GreedFall

RECENZE 14

PS4 XONE

Konzolista
MC ps4
MC xone
Hráči

Hodnocení hráčů

8/10 Kachlo
6/10 Thing
 
 
GreedFall ( GreedFall )
8 10 1
Hodnocení hráčů: 6.5 z 10, hodnotilo 4 hráčů

GreedFall

Martin Šmíd, 12.09.2019 11:00

Fanoušci klasických akčních RPG her studia BioWare to nemají v posledních letech moc lehké. Moc jich není a těch kvalitních ještě méně. Na odkaz tohoto slavného studia se snaží nyní navázat vývojáři z francouzského studia Spiders, kteří v minulosti už několik her podobného ražení udělali, přičemž jejich novinka GreedFall je zatím jejich nejambicióznějším projektem, na němž pracovali v posledních třech letech. GreedFall určitě nepatřil mezi očekávané hry letošního roku, začalo se o něm mluvit až v posledních týdnech po nadšených prvních dojmech. Jestli jsou dojmy pozitivní i po dohrání, vám hned řeknu ve své recenzi.

Testovaná verze: Xbox One X

Od studia Spiders jsem hrál v minulosti většinu jeho akčních RPG her, ať už šlo o Mars: War Logs, Bound by Flame nebo The Technomancer. Většinou šlo ale jen o přinejlepším lehce nadprůměrné hry, jejichž fanouškem jsem se rozhodně nestal. I proto jsem přes veškeré sliby vývojářů ke GreedFallu přistupoval s hodně velkou opatrností a možná i nedůvěrou. Prvních několik hodin jsem si všiml, že GreedFall pořád nemá na velké drahé hry, které produkuje třeba Ubisoft nebo Bioware. Vysvětlím toto později, ale postupně si mě hra získala, protože jsem začal i vidět, jak velký skok kupředu vývojáři od svých posledních her udělali. GreedFall má totiž své osobité kouzlo, srdce a spoustu pozitiv, a možná i proto mohu hned takto na začátku recenze zmínit, že jde o první hru studia Spiders, kterou jsem s chutí dohrál, a jedno z opravdu příjemných překvapení letošního roku.

Začnu hned tím nejlepším, co GreedFall nabízí, a to je příběh a samotné zasazení, pro které se nechali vývojáři očividně inspirovat Evropou sedmnáctého století a dobývání Ameriky. Hlavní hrdina/hrdinka se jmenuje De Sardet a je diplomatem obchodního spolku. V poslední době byl svědkem toho, jak jeho národ decimuje smrtelná nemoc Malichor, navíc se jí nakazila i jeho matka. Proslýchá se, že na tu by mohl existovat lék, a to na zatím více neprozkoumaném ostrově Teer Fradee, který obývají domorodci a zároveň i doposud blíže neprozkoumanou fauna. Jde ale také zároveň o místo plné magie, tajemství a dalších nevysvětlitelných jevů. 

Po zhruba hodince se na ostrov Teer Fradee přímo vydáváte, abyste hledali nejen lék, ale také řešili vyostřené vztahy mezi kolonialisty a domorodým obyvatelstvem, které pochopitelně není z nových hostů nadšeno. I proto vývojáři před vydáním říkali, že hlavní hrdina není žádný válečník, ale diplomat, snažící se situaci a nastalé konflikty řešit. To je oproti ostatním hrám příjemná změna, protože je na vás, abyste ostrov spojili spíše slovem, a na meč došlo v co nejméně situacích. I proto je určitě škoda, že tu chybí česká lokalizace, protože GreedFall je hodně ukecaná hra, u níž musíte mít už minimálně průměrné znalosti angličtiny.

Nejvíce se mi na příběhu hry GreedFall líbí, že je možné ho značně ovlivňovat a utvářet podle různých rozhodnutí. V tomto vývojáři dávají obrovskou svobodu, a je tak opravdu na hráči, jak bude vycházet s jednotlivými postavami, frakcemi a hlavně svými společníky, jestli s některou třeba bude mít i milostný poměr, což pak pochopitelně vyústí v nějaký ten konec. Také se mi líbí, jak jednotlivé frakce na sebe reagují, takže pokud vás doprovází společník z jedné, nemusíte být do klíčové lokace puštěni, dokud nedojde k výměně. To jen ukazuje, jak vypjaté vztahy na ostrově panují. Je ale také pozoruhodné, že se vývojářům povedl napsat nejen zajímavý příběh, historie světa, ale také postavy. Ať už jde o hlavního hrdinu, tak další z několika frakcí, s nimiž budete během hraní mluvit. Je vidět, že na vytváření světa si dali vývojáři hodně záležet, a právě u tohoto je asi nejvíce vidět inspirace klasickými akčními RPGčky, jaké v minulosti přinášelo studio BioWare. Přitom se nebojí opírat ani o řadu kontroverzních témat jako rasismus, utlačování či násilná kolonizace.

