšný nebyl. 

   Kutaragi se snažil, jak nejlépe uměl, ale nestačilo to. Na saturaci ve videoherním průmyslu a cenovou válku nebyl Kutaragi připraven. Když v roce 2004 ztratil PlayStation 2 na čas nejvyšší prodejní pozici na trhu, začala se Kutaragiho pozice otřásat. Sám tomu napomohl některými nepříliš moudrými rozhodnutími. Za všechny jmenujme nákladný vývoj hybridního DVD rekordéru PSX, který umožňoval přehrávání her z PS1 a PS2. Výrobní náklady konzole byly ovšem děsivě vysoké, a když se ukázalo, že o přístroj není v Japonsku zájem, byla jeho výroba ukončena. Jednalo se o obrovské komerční selhání, které bylo připsáno Kutaragimu, jenž projekt vehementně prosazoval. Jelikož Kutaragi měl i přes své velké ego a sebevědomí schopnost sebereflexe, vyhodnotil svou misi v čele SONY Corporation jako neúspěšnou. V roce 2005 se proto této funkce vzdal a věnoval se opět se vší vervou řízení SCE. Zde měl zatím takřka neotřesitelnou pozici, což ještě prohloubil komerční úspěch PSP, prvního herního handheldu SONY. I přes počáteční komplikace PSP na trhu uspěl a s celkovou cifrou více jak 80 miliónů prodaných kusů se řadí PSP k nejúspěšnějším herním handheldům, které nevyrobilo Nintendo, jež je v tomto ohledu prozatím nepřekonatelné.  

   Když se Kutaragi vrátil do čela SCE, nemohl nikdo tušit, že je to jen na pouhé dva roky. Kutaragiho hořká derniéra byla totiž velmi rychlá a nečekaná. Na další konzolovou generaci se připravila konkurence mimořádně dobře a SONY situaci hrubě podcenila. V roce 2005 odstartoval Microsoft prodej konzole Xbox 360, který přinesl jako první konzole na světě hry v nativním HD rozlišení, což představovalo veliký skok vpřed. Roční náskok nad SONY také sehrál roli v tom, že tato generace se zapsala do historie jako první, ve které značka PlayStation utržila citelnou porážku. Bylo zde totiž ještě Nintendo, které se svou cenově přijatelnou, výkonnostně sice nepříliš silnou, avšak univerzální konzolí Wii převálcovalo v prodejích jak SONY, tak i Microsoft. Kutaragi v této době pronesl řadu výroků, kterých později jistě litoval. Xbox 360 označil nikoli za novou konzoli, ale za konzoli „Xbox 1.5“ a o Microsoftu se vyjadřoval v tom smyslu, že sice může v něčem SONY porazit, ale bude se jednat toliko o malé a nahodilé vítězství. „Microsoft ještě nemá černý pás,“ žertoval Kutaragi před novináři, když přirovnával boj Xboxu a PlayStation k zápasu v karate. Když se však posléze ukázalo, že konkurence má slušně nakročeno, šly žerty stranou a Kutaragi na většinu otázek ohledně Microsoftu a Nintenda odpovídal větou: „Nezajímá nás to.“

Na PlayStation 3 vsadil Ken Kutaragi vše, ale jeho neotřesitelná víra v úspěch a podcenění konkurence zapříčinily rychlý konec jeho kariéry a pověsti SONY jako veličiny, která vždy jen vítězí.  

   Na Kataragiho naléhání měl PlayStation 3 stejně jako jeho dva slavní předchůdci představit nový datový formát, a to Blu-ray mechaniku. To se posléze ukázalo jako problém, protože brzy chyběly na trhu klíčové součástky nutné k výrobě konzole. Vydání PS3 se proto nejen výrazně opozdilo, ale v prvních měsících byla konzole dokonce dostupná pouze v omezeném množství. Aby toho nebylo málo, musela SONY sáhnout k vyšší ceně PS3, aby se tak investice do výroby firmě vrátila. Tím SONY de facto přímo nabila svým konkurentům, kteří si svůj náskok v prodejích již v podstatě udrželi. Teprve silný závěr zachránil pro SONY alespoň druhé místo. Nejhorší na celé záležitosti bylo, že herní divize SONY čelila v letech 2006-2010 ohromným finančním ztrátám, které šly do stovek milionů dolarů. Nebýt obřího zázemí a stability samotné SONY, vyšel by PS3 firmu velmi draho. Kutaragi věděl, že tentokrát prohraje také na bitevním poli, kde do té doby slavil pouze triumfy. Jeho pozice byla nadále neudržitelná. Tah s nejvýkonnější konzolí na trhu s mikroprocesorem Cell, s nímž ve skutečnosti uměla adekvátně pracovat jen hrstka herních vývojářů, se ukázal jako osudovou chybou.

