Hry, které by si zasloužily remake

SPECIÁL 82

 
 

Hry, které by si zasloužily remake

Svět videoher má v dnešní době bezpočet témat, která budí pozornost, vedou se o nich vášnivé polemiky a mají také své početné zastánce i odpůrce. Jedním z těchto aktuálních témat herního průmyslu je remakování starších titulů. Pravděpodobně každý z konzolových hráčů už narazil na nějaký herní remake. Ať už hry, jejíž předlohu znal a měl v oblibě, či se mu taková předělávka pouze zalíbila, a proto si ji pořídil. Někdo možná teprve na svůj vysněný remake čeká. Dnešní speciál bude zrovna o hrách, které remake sice ještě nemají a u některých možná ani nevznikne, avšak spadají do námi vyměřené kategorie her, jež by si předělávku bezesporu zasloužily. S herními remaky je to ovšem mnohem složitější, než jak by se mohlo na první pohled zdát. Především si mnoho hráčů stále plete pojmy „remake“ a „remaster“, za což může svým způsobem i neodborné používání těchto termínů samotnými vývojáři a mnohými herními weby. Jak bychom tedy měli správně definovat oba pojmy?

Autor: Leon

Remake můžeme snadno definovat jako titul, který je oproti originálu modernizován pro současné hardwary a herní publikum, přičemž je vyvíjen zcela od začátku. S původní hrou má společného toliko pouze stejný název, základní herní koncept a sdílí styčné příběhové prvky. Takový remake bývá zpravidla vytvořen původním herním studiem nebo vlastníkem práv na danou značku. V dnešní době ale vznikají i fanouškovské remaky, které sází na zvyšující se vlnu retro hraní. Tyto remaky však zpravidla končí neúspěšně. Často se totiž do celé věci vloží majitel práv a šíření takového obsahu zablokuje. Jsou ale zaznamenány i případy, kdy právě takové remakování ze strany samotných hráčů a jeho ohlas přiměly vlastníka práv udělat skutečný remake. Tvorba remaku je mnohem náročnější než výroba remasteru, jelikož se v podstatě jedná o novou hru. To samozřejmě vyžaduje v dnešní době velké množství peněz, zaměstnanců a několik let plnohodnotného vývoje. Skutečně plnohodnotné remaky si tak může dovolit jen opravdu velké vývojářské studio. Z tohoto důvodu je kvalitně udělaných a kritikou i hráči kladně přijatých remaků výrazně méně než remasterů. Jako příklad kvalitních remaků můžeme uvést třeba „Metal Gear Solid: The Twin Snakes“ (2004), „Tomb Raider: Anniversary“ (2007) nebo čerstvě vydaný „Resident Evil 2 Remake“ (2019).

Oproti tomu remaster je pouze vylepšení stávající hry, a to především v rovině jejího audio-vizuálního provedení. Moderní TV mohou totiž zobrazit mnohem vyšší rozlišení než televizory v dobách vzniku starších her. Platí to samozřejmě i o zvuku. Remaster je proto v řadě případů originální hra v HD rozlišení. Ani to, že vývojáři často přidávají do hry dodatečný obsah a mohou dokonce výrazně zlepšit modely postav a 3D prostředí neznamená, že se jedná o remake. Herní náplň a příběh totiž zůstávají identické jako u originálu. Často právě tento aspekt řadu hráčů může zmást, a tak považují za remaky i tituly, jež jsou pouhými remastery. Těch vzniklo, a ještě vznikat bude velké množství. Z nejznámějších remasterů uvedeme například „Final Fantasy X/X-2 HD Remaster“ (2013), „Uncharted: The Nathan Drake Collection“ (2015) či „Crash Bandicoot N. Sane Trilogy“ (2017). Jelikož jsou remastery mezi hráči oblíbené a jejich výroba netrvá dlouho, přičemž není ani příliš nákladná, staly se pro dnešní herní studia běžným způsobem udržování značky a relativně snadného finančního zisku.

Jak remaky, tak i remastery mají své příznivce a odpůrce. Zastánci poukazují na to, že obě metody herních „předělávek“ rozšiřují povědomí o hrách a sériích, umožňují hráčům zahrát si tituly na dávno již zapomenutých či už nevyráběných konzolích, a uspokojují tu část hráčského spektra, která holduje retro hraní. Odpůrci naopak zdůrazňují, že předělávky zdržují studia od tvorby nových dílů a her, utvrzují je v přesvědčení, že hry není nutné výrazněji inovovat, a také vedou často k negativním výsledkům typu „Silent Hill HD Collection“ (2012), kde byl konečný výsledek po technické stránce dokonce ještě horší než u původních her. Častý je i argument o tom, že vývojáři by měli hledět vstříc budoucnosti, příliš se nezabývat minulostí a tvořit aktuální věci. Ať již patříte k zastáncům jakéhokoli z táborů, jedno je nesporné. Především remaky se staly synonymem naší doby, která hledá jistoty, obrací se k minulosti a znovu objevuje své kořeny. Remaky tu proto budou čím dál tím častěji a je pouze na hráčích, jak se k nim postaví. Řada remaků už byla vydána. Jiné jsou ve fázi vývoje. O dalších se uvažuje.

My dnes představíme 10 kousků, o kterých jsme přesvědčení, že by se remake zasloužily. Vybrali jsme reprezentativní vzorek, aby v něm byly zastoupeny všechny žánry a tituly nejen známé, ale i přehlížené a zapomenuté. Snažili jsme se také držet víceméně v 90. letech, jelikož hrám v následující dekádě by slušel a stačil často pouze remaster, nikoli plnohodnotný remake. Na závěr jsme jako malý bonus přidali jeden chystaný a velmi očekávaný remake, kterému jsme se trochu podívali na zoubek. Doufáme, že se vám náš výběr líbil a budeme rádi za názory i komentáře. V nich můžete uvést nejen svůj vztah ke zmíněným hrám, ale také nám představit tituly, u kterých byste remake viděli naopak rádi vy. Příjemnou zábavu!         