Ve hře GreedFall je příběh velmi důležitý a jsem toho názoru, že se vývojářům povedl. Důležitou součástí je ale pochopitelně i hratelnost. Pokud jde o tu, je GreedFall standardní akční RPGčko, na němž je jasně patrná inspirace hrami jako Dragon Age, Zaklínač 3 nebo Assassin’s Creed. Pokud jste některou z těchto her hráli, určitě vás nepřekvapí velké množství úkolů, které postupně budete plnit. Jejich rozmanitost je solidní, přičemž se mi líbila i jejich propracovanost a mnohdy velká rozsáhlost. A to i u vedlejších úkolů, které rozhodně nejsou jen tak do počtu, ale odkrývají další tajemství o ostrově, případně některých postavách a nechybějí ani úkoly pro společníky, jenž vás budou doprovázet na cestách. Jak postupujete příběhem, děláte důležitá rozhodnutí, která vám následně mohou některé vedlejší úkoly uzamknout, takže je rozhodně lepší, když je děláte průběžně. Natáhnete si tím jednak už tak velmi solidní herní dobu, ale zároveň nepřijdete o žádný kvalitní obsah. 

Do hry GreedFall jsem vstupoval s tím, že jde o hru velkým otevřeným světem v podobě ostrova. Nevím, proč jsem si to myslel, možná na otevřený svět lákaly obrázky a i z trailerů vypadalo, že tomu tak bude. Místo otevřeného světa je ale hra rozdělena na oblasti, do nichž postupně cestujete. Popravdě mi tento styl vůbec nevadil, protože jsem nemusel chodit přes velké vzdálenosti po svých, na druhou stranu jsou jednotlivé oblasti dostatečně velké, abyste je mohli prozkoumávat, hledat sloupy s body dovedností a odhalovat v nich různá tajemství. Že je mapu možné prozkoumávat je ostatně i znázorněno klasickými otazníčky ve stylu her od Ubisoftu (brrrr), když si otevřete mapu. Jednotlivé oblasti jsou i dostatečně rozmanité - města, louky, lesy, zatuchlé jeskyně a tak dále, takže jsem si nikdy nepřipadal, že přešlapuji na místě. Velmi dobře zpracovaný je venkov i jednotlivá menší města. Jediné, co mi trochu vadilo, je skutečnost, že hra neobsahuje moc rozmanitých interiérů budov. Třeba paláce, ačkoliv vypadají z venku odlišně a mají skvělý design, tak interiér mají až na drobné kosmetické změny stejný. Na tomto je asi nejvíce vidět, že vývojáři ze studia Spiders měli pořád omezenější rozpočet, a tak některé věci nejsou tak dotažené. Malá rozmanitost interiérů je třeba něco, co by u her od Ubisoftu neprošlo, ale také na nich dělá několik tisíc vývojářů a ne padesát. 

Na každé mapě je i řada bodů k rychlému cestování ve stylu Souls her (klasická ohniště), takže se můžete snadno dostat z jedné oblasti do druhé. Rychlé cestování je zpracováno originálně, protože vždy jste hned hozeni do speciální lokace s obchodníkem, u něhož se můžete podívat na lepší vybavení, ale také s ohništěm, kde jsou další dostupní společníci. Na pozadí se pak nahrává klasicky další lokace, takže ani nahrávací časy nejsou ve výsledku moc dlouhé, trvají jen pár vteřin.

Jak budete cestovat po světě po jednotlivých lokacích, nebudete narážet jen na kempy s NPC postavami, s nimiž můžete mluvit či dostávat od nich nové úkoly, ale všude budete narážet i na nebezpečí v podobě nepřátel. GreedFall  je pořád akční RPG, v němž akce hraje velkou roli. Je asi trochu zklamáním, že tu není moc velké množství druhů nepřátel, jako je tomu u konkurenčních RPGček typu Dragon Age a tak dále, navíc jde většinou jen o bandity či variace na vlky, netopýry, medvědy či různé plazy. Tady mohli být vývojáři odvážnější a připravit větší množství zajímavějších nepřátel, záhadný ostrov plný tajemství si o to přímo říkal. Talent jim určitě nechybí. To je vidět v momentě, když se na scéně objeví nějaký ten parádní boss s velmi dobrým originálním designem, s nímž je radost bojovat. Bossové určitě patří k tomu nejlepšímu, co hra GreedFall nabízí.

