Grand Theft Auto: The Trilogy - Definitive Edition

RECENZE 48

PS4 XONE NSW PS5 XSX

Konzolista
Hráči

Hodnocení hráčů

1/10 Bjorn
4/10 Kachlo
3/10 Shadow
5/10 Tomik
 
 
Grand Theft Auto: The Trilogy - Definitive Edition ( Grand Theft Auto: The Trilogy - Definitive Edition )
4 10 1
Hodnocení hráčů: 4.18 z 10, hodnotilo 11 hráčů

Grand Theft Auto: The Trilogy - Definitive Edition

Martin Šmíd, 14.11.2021 16:00

V letošním roce společnost Take-Two potvrdila, že připravuje hned několik remasterů svých slavných her. Zároveň oznámila, že k nim přistupuje zodpovědně a s veškerou péčí, protože nestojí o narychlo připravené remastery, které by nabídly jen hezčí textury a nic jiného by nepřinesly. Už nějakou dobu víme, že studio Rockstar Games připravuje hru Grand Theft Auto V pro aktuální generaci konzolí. Ta měla původně vyjít už teď v listopadu, ale nakonec se vývojáři rozhodli ji odložit na jaro příštího roku, aby ji mohli vyladit a k hráčům se dostala v co nejlepší formě. Místo ní se rozhodli raději vydat kolekci Grand Theft Auto: The Trilogy - Definitive Edition, která obsahuje remastery tří výborných akčních her Grand Theft Auto III, Grand Theft Auto: Vice City a Grand Theft Auto: San Andreas. Já jsem se do ní mohl v posledních dnech ponořit, no a zde jsou mé čerstvé dojmy.

Recenzovaná verze: PlayStation 5

Ještě dnes si pamatuji, jak jsem poprvé zapnul Grand Theft Auto III na druhém Playstationu a zůstal jsem sedět v němém úžasu nad tím, jak město Liberty City inspirované New Yorkem přímo ožilo na televizní obrazovce. Měl jsem před sebou tehdy moderní akční hru s velkým otevřeným světem, která kromě skvělé hlavní příběhové linky s výborně napsanými postavami nabízela řadu aktivit a možností, jak se zabavit na desítky, možná stovky hodin. Netrvalo dlouho a studio Rockstar Games přišlo s následovníkem v podobě hry Grand Theft Auto Vice City, která se přesunula do Miami, ehm Vice City, osmdesátých let. Pokud bych měl zvolit svůj vůbec nejoblíbenější díl série Grand Theft Auto, bylo by to právě Vice City, kde jsem nahrál možná i stovky hodin, ať už sbíráním vozidel pro autosalon, likvidací různých grázlů nebo jen blbnutím s policisty. Bylo to nejen pro jeho vylepšenou hratelnost, ale také naprosto elektrizující atmosféru, které nebylo těžké propadnout.

Svoji trilogii pro tehdejší generaci studio Rockstar Games zakončilo hrou Grand Theft Auto San Andreas, u níž jsem dlouho nemohl pochopit, jak se jí podařilo rozběhat na slaboučké konzoli PlayStation 2, která měla pouze 32MB paměti. Vývojářům se do tak malé paměti podařilo vtěsnat na tu dobu velké živé město, které oproti předchůdcům nabízelo daleko více úkolů, bylo rozmanitější a mělo i spoustu novinek, mezi nimiž byla třeba i kola. O kvalitě těchto tří zmíněných her netřeba pochybovat. Jde o fenomenální legendární hry, které se nesmazatelně zapsaly do srdcí hráčů, a bez nich by možná nebyl žánr her s otevřeným světem tam, kde je. Otázka tak u kolekce Grand Theft Auto: The Trilogy - Definitive Edition hlavně je, jak dopadly samotné remastery. A to vám nyní přiblížím ve své recenzi.

Ah shit, here we go again.