Final Fantasy VI 
Rok vydání: 1994 - Vydavatel: Square - Výrobce: Square 
Originální konzole: Super Nintendo Entertainment Systém (SNES)

V současnosti se oči většiny fanoušků JRPG upínají ke Square Enix především s ohledem na vývoj remaku FF VII. Do pozadí proto tak trochu ustupuje mnohaleté přání většiny RPG hráčů po celém světě zahrát si remake FF VI. Je to sice už velmi dávno, kdy šestá poslední fantazie vyšla na SNES. Dokonce už vyrostly celé generace, jež tuto legendární klasiku nikdy ani nehrály. Avšak odkaz tohoto jedinečného díla žije dodnes. Kdo měl tu čest nechat se někdy unášet tímto dvojrozměrným automatem na sny může potvrdit, že ona jedinečná velikost FF ságy se zrodila právě tehdy. Vyspělost příběhu i emoce, jež hra vyvolávala, a především mimořádně silný RPG motor stvořily jednu z nejlepších her na hrdiny starého věku. Řada starších fanoušků FF se navíc vcelku shoduje na tom, že ve většině těchto prvků byla FF VI ještě o fousek lepší než FF VII, která si ukrojila část slávy, jež mohla patřit šestému dílu. Ovšem pokud by nevyšel na tehdy již zastaralé konzoli a měl možnost vstoupit do bran herního novověku. Ještě dnes, téměř čtvrt století po vydání, je FF VI opakovaně zařazována prestižními herními weby na Západě i v Japonsku mezi nejzásadnější RPG hry 90. let. A plným právem.

Je proto zcela logické, že se velmi často hovoří o remaku. S remaky starších dílů z éry Nintenda Square Enix nemá žádný větší problém. Do 3D grafiky byly v minulosti kompletně předělány například FF III a FF IV, která měla dokonce i dabing. Obě hry vyšly na Nintendo DS, kde zaznamenaly velký ohlas. Společnost poté skutečně zvažovala i remake FF VI, avšak nakonec z něj sešlo. Důvodem byla zastaralost hardwaru DSka, a tak se plány na remakování FF VI přesunuly na začátku tohoto desetiletí na 3DSko. Tehdy však pro změnu zase nebyl ve formě Square Enix. Přesto vyjádřil v roce 2015 Tetsuya Nomura, jenž je v posledních letech jedním z klíčových vývojářů Square, touhu remakovat nejen FF VI, ale i FF V. Až se tedy Square a Nomura vypořádají s remakem FF VII, nebude už zřejmě stát předělávce FF VI nic v cestě. Otázka však je, pro jakou konzoli by mohl remake vzniknout. 3DS to již téměř jistě nebude, avšak Nintendo Switch je velmi vážný a také pravděpodobný kandidát. Zájem fanoušků i samotných vývojářů na remaku tu tedy je, a to velmi výrazný. Koneckonců Square bude už co nevidět uvolňovat pro Switch FF díly od FF VII až do FF XII, takže si zde s předstihem buduje svou další novou a jistě i početnou základnu fanoušků. S remakem FF VI to proto vidíme poměrně uspokojivě, i když se jej v nejbližších letech nedočkáme.

Syphon Filter 
Rok vydání: 1999 - Vydavatel: SCEE (Evropa) - Výrobce: Eidetic 
Originální platforma: PlayStation

V 90. letech nebyl žánr stealth her ani zdaleka tak populární a početný jako dnes. Na prvním PlayStation již vůbec ne. Do roku 1999 se dalo o opravdu kvalitních hrách z toho žánru mluvit v podstatě jen u Metal Gear Solid a Tenchu: Stealth Assassins. Vše změnil až první Syphon Filter, který vznikl jako hybridní odnož žánru, kde měly prim stealth akce a důmyslné řešení náročných misí. Dnes se již téměř vůbec neví, že hra měla komplikovaný vývoj a vývojáři zápasili nejen s nedostatkem zkušeností, ale také s velkými pochybami, zdali hráči vůbec přijmou celou řadu inovací, jež Syphon Filter přinesl. Kromě kvalitní dějové linky se mohl tento kultovní titul pochlubit pohlcující atmosférou, propracovaným zbrojním arzenálem a také unikátní umělou inteligencí, která překonávala většinu her své doby. Nepřátelé se běžně skrývali za překážky, reagovali na smrt svých společníků, měnili si zbraně a dokázali se celkově přizpůsobit řadě proměnných, což představovalo v roce 1999 nemalé zjevení. Právě Syphon Filter zpopularizoval hraní akčních stealth her a podpořil tvořivost ostatních vývojářů. Série si však nedokázala udržet svou skvělou pověst, jíž si vytvořila hned v roce 1999 u hráčů i herní kritiky. Další dvě pokračování, jež vyšla ještě na PlayStation, si sice proklestila jakžtakž cestu v žánrové konkurenci, ale na PlayStation 2 a PSP už série bohužel rychle ztratila dech.

Díky záplavě moderních stříleček a povrchních akcí s plytkými zápletkami si nejeden hráč vzpomněl na sérii Syphon Filter, u které bylo nutné přemýšlet, taktizovat a pružně reagovat na často děsivě vyspělé tahy protivníka. O věhlasu hry svědčí i to, že jí SONY zařadila nedávno mezi 20 svých tahounů pro retro konzoli PlayStation Classic. Remake hned prvního dílu by tak byl splněným snem a také sázkou na jistotu. Problém je však v tom, že série je už od roku 2007 prakticky mrtvá a všechny pokusy o její vzkříšení na PS3 a PS4 vyšly naprázdno. Zdálo se, že tomu tak bude už napořád, avšak naděje ožily v roce 2017, kdy SONY učinila poněkud nečekaný krok. Nechala si totiž v Evropě zaregistrovat ochrannou známku na Syphon Filter, která je spjata s videoherním softwarem. Je sice pravda, že to nemusí nutně ještě nic znamenat, ale v minulosti došlo takto už k úniku oznámení nejednoho titulu. Práva na značku drží Eidetic alias dnešní SIE Bend Studio, s nímž má SONY vynikající vztahy. Ostatně pro ni nyní připravuje očekávaný a exkluzivní titul „Days Gone“, který vyjde už letos. Není tedy vyloučeno, že se poté vývojáři vrhnou na Syphon Filter. Remake prvního dílu je ovšem málo pravděpodobný, když uvážíme, jak SONY tlačí vývojáře ke tvorbě nových projektů a restartů značek. Pokud tedy Syphon Filter někdy v budoucnu ožije, stane se tak pravděpodobně formou buď dalšího regulérního dílu či kompletního rebootu.     