Když už jsem u nepřátel, musím se zastavit u soubojového systému. Ten vám dává možnost bojovat jako klasický válečník, ale také můžete na nepřátele útočit na dálku střelnou zbraní, no a nechybí ani magie. Je možné se přitom řídit jednou cestou a zdokonalit se hlavně v boji s obouručními zbraněmi, ale také jednotlivé styly kombinovat. Je tak jen na vás, jaký styl či styly zvolíte, v tomto hra nechává rovněž solidní volnost. Protože v podobných akčních RPG hrách hraji většinou za válečníka, vybral jsem si i zde tuto cestu, takže jsem mohl bojovat s různými meči, sekyrami, palcáty a dalšími zbraněmi na krátkou vzdálenost, ale sem tam jsem boj prokládal používání střelných zbraní. U tohoto stylu hraní mi GreedFall trochu připomínal Dark Souls sérii, protože i tady musíte ve správný čas uhýbat nepřátelům a vykrývat jejich útoky. 

Jen hra není tak přísná, co se obtížnosti týče, takže se nemusíte bát, že byste byli po nepovedeném uskočení potrestáni třeba i smrtí. A možná i proto mi přišlo, že souboje postupně trochu sklouzávají do stereotypu. To je určitě umocněno i onou malou rozmanitostí řadových nepřátel. Sice jsem se nikdy nepřistihl, že bych se u soubojů nudil, ale po zhruba patnácti hodinách už jsem se do nepřátel nepouštěl s takovým nadšením, jako na začátku. Spíše jsem byl rád, když padl poslední nepřítel a já se mohl posunout v příběhu dál. 

Postupně je možné se zdokonalovat v boji díky stromu dovedností, stejně tak v dalších vlastnostech, ať už jde o výrobu, odemykání truhel, možnost přeskočit větší propast a tak dále. RPG systém je spíše jednodušší, ale zároveň plně funkční a hru dobře obohacuje, navíc má i vliv na to, jak následně můžete řešit některé úkoly. Ještě se vrátím k soubojům. Jak už jsem naznačil výše, nikdy nebudete na nic sami, ale vždy vás budou doprovázet dva další společníci, s nimiž jde mluvit, ale hlavně tedy se hodí i v boji, kde jsou hodně aktivní a řadu nepřátel zlikvidují, aniž by potřebovali pomoc. Sem tam se proto hodí na společníka podívat a dát mu lepší vybavení. No a posledním prvkem soubojů je možnost ho zastavit, aby bylo možné si naplánovat další kroky. Vzhledem ale k tomu, že souboje s protivníky nejsou moc složité ani na těžší obtížnost, jde o funkci, kterou jsem moc nevyužíval a přišla mi i zbytečná.  

Vizuální stránka hry GreedFall rozhodně neurazí, ačkoliv je na ní třeba vidět, že pořád nejde o velkou drahou hru. To je patrné nejvíce na pohybu a celkově animacích postav, které spíše připomínají hry pro předchozí konzolovou generaci. Sice nejde o nějaký velký průser, ale ve srovnání s nádherným prostředním, jemuž nechybí mnoho krásných detailů, si tohoto určitě všimnete. Co se plynulosti hry týče, tak framerate je po většinu času stabilní a neměl jsem s ním na konzoli Xbox One X problém. Chvilku jsem hrál i na klasické koznoli Xbox One, kde dochází k sem tam k propadům, ale nejde o nic velkého. Vývojářům se podařilo vychytat i velké množství chyb, takže jsem na žádný velký bug během hraní nenarazil. Slušný je i hudební doprovod a ozvučení, a určitě potěší i kvalitní dabing. 

GreedFall je pro vývojáře ze studia Spiders obrovským kvalitativním skokem a jsem rád, že jsem si mohl toto dobrodružství s kvalitním příběhem, zajímavým zasazením i solidní hratelností zahrát. Ano, sem tam se sice nějaká ta muška objeví, ale určitě moc nekazí celkově velmi pozitivní dojem. Věřím, že GreedFall v podzimní nabídce her nezapadne a navíc i přemýšlím, že bych si ho za pár měsíců dal znovu, a třeba se pokusil vyřešit řadu situací jinak. Nákup mohu všem fanouškům akčních RPG her určitě doporučit. 

 
 
 

KOMENTÁŘE

    Pro přidání komentáře je nutné být registrován a přihlášen.
     
    8

    Erica

    6

    Wolfenstein: Youngblood

    10

    Monster Hunter World: Iceborne

    9

    Astral Chain

    9

    Gears 5

    8

    Wreckfest