   Otec PlayStationu tak nakonec opouštěl SCE v situaci, kdy nebylo vůbec jisté, zdali se PS3 vyhrabe z problémů. V roce 2007 tak Kutaragi odešel z pozice generálního ředitele SCE. Jeho zásluhy uznávali však i nejzarytější nepřátelé, a proto mu byl udělen titul čestného předsedy. Zároveň v dalších letech zastával post technického poradce v SONY. Přesto rokem 2007 skončila jedna dlouhá a významná éra v dějinách značky PlayStation. Je paradoxní, že největší popularity dosáhl Ken Kutaragi právě v okamžiku, kdy se vzdal většiny svých funkcí. Ještě v roce 2007 obdržel od „Akademie interaktivních umění a věd“ (AIAS) cenu za celoživotní přínos hernímu průmyslu. O jeho zkušenosti se ucházely v dalších letech známé firmy. V letech 2008-2013 se tak stal postupně externím ředitelem společností Kadokawa Group Holdings, Cyber-i Entertainment, Rakuten, Nojima a Marvelous AQL. Jeho věhlas byl dokonce tak velký, že začal v roce 2009 vyučovat jako lektor na univerzitě Kyoto Ritsumeikan, aby se tak podělil se studenty o své bohaté zkušenosti z herní branže a marketingu. Definitivní usmíření mezi Kutaragim a SONY však přišlo až v roce 2014. Na Game Developers Conference v San Franciscu byl opětovně oceněn za celoživotní přínos hernímu průmyslu. Více než symbolicky mu cenu přidal vrchní architekt Playstation 4 Mark Cerny. Došlo tak k symbolickému spojení dvou generací. Budoucnost značky PlayStation, kterou nyní ztělesňuje Mark Cerny, si prodala na pódiu ruce s minulostí, jejímž hlavním symbolem je Ken Kutaragi.

   Otec PlayStationu si dnes již užívá zasloužený důchod a bilancuje svůj život. Naposledy jsme se s ním měli možnost vidět v roce 2019, kdy při příležitosti oslav 25 let existence PlayStation promluvil během directu State of Play k fanouškům SONY. Jeho dojemné poděkování mířilo k fanouškům PlayStation, bez kterých by byl on sám jen jedním z mnoha schopných inženýrů v SONY. Jen díky těm, kteří před 25 lety uvěřili jeho vizi, se mohla zrodit nejúspěšnější konzolová značka všech dob. Daroval generacím hráčů stovky hodin zábavy a zážitků, na které se nezapomíná. To je jeho trvalá a nehynoucí zásluha. Dnes se při pohledu na dominanci PlayStation může zdát skoro až nepředstavitelné, v jak těžkých podmínkách se první PlayStation rodil. A že nebýt tvrdohlavých a neústupných mužů typu Kena Kutaragiho, svět konzolových her by dnes vypadal úplně jinak. Před 25 lety měl Kutaragi asi jen málo opravdových přátel, kteří by jej nepovažovali za umíněného ctižádostivce, ale dnes o čtvrt století později již má celou více jak stomiliónovou rodinu, pro které bude i přes všechny své člověčí a manažerské chyby a selhání navždy už jen „Bláznivým Kenem“ a „Otcem PlayStationu“. Kutaragiho loňská slova adresovaná všem fanouškům dokazují, že si právě tohoto cení ze všeho nejvíce. Poslední řádky příběhu tak napíše on sám:

Zdroj: Eurogamer, Time Magazine, Next Generation, PBS, GameSpot, Engadget, GamePro.com, BetaNews, Sony Computer Entertainment, Inc., ja.wikipedia.org a en.wikipedia.org

 
 

KOMENTÁŘE

    Pro přidání komentáře je nutné být registrován a přihlášen.
     
    8

    Paper Mario: The Origami King

    9

    Tony Hawk’s Pro Skater 1 + 2

    8

    WRC 9

    7

    Battletoads

    7

    Marvel’s Avengers

    7

    Project CARS 3