Bushido Blade     
Rok vydání: 1997 - Vydavatel: SIE (Evropa) - Výrobce: Light Weight 
Originální platforma: PlayStation

První PlayStation byl dokonalou platformou pro testování a vývoj moderních 3D bojovek, které na dlouho definovaly svůj žánr. Brzy se jich na konzoli hemžilo tolik, že průměrný hráč často kroužil pouze po povrchu a soustředil se na známé značky typu Tekken či Soulcalibur. Mimo tento mainstream se rozhodla jít bojovka Bushido Blade, která namísto klasických bojovníků představila samuraje a jejich pozoruhodnou kulturu, jež se řídí morálním kodexem bušidó. Právě odvaha vystoupit ze zažitých kolejí žánru a představit západní společnosti kousek tohoto stále tolik fascinujícího i těžko pochopitelného světa japonských válečníků způsobila, že se na Bushido Blade rychle zaměřila pozornost hráčů. Ti si nemohli vynachválit adrenalinové boje se smrtelně ostrou čepelí a pozoruhodnou technickou vyspělost hry. V Bushido Blade neexistoval žádný ukazatel času, díky čemuž nebyl boj ničím omezen. Téměř každý zásah mohl způsobit smrt, postavy si vybíraly hned z několika druhů velmi realisticky zachycených zbraní, přičemž bylo možné také běhat, skákat a stoupat na různé překážky v plně 3D prostředí. Tím, čím si však hra zjednala mezi hráči bojovek nesmrtelnost, byl na svou dobu unikátní systém zranění a poškození těla, což omezovalo danou postavu v pohybu, a tudíž i boji. Hra zároveň umožňovala zvítězit i ryze nepoctivými taktikami a chvaty, jež nebyly slučitelné s kodexem bušidó. To vystavovalo hráče mimo jiné morálním pochybám.

V dnešní době je žánr bojovek ve fázi stagnace. Žánr se už nedokáže výrazněji inovovat a ztratil bohužel také svou schopnost oslovit širší publikum, což se mu skvěle dařilo v 80. a především 90. letech. Bojovky by proto potřebovaly nějaký nový impulz. Tím by mohl být teoreticky remake polozapomenuté klasiky Bushido Blade. O to více, že se japonská historie a kult samurajů opět těší v herním průmyslu velkému zájmu, o čemž svědčí mimo jiné připravovaný a velmi očekávaný titul „Ghost of Tsushima“ pro PS4. Otázkou ale je, kdo by měl remake udělat, jelikož vývojáři z Light Weight už dávno nekopou první ligu – oni jí ostatně nikdy nekopali – a v současnosti upřednostňují spíše tituly typu Hello Kitty Kruisers. V Japonsku si navíc Bushido Blade vzal pod křídla jako producent Square, který dnes již do podobných projektů neinvestuje. Jak se tedy zdá, tak cesta válečníka skončila definitivně v roce 2000 na PlayStation 2, kde vyšel titul „Kengo: Master of Bushido“, jenž byl duchovním nástupcem série Bushido Blade z dob prvního PlayStation. Naděje sice umírá jako poslední, ale v tomto případě se pohybuje skutečně již za hranou reálného. Věčná škoda.      

Metal Gear 
Rok vydání: 1987 - Vydavatel: Konami - Výrobce: Konami 
Originální platforma: MSX2

Vývojáře Hidea Kojimu asi nemusíme nikomu představovat. Je to ostatně jeden z nejznámějších a nejvlivnějších japonských vývojářů, který byl téměř třicet let neoddělitelně spojen s firmou Konami a značkou Metal Gear. Většina hráčů však začala hrdinu Solida Snakea vnímat až v roce 1998, kdy se zaskvěl poprvé ve 3D kulisách na PlayStation. Hra byla natolik originální, vyspělá a novátorská, že mnozí hráči, a dokonce ani fanoušci dlouho vůbec netušili, že původ celé ságy je mnohem starší a spadá do závěru 80. let. V roce 1987 vydal Kojima úplně první díl své takřka nekonečné série, který stál na počátku žánru moderních stealth akcí a poprvé zapasoval do akčních her kvalitnější příběh. Ten měl hlavu i patu a zároveň přinášel už tehdy šokující scénáristické zvraty, čímž je Kojimova tvorba pověstná dodnes. Původně hra vyšla pro domácí počítač MSX2, ale rychle se dostala v mnohem kvalitnějším portu i na NES, kde okamžitě zdomácněla. Výjimečnost Kojimova génia začala vynikat až v roce 1990, kdy bylo vydáno skvělé pokračování „Metal Gear 2: Solid Snake“. Tehdy už totiž začalo být zřejmé, jaký vliv bude mít začínající sága na vývoj v herní branži, a že se právě rodí příběhově silná a propracovaná série s mnoha paralelami s aktuální společenskou i politickou situací. První a druhý díl stály na počátku úsvitu Solida Snakea a pádu Big Bosse, tj. dvou hlavních a klíčových postav série. Jelikož se o obou příbězích mluví po roce 1998 jen v náznacích, byly celé generace MGS fandů zvědavé, jak to všechno vlastně začalo, a co hrozného se muselo mezi oběma legendárními vojáky stát, když jeden z nich se následně objevoval v sérii s rozervanou duší a druhý dokonce už vůbec.

Zvědaví byli ovšem i herní kritici a odborníci, kteří Metal Gear i jeho pokračování zařadili již v průběhu 90. letech mezi nejzásadnější hry 2D éry. Jelikož oba tituly v moderní době de facto nikdy nevyšly ve své původní verzi, jsou pro mnoho hráčů stále velkou neznámou. Ve světle toho, jak MGS V opět trochu pozměnil příběh Big Bosse, roste mezi komunitou o to větší chuť vrátit se znovu na začátek. Jedno je jisté, remake Metal Gear by byl obřím hitem a tahákem. Tradičně to má hned několik háčků. Odsuňme nyní stranou skutečnost, že řadu herních prvků a příběhových zvratů si Kojima z obou Metal Gearů de facto již vypůjčil a v hojné míře je zapasoval do MGS z roku 1998. Nebo to, že hra by musela projít kompletní přeměnou, a to nejen v herním designu, ale také scénáři, z něhož by nejspíše nezůstal kámen na kameni. Mnohem horší je, že Kojima už Konami dávno opustil a firma je dlouhodobě v takovém stavu, že není schopna vyvíjet další MGS díly a značku tudíž rozvíjet. V Konami navíc vyplouvá na povrch řada obvinění s neetickým zacházením se zaměstnanci a dlouhodobě nevyřešenými problémy s týmem Kojima Productions, jenž založil kdysi Kojima, a jehož většina členů firmu opustila spolu s ním. Je proto zřejmé, že Konami si dnes musí nejprve vyřešit své vlastní problémy, znovu se konsolidovat, a teprve poté se pokusit pustit do plnohodnotného vývoje her. Velké tituly typu MGS V už Konami asi jen tak neudělá, ale nějaké skromnější remaky starých dílů z roku 1987 či 1990 by v budoucnu vzniknout mohly. Třeba na bázi lineárních her s uzavřenými lokacemi jako tomu bylo u MGS 3 či MGS: Peace Walker. Paradoxní je, že o remake Metal Gearů vyslovil zájem sám Kojima už v roce 2014. Kdyby z Konami neodešel, možná bychom je dnes už hráli…