O kolekci Grand Theft Auto: The Trilogy se spekulovalo dlouhé měsíce. S informacemi o ní nejprve přišli různí insideři, aby ji následně ohodnotily i ratingové organizace. Rockstar Games ji pak oznámil bez předchozího upozornění jen strohou tiskovou zprávou, a to bez jakýchkoliv informací a obrázků. Až nedávno jsme se dočkali prvního traileru se záběry a také prvních informací. Rockstar Games sliboval, že remasterům věnuje velkou péči, nabídnou nejen kompletně nový grafický kabátek, ale také upravenou hratelnost. I kvůli těmto informacím jsem trochu doufal, že bychom se nakonec mohli dočkat kvalitních remasterů, jako tomu bylo u kolekcí Crash Bandicoot - N. Sane Trilogy, Spyro Reignited Trilogy nebo Tony Hawk’s Pro Skater 1 + 2 od Activisionu. Ostatně Rockstar Games byl pro mě vždy zárukou té nejvyšší kvality, a věřím, že to tak mají miliony hráčů po celém světě. Stačilo ovšem několik minut v remasteru Grand Theft Auto III a dostavilo se opravdu neskutečně kruté vystřízlivění. Vlastně jsem byl i docela v šoku, v jaké kvalitě jsou nám tři legendární hry servírovány, zvláště poté, co původní verze zmizely z digitálních obchodů. Celá tato kolekce tak najednou působí jako jeden velký kalkul, jak vylákat z fanoušků jednoduše peníze za minimum snahy.

Je třeba nutné zmínit, že na kolekci Grand Theft Auto: The Trilogy - Definitive Edition nepracoval přímo Rockstar Games, ale velmi malé studio Grove Street Games. To se doposud zaměřovalo pouze na mobilní hry a dokonce se postaralo i o několik mobilních portů her od Rockstar Games jako Manhunt, Bully nebo Grand Theft Auto III až po San Andreas. Tato kolekce je tak první snahou studia prosadit se na konzolích, a to rovnou s remastery obrovských klasik. A sám sebe se tak trochu ptám, jestli to nebylo nad jeho síly, zvláště když s konzolovým vývojem nemělo doposud žádné zkušenosti. Ono navíc připravit remaster takových klasik není vůbec nic jednoduchého a věřím, že by s tím měla problém i o dost zkušenější studia, která se třeba na remastery a porty her pro konzole zaměřují. Po bitvě je ale každý generál.

Myslím si, že vývojáři z Grove Street Games udělali už na začátku velkou chybu tím, že nevzali původní zdrojové kódy a nevytvořili podle nich remastery od nuly. Místo toho se je rozhodli postavit na základech svých mobilních verzí dosti rozporuplné kvality. Nesnažili se to navíc nijak zamaskovat, protože obsahují všechny jejich neduhy, ať už jde o bugy, glitche a další problémy. Těch je v remasterech opravdu požehnaně. Ostatně množství kompilačních videí je toho jasným důkazem.

Nejviditelnější změnou na remasterech v kolekci Grand Theft Auto: The Trilogy - Definitive Edition je určitě upravené vizuální zpracování. Původní verze běžely na enginu RenderWare, ale ten se vývojáři v remasterech rozhodli vyměnit za Unreal Engine, s nímž se pracuje daleko lépe a má i řadu moderních funkcí. Když jsem poprvé zapnul Grand Theft Auto III a Grand Theft Auto Vice City, všiml jsem si hned, že vizuálně je hra opravdu někde úplně jinde, hlavně kvůli vyššímu rozlišení (originály jsem hrál na PS2, ne na PC, kde samozřejmě rozdíl není tak velký). Na to mají vliv i textury ve vyšším rozlišení, kompletně nové nasvícení, nejrůznější odlesky, které jsou dnes ve velké módě, a také nově vymodelované postavy. Jak jsem ale hrál, začal jsem si všímat, že ačkoliv mají jednotlivé hry v kolekci nový grafický kabátek a jedou na jiném enginu, řada objektů má pořád ošklivé textury a na konzolích nové generace doskakují objekty a detaily jako v minulosti. To bych čekal, že bude konečně vyřešeno. Nevypadá moc pěkně, když jedete po silnici a před vámi se najednou zhmotní auto, do něhož v plné rychlosti narazíte, nebo že se tráva v San Andreas dokresluje jen pár metrů před vámi. O dokreslování textur na barákách, stromech a tak dále netřeba ani mluvit.  

Výsledek je tak dost polovičatý, a to i co se nového nasvícení týče. Třeba Grand Theft Auto Vice City vypadá díky novému nasvícení vážně dobře. Nemohu si nijak stěžovat. Vice City