Silent Hill 
Rok vydání: 1999 - Vydavatel: Konami Computer Entertainment Tokyo - Výrobce: Konami
Originální platforma: PlayStation

Konami ještě na chvíli zůstaňme. Konami jako velká žába sedící na prameni, z něhož by mohl vytrysknout nejeden proud remaků, vlastní i další úspěšnou a populární herní značku, a to Silent Hill. První díl z roku 1999 narušil žánrový monopol CAPCOM a namísto fyzického zla představil psychologické pojetí strachu s kořeny v japonském hororu. Výsledkem byla neuchopitelná, přesto však pohlcující hororová záležitost, která stála i na vyspělém herním konceptu. Na rozdíl od RE série Silent Hill představil například plnohodnotnou 3D grafiku bez předem vykresleného prostředí. Stal se předobrazem toho, jakým směrem se bude žánr do budoucna vyvíjet. Samotný námět se stal doslova kultem, na který odkazuje řada her, a to včetně stejnojmenného hraného filmu z roku 2006. Ten je dokonce jednou z mála filmových adaptací hry, která nepůsobí směšně, ale dokázala zdárně přenést na obrazovky ducha herní předlohy. Silent Hill je dlouhodobě řazen mezi nejlepší hry na prvním PlayStation a jeden z těch titulů, jehož remake by se stal přední záležitostí naší doby. Hra sice už svůj částečný remake má, a to „Silent Hill: Shattered Memories“, který uchopil látku naprosto geniálním způsobem (kdo nehrál, ten těžko pochopí), avšak není to remake v pravém slova smyslu. Na ten hráči stále čekají už plných dvacet let a jejich hlad je čím dál tím větší, jelikož i „konkurenční“ RE už má hned dva skvělé remaky.

Jaké jsou tedy šance na remake? Upřímně, velmi malé. Série Silent Hill je totiž i díky problémům v samotném Konami dnes ve stavu klinické smrti. Poslední díl vyšel už v roce 2012 a žádnou velkou díru do světa neudělal. Sérii však už dlouho před tím došel dech, a tak postupně ztratila své kouzlo i identitu. V Konami to dobře věděli, a proto pověřili samotného Kojimu, aby značku restartoval. Ten se o to skutečně pokusil, a tak vzniklo v roce 2014 pozoruhodné demo P.T., které ukázalo, jakou vizi Kojima měl, a k čemu se měla série po letech tápání opět vrátit. S Kojimovou rezignací ale skončily i jakékoli plány na restart. Dnes není o Silent Hill ani vidu a ani slechu. Nejspíše tomu tak bude ještě velmi dlouho. A pokud by se snad rozhodli v Konami jednu ze svých nejznámějších sérií obnovit, stane se tak s největší pravděpodobností jiným způsobem než vytvořením remaku prvního dílu. Bohužel, zde opravdu nejsme nositeli dobrých zpráv. 

Legacy Of Kain: Soul Reaver 
Rok vydání: 1999 - Vydavatel: Eidos Interactive - Výrobce: Crystal Dynamics 
Originální platforma: PlayStation a PC

Jednou z mnoha úspěšných adventurních sérií, kterou konzolistům upřímně záviděli majitelé PC, je bezesporu Legacy of Kain. Ta se na PC sice podívala, ale v případě prvního dílu až v dodatečně vytvořeném portu. Druhé pokračování z roku 1999 s podtitulem Soul Reaver původní námět a hratelnost výrazně pozměnilo a vylepšilo. Předně, Soul Reaver měl již plně 3D grafiku, kladl velký důraz na průzkum prostředí i řešení puzzlů, a výrazně inovoval bojový hack and slash systém. Vývojáři z Crystal Dynamics na sebe mohli být pyšní, protože Soul Reaver dosáhl velkého komerčního úspěchu a naklonil si tehdejší herní kritiku. Ta si stejně jako hráči nemohla vynachválit na svou dobu úctyhodné grafické a technologické zpracování, temný gotický příběh, v němž byl hrdina předchozího dílu de facto v roli hlavního padoucha, a vcelku originálně pojatou vampýrskou mytologii i biblickou tématiku. Soul Reaver prodal po celém světě více jak 1,5 milionů kopií a byl úspěšně vydán i na konzoli Dreamcast. Pokud by hra vyšla o něco dříve, a ne v době, kdy už PlayStation 2 klepal na dveře, díky čemuž její technologické inovace velmi rychle zastaraly a byly zastíněny nástupem nové konzolové generace, mohl být úspěch ještě mnohem vyšší. Přesto se stal Soul Reaver symbolem a pro mnohé hráče mementem doby, kdy se vyspělým hrám s hororovými prvky vydatně dařilo. Další pokračování dokázala na úspěch Soul Reaver z větší části navázat, a to i přesto, že na začátku století se už adventurním hrám příliš nedařilo.

Doposud úspěšná série skončila v roce 2003 s titulem „Legacy of Kain: Defiance“. Od té doby se nad kdysi tolik ceněnou a oblíbenou značkou začalo postupně smrákat. Značný podíl na konci série měly finanční problémy ve společnostech Crystal Dynamics a Eidos Interactive, které vyústily v převzetí obou firem Square Enix v roce 2009. Tím se Japonci stali vlastníky i autorských práv na univerzum Legacy Of Kain. Vzhledem k tomu, že měl Square Enix eminentní zájem na oživení a pokračování většiny značek obou společností, vypadalo to, že Kain a Raziel se na konzole opět vrátí. A když se člověk podívá, jak se pod patronací Square opět skvěle zadařilo takovým sériím jako je Hitman, Deus Ex a Tomb Raider, byla očekávání fanoušků o to větší. Skutečně se tak pracovalo na oživení série a byl vyvíjen další díl. Jmenoval se „Legacy of Kain: Dead Sun“ a vytvářeli ho vývojáři ze Square Enix London Studios a Climax Studios. Vydán měl být pro konzole PlayStation 3 a Xbox 360. Avšak už v roce 2012 byl zrušen. Údajně s tím, že hra neprošla testováním. Na vině ale podle všeho byla i přicházející krize, která Square Enix silně zasáhla právě v tomto období. V roce 2015 ale vývojáři v Crystal Dynamics vzkázali hráčům, že se Legacy of Kain nejspíše vrátí ještě v této konzolové generaci, přičemž šance na nový díl tehdy odhadli odpovědní lidé uvnitř firmy na 50 %. Od té doby je ale ticho po pěšince a nezdá se, že by se značka vrátila do konce tohoto desetiletí. To je ovšem svým způsobem dobrá zpráva, protože prodleva mezi posledním vydaným dílem a současností je už natolik velká, že se téměř vytratil jakýkoli smysl kontinuity v sérii. To znamená, že Legacy of Kain v budoucnu pravděpodobně čeká reboot či regulérní remake. Soul Reaver a jeho předchůdce se jako žhaví kandidáti na remake přímo nabízejí.  

Medal of Honor 
Rok vydání: 1999 - Vydavatel: Electronic Arts - Výrobce: DreamWorks Interactive 
Originální platforma: PlayStation

Víte, co se stane, když spojíte úspěšného filmového režiséra se světem videoher? Pravděpodobně nic velkého, protože se tvůrci filmů do herní branže příliš nehrnou a kolikrát je jejich filmové umění při vývoji her jen jedním z desítek faktorů, které nakonec rozhodnou o tom, zdali bude titul vůbec úspěšný. Ale když se jmenujete Steven Spielberg, pak můžete pomýšlet na velké věci. Spielberg se jednoho dne setkal se zástupci DreamWorks Interactive a načrtl jim ideu střílečky z pohledu první osoby, která by byla zasazena do období druhé světové války. Studiu se námět líbil, a tak se pustili do díla. Jelikož měl Spielberg dobré kontakty, přihrál vývojářům vydatné posily, a to uznávaného filmového skladatele Michaela Giacchina a odborného poradce jménem Dale Dye, který před tím pracoval se Spielbergem na filmu „Zachraňte vojína Ryana“. A ono to bylo znát. Silný herní koncept, důraz na historickou věrnost a celkově velká výprava stvořily z Medal of Honor prototyp vyspělé FPS hry, kterou si hráči zamilovali. Medal of Honor dokonale vyhmátl a v hráčích evokoval dva základní elementy správného válečného dramatu, a to uvěřitelnost a akci. Oproti podobným hrám v žánru tak působil Medal of Honor na hráče úplně jinak. Nebyl ani o tolik lepší ve svém herním obsahu nebo grafickém ztvárnění, ale měl něco navíc. Dokázal oslovit i žánrové analfabety a být hrou zábavnou, a přitom nijak neshazovat vážnost tématu. Zároveň vzdával čest veteránům i padlým v největší a nejstrašlivější válce lidských dějin. Opakovaně byl Medal of Honor zařazován mezi elitu FPS her na PlayStation a jeden z těch titulů 90. let, který se honosil přívlastkem „hra, jíž si musíte zahrát.“

DreamWorks Interactive se však nepodařilo nad Medal of Honor udržet kontrolu, a tak se série dostala do vlastnictví dalších studií, která vtiskla následujícím hrám úplně jinou koncepci. Značce se však nejvíce nevyplatila téměř patologická posedlost vývojářů servírovat hráčům každý rok nový díl, který se stále více zaměřoval na bombastickou akci a efektní podívanou, čímž se začalo z Medal of Honor postupně vytrácet jeho původní kouzlo. Série se nedokázala výrazněji herně vyvíjet a neustále vracela hráče na bojiště druhé světové války. Série bez překvapení. Tak začali hráči na Medal of Honor zanedlouho nahlížet, a proto nepřekvapí, že když se začaly na scéně objevovat nové a čerstvé žánrové konkurenční série typu Call of Duty, začala sérii odpadat její fanouškovská základna. Posledním hřebíčkem do rakve byla touha vývojářů soupeřit s Call of Duty, díky čemuž se Medal of Honor vzdal v posledních dílech druhé světové války a snažil se naopak přenést hráče do moderních konfliktů a potěšit je multiplayerem. Výsledkem byla katastrofa a definitivní pád jednoho velkého snu, jímž byla na začátku snaha o uvěřitelnost a poklona hrdinům, která nakonec skončila povrchní akcí bez osobitosti a patřičné hloubky. Po neúspěchu hry „Medal of Honor: Warfighter“ byla celá série v roce 2013 na základě rozhodnutí Electronic Arts oficiálně ukončena a uložena k ledu. Obnova značky či její reboot je v současnosti nepravděpodobný. Zapomenout tak musíme i na případný remake prvního dílu. Nic to však nemění na skutečnosti, že málokterá FPS hra z té doby by si remake opravdu zasloužila.  

Resident Evil 3: Nemesis        
Rok vydání: 1999 - Vydavatel: Capcom - Výrobce: Capcom 
Originální platforma: PlayStation

Na sklonku 90. let byla RE série nesmírně populární. Po komerčně velmi úspěšném a fanoušky i kritiky vstřícně přijatém RE 2 následovalo už o pouhý rok později zdařilé pokračování s podtitulem Nemesis, který odkazoval na ikonického Tyranta. A právě on se stal na dlouho hlavním symbolem Resident Evil série a tím typem nepřítele, který dokonale ztělesňoval hlavní prvek hratelnosti RE 3, a to zoufalé potýkání hlavní hrdinky Jill se smrtící hrozbou, jež neznala odpočinek a slitování. Také třetí díl stál podobně jako předchozí dva na old school adventurní hratelnosti, 3D vymodelovaných postavách, které se pohybovaly v předem vykresleném prostředí, a pořádné dávce hororové syrovosti. Přesto si dokázal RE 3 silně naklonit fanoušky série i hráče neznalé kontextu, a to z větší části díky více akčnější hratelnosti, filmovému pojetí příběhu a tím, že ukázal hráčům daleko více z legendárního města živých mrtvých Raccoon City. Pro mnohé hráče byl RE 3 nejen prvním dílem v sérii, který skutečně hráli, ale stal se rychle také nejoblíbenějším vůbec. Mohla za to i skutečnost, že se následující díly v hlavní sérii už do Raccoon City v dalších letech nevrátily, nedokázaly vytvořit podobně děsivou příšeru jako byla Nemesis, a hlavně se dosti výrazně pozměnila celková hratelnost směrem k akční adventuře s minimem hororových prvků. Dalším dílům tak jednoduše scházela podobná dusivá atmosféra strachu a zoufalá absence bezpečí, jako to dokázal v hráčích evokovat RE 3 snad nejvíce ze všech starých RE her. Je proto pochopitelné, že si o remake píšou fanoušci už od roku 2002, kdy CAPCOM poprvé vytáhl svůj velký RE remake, a to úplně prvního dílu z roku 1996. Od té doby uběhlo moře času a nutkavá potřeba přivést Nemesis zpět k životu v moderní grafice a také hratelnosti je o to větší, že klasických zombie hororů je dnes opravdu velmi málo.

RE 3 je zřejmě jediná hra v našem výčtu, která se remaku s největší pravděpodobností rovnající se téměř jistotě skutečně dočká. Vysvětlení je velmi prosté. CAPCOM vrátil sérii zpět ke kořenům, oživil survival hraní a znovu děsí hráče po celém světě moderním pojetím hororů. Nedávno vydaný RE 2 Remake se dočkal mimořádně pozitivních recenzí a velkého ohlasu. Do obchodů už byly dodány přes 4 miliony kopií a hra se skvěle prodává jak na PS4 a Xbox One, tak i na PC. Na Steamu se RE 2 Remake dokonce stal druhou nejúspěšnější hrou v dějinách společnosti CAPCOM hned po „Monster Hunter: World“. CAPCOM tímto definitivně ukázal zbylým vývojářským studiím, že poctivě odvedený remake některé z herních klasik může být pro takové studio trefou do černého. Železo se musí kout, dokud je žhavé. To v CAPCOM samozřejmě dobře vědí, a tak se už ozývají vyjádření z nejvyšších míst o tom, že společnost se chystá udělat remake RE 3. Zatím tomu vše nasvědčuje a poslední zprávy dokonce hovoří o velmi pravděpodobném scénáři, kdy CAPCOM nejprve udělá remake RE 3, a teprve poté se vrhne na RE 8, kde se má opět vrátit pohled ze třetí osoby. V CAPCOM jsou opravdu pilné včeličky a udělat nějaký RE díl jim zpravidla netrvá déle než 2-3 roky. Koneckonců i RE 2 Remake byl ve vývoji 3 roky. Pravda, nejedná se o nijak rozsáhlé tituly s velkým světem a desítkami postav, ale přesto je zřejmé, že v CAPCOM mají vývoj her plně pod kontrolou. RE 3 bude téměř jistě využívat stejný grafický engine a podobné herní prvky jako RE 2 Remake, o to více, aby se udržela přímá kontinuita mezi oběma díly. Když tedy vezmeme v potaz rychlost, s jakou v CAPCOM pracují, a to, že již mají funkční prototyp grafického enginu a hratelnosti, mohli bychom se třetího remaku dočkat relativně brzy. Dost možná ještě na současné generaci konzolí. Žádné oficiální potvrzení však ještě není a v nejbližších měsících asi ani nepřijde.        

Dino Crisis 
Rok vydání: 1999 - Vydavatel: Virgin Interactive (Evropa) - Výrobce: Capcom 
Originální platforma: PlayStation

Když už je řeč o Resident Evil, tak nesmí chybět ani jeho duchovní odnož Dino Crisis, což je víceméně obdobné pojetí survival hororové adventury, akorát s dinosaury. Podobnost mezi oběma sériemi je vcelku pochopitelná, jelikož za Dino Crisis stáli ti samí vývojáři jako za Resident Evil, a to včetně Shinji Mikamiho, otce RE. Zápletka nebyla sice nijak originální a na první pohled zaváněla americkým blockbusterem, avšak původně nesmělý nápad fungoval na jedničku. Dino Crisis se totiž podařilo být hrou nejen děsivou, ale zároveň velmi atraktivní. S dinosaury se to má ostatně tak, že zájem o ně představuje svým způsobem sinusoidu. Jednou jsou v oblibě u hráčů a diváků, kdežto zanedlouho už sotva naleznou vlídné přijetí. Na konci 90. let však byly nálady silně pro-dinosaurské, a tak nepřekvapí, že se z Dino Crisis stal nečekaný hit. Hráče nejvíce bavila umělá inteligence dinosaurů, kteří byli pochopitelně mnohem rychlejší a zákeřnější než ušourané zombie z RE. Kromě toho měl Dino Crisis i zdařilé adventurní pasáže a zapeklité hádanky, které byly výzvou samy o sobě. Na rozdíl od RE využívala hra také originální grafický real-time engine s plnohodnotně vytvořeným 3D prostředím, což představovalo velkou změnu a milník v hororových hrách od CAPCOM. Zkrátka a dobře, Dino Crisis lidi bavil, a to dokonce tak, že se prodalo téměř 2,5 milionů kusů. To byl na značku, jež vznikla víceméně jako mladší bratříček RE, vynikající úspěch. Z něho těžil CAPCOM i v dalších dvou pokračováních, které byly ovšem již mnohem slabší než první díl.

Otázka, proč CAPCOM sérii ukončil a nikdy se nepokusil o remake prvního dílu je poměrně složitá. Hlavní roli sehrálo na prvním místě to, že Dino Crisis nebyl nikdy tak populární a komerčně úspěšnou franšízou jako RE a víceméně platí, že samotný fenomén dinosaurů je dlouhodobě nevyrovnaný a doby zvýšeného zájmu se střídají s těmi, kdy jsou dávní predátoři ve výrazném útlumu. CAPCOM navíc sérii přihrál Xboxu, kde také vyšel v roce 2003 úplně poslední díl. A Microsoft nikdy příliš netoužil po pokračování ságy, jelikož ji zdědil v době, kdy již měla to nejlepší evidentně za sebou. Do hry navíc vstupuje sám Shinji Mikami. Ten již není dávno zaměstnancem CAPCOM, ale v minulosti se několikrát svěřil s plány na další regulérní díl. A jelikož je držitelem části autorských práv na značku Dino Crisis, vyvstává tím problém, i když ne neřešitelný. Od roku 2016 ostatně slyšíme z CAPCOM několikrát do roka vyjádření, že uvnitř společnosti je touha přivést sérii zpět k životu, a to spíše ve formě remaku a restartu než Dino Crisis 4. Sérii je totiž nutné modernizovat a postavit na trochu sofistikovanější příběhový základ, než tomu bylo v původních hrách. V roce 2017 odpověděl CAPCOM na Twitteru svým podporovatelům úpěnlivě žadonícím po remaku Dino Crisis z roku 1999, že pokud bude dostatečný zájem na straně hráčů, společnost tento krok zváží. Jelikož stejný tlak ze strany hráčů přiměl CAPCOM vytvořit remake RE 2 a nejspíše ho dotlačí i k tvorbě RE 3, je slušná pravděpodobnost, že se s dinosaury v Dino Crisis v budoucnu znovu a šťastně shledáme. Současná politika firmy je navíc zaměřit se na stabilizaci jejich franšíz spíše formou remasterů a remaků, jelikož klasický rozvoj sérií od CAPCOM v podobě velkých sequelů by měl nastat až na další generaci konzolí. Stačí tak jen nepolevit v nátlaku a jasně i zřetelně CAPCOM vzkázat, že o dinosaury je mezi hráči stále ještě velký zájem.     

Gex      
Rok vydání: 1995 - Vydavatel: BMG Interactive - Výrobce: Crystal Dynamics 
Originální platforma: 3DO

Někteří z mladších hráčů si možná budou nyní říkat, co je to vlastně ten Gex? Střílečka, hra na hrdiny nebo snad nějaká strategie? Kdepak, páni kolegové! Gex je plošinovková série z 90. let. A to ne ledajaká. Ve své době byla skoro stejně populární a známá jako Crash Bandiccot či Spyro. Samotní vývojáři z Crystal Dynamics dokonce povýšili tuto sérii na svou vlajkovou značku a až do roku 2000 měli hlavního hrdinu, jímž byl antropomorfní gekon Gex, na svém firemním logu. První díl, který vyšel na konzoli 3DO Interactive Multiplayer v roce 1995 byl sice ještě ve 2D, ale dokázal zaujmout hráče svým humorem, nadsázkou a sympatickým hrdinou. Hra se stala postupem času natolik populární, že byla vydána jak na PlayStation, tak i Sega a PC. Dokonce i v době, kdy už veškerou konkurenci mezi plošinovkami válcoval Crash, neztratil Gex nic ze svého původního kouzla. Sérii se dařilo skvěle i nadále a dočkala se hned dvou podařených pokračování. V nich už roztomilí gekon, který dokonale parodoval tehdejší televizní kulturu, dostal kompletně 3D hábit. Třetí díl z roku 1999 dosáhl takové popularity, že se jej prodalo téměř 6 milionů kusů, čímž se stal jedním z nejlépe prodávaných PlayStation titulů v tomto roce. Plošinovky tehdy ještě dominovaly, a tak se s oblibou žánru logicky svezl i Gex, jenž svou samotnou podstatou přímo ztělesňoval dobu tehdejšího nenáročného konzumenta přijímajícího každý nový nápad s mnohem větším zaujetím i vstřícností než dnes. 

Žel bohu s nástupem další konzolové generace Gex zcela zmizel a slehla se po něm zem. Na vině není jen Crystal Dynamics, kde se rozhodli vsadit na jiné žánry a značky, ale také značný úpadek zájmu o plošinovky. V dnešní době však dochází k oživení zájmu o tento v minulosti tak stěžejní a milovaný žánr. Dokazují to velké prodeje remasterů Crashe i Spyra, z nichž se staly nyní nečekaní tahouni studia Activision. U Gexe by to bylo obdobné a možná i ještě o fousek lepší, protože série nebyla omezena pouze na PlayStation. Gex byl navíc mnohem propracovanější postavou než Crash a Spyro, jelikož se choval de facto jako člověk, mimo jiné také mluvil. Pokud by se mu vložily do vínku aktuální hlášky a série by se vrátila k tomu, v čem kdysi vynikala, tedy v humorné nadsázce a strefování se do popkultury, měl by tento gekon jistě co říci i dnes. Práva na Gexe vlastní stále Crystal Dynamics, tudíž v podstatě Square Enix. A Square je natolik zkušeným producentem, že si uvědomuje potenciál zdánlivě mrtvé série. V roce 2015 proto Square vzkázal svým podřízeným v Crystal Dynamics, aby se nebáli zpět přivést k životu ty značky, které kdysi vynášely, a jež zatím odvál čas. Je pravda, že první Gex je dnes již značně zastaralým titulem, který by musel být celý kompletně přepracován do moderní grafiky, ale to nepředstavuje větší problém. Gex série má totiž to, co mají i Crash a Spyro. Je to komplexní trilogie, která odkojila celé generace, a jež toho má co říci i k dnešku. Snad se proto v budoucnu dočkáme remaku prvního dílu a remasterů zbytku trilogie. Tohle bychom si zahráli po letech vskutku rádi. 

Remake, který je v současnosti nejvíce očekáván

Zde je volba velmi jednoduchá. Je to Final Fantasy VII Remake, na kterém už několik let usilovně pracuje Square Enix. Jak mnozí čtenáři vědí, či přinejmenším někde zaslechli, FF VII je dodnes jedním z nejpopulárnějších a také nejkvalitnějších JRPG titulů. Tato hra už krátce po svém vydání v roce 1997 zcela změnila samotný žánr, odstartovala dominanci své domovské konzole PlayStation a rozšířila na Západě povědomí o japonském herním průmyslu. Hra dosáhla takového úspěchu, že se prodalo až do dnešních dnů přes 11 milionů kopií. FF VII s úspěchem zamířila i na PC, kde se dočkala stejných, ne-li větších ohlasů. Málokteré JRPG má na Západě takové zástupy oddaných stoupenců a fanoušků jako právě FF VII, která je shodně už více jak dvě desetiletí považována herní kritikou i hráči všech generací za jednu z nejlepších a nejzásadnějších her všech dob. Zároveň za nejžhavějšího konzolového kandidáta na remake. Square Enix však hráče dlouho trápil. V letech 2004 až 2009, kdy vycházela doprovodná FF VII kompilace, jež zahrnuje 3 prequelové i sequelové hry a 2 filmy, se zdálo, že remake je jen otázkou času. Tehdy by si mnoho lidí vsadilo, že remake FF VII pro PlayStation 3 je hotovou věcí, jelikož i samotné studio vypustilo na E3 2005 technické demo s úvodním filmečkem z FF VII vytvořené speciálně pro PS3. Jednalo se o všem jen o pouhý šprým vývojářů, a tak následovala vlna zklamání. Ta víceméně trvala až do roku 2015, kdy Square Enix konečně oznámil remake FF VII s exkluzivitou pro PlayStation 4.

Od této doby jsme se dočkali jen několika málo relevantních ukázek a informací. I samotní vývojáři jsou velmi opatrní ve svých vyjádřeních. Je to pochopitelné, protože firma se v minulosti několikrát spálila z důvodu předčasného oznámení her, na které se později čekalo celé konzolové generace (FF XV či Kingdom Hearts 3). V celém projektu je navíc silně zainteresována i samotná SONY, jelikož FF VII Remake je jednou z jejích největších chystaných exkluzivit, i když podle všeho pouze dočasných. Přesto je možné poměrně dobře rekonstruovat, co nás čeká a nemine. Jestliže bude hratelnost kompletně překopána a vydá se cestou akčního RPG s real time souboji ve stylu již zmiňovaných her FF XV a KH 3, pak bude příběh víceméně stejný. Jen s tím „drobným“ rozdílem, že Square vloží do hry nové lokace, odkazy na FF VII kompilaci a bude muset vypustit či úplně předělat některé kontroverzní scény z originálu. Vzhledem k vynucené společenské a politické korektnosti ze Západu se tak v remaku budeme muset rozloučit třeba s tím, že se hlavní postava bude převlékat do ženských šatů nebo umisťovat nálože do reaktorů. To u některých fanoušků vyvolává obavy. Vždyť tím může hra ztratit svou pověstnou atmosféru dekadence a syrovosti. Obavy vyvolává i to, že remake bude muset být s ohledem na svou chystanou velikost rozdělen na několik částí. Zdá se, že se bude jednat o celkem 3 části, jež budou částečně kopírovat původní dělení hry na disky.

Tím však obavy víceméně končí, protože ve Square Enix se skutečně chystá pravděpodobně největší a nejkvalitnější herní remake vůbec. Firma plánuje, že každá z vydaných částí remaku bude rozsáhlá a dlouhá podobně jako FF XIII, tj. zhruba 35 až 50 hodin. Speciálně pro remake vznikla modifikace výkonného Unreal Engine 4, čímž bude mít tato hra fenomenální audio-vizuální prezentaci. Ta bude podpořena i návratem legendárního skladatele Nobua Uematsa, který stvořil pro původní hru nezapomenutelný a vysoce ceněný OST, jenž se stal jedním ze signifikantních znaků FF VII. Vrátí se také téměř všichni angličtí dabéři známí z kompilace FF VII a celovečerního CGI filmu „Final Fantasy VII: Advent Children“, jelikož hra bude pochopitelně plně dabována. Kontinuita je ostatně slovo, které remake charakterizuje snad nejvíce. Vrátili se totiž prakticky všichni, jež kdysi přiložili ruce k dílu i při tvorbě originálu. Kromě Uematsa to je Yoshinori Kitase (producent), Tetsuya Nomura (režie a design), který se stal oficiální hlavou celého projektu, a Kazushige Nojima (scénář). Ti všichni už dlouho dopředu vzkazují hernímu světu: „Hru milujeme a uděláme vše v našich silách, abychom jí přivedli zpět k životu s úctou k originálu a s ohledem na nejmodernější trendy současného herního průmyslu“. Zároveň říkají, že nic není nedotknutelné a přidají i mnoho nového. Jelikož se jedná o zkušené a schopné borce, očekávaní jsou logicky vysoká.

Je však otázkou, kdy se FF VII Remaku dočkáme. Plnohodnotně vyvíjet se totiž začal až teprve v roce 2017. Do té doby se pouze testovalo, dopisoval se scénář pro jednotlivé části a optimalizoval grafický engine. Sám Nomura se projektu začal naplno věnovat teprve v polovině roku 2018. Nicméně po vydání Kingdom Hearts 3 se stal remake primárním projektem Square Enix, a tak lze očekávat výsledky již velmi brzo. Nomura kromě toho vyhlásil rok 2019 za velký pro FF VII. Informace v zákulisí hovoří o tom, že pro vybrané novináře a následně i veřejnost bude už někdy v dubnu 2019 uspořádána velká akce, kde Square představí dosavadní výsledky. Prý se dočkáme hratelných ukázek, přibližného data vydání první části, jež se rýsuje na začátek roku 2020, a detailního rozboru nové hratelnosti. Očekávat lze v průběhu roku i oznámení a vydání HD remasteru vynikající PSP hry „Crisis Core: Final Fantasy VII“, která je fanoušky i odborníky označována za excelentní prequel původní hry. Avšak je stále pravděpodobnější, že remake již nebude primárně cílen pro PlayStation 4. Naopak se zdá, že se Square vydá obdobnou cestou jako kdysi Hideo Kojima s MGS V, kdy jeho obě části vyšly paralelně jako pro PS3 (Xbox 360), tak i PS4 (Xbox One), přičemž na next-gen konzolích měly pochopitelně lepší vizuál a přidané bonusy. FF VII Remake by proto mohl vycházet jak na PS4, tak i PS5, popřípadě první část na starý systém a zbytek pro nex-gen PlayStation. To by ostatně neměl být větší problém s ohledem na plánovanou technologii SONY, která umožní zpětnou kompatibilitu PS5 s hrami na PS4. Jedno je ale jisté. Připravte se na to, že o FF VII se bude v nejbližších měsících a letech hovořit velmi intenzivně.     

 
 

KOMENTÁŘE

    Pro přidání komentáře je nutné být registrován a přihlášen.
     
    8

    Destiny 2: Shadowkeep

    8

    Control

    7

    FIFA 20

    8

    Wreckfest

    10

    Monster Hunter World: Iceborne

    8

    eFootball PES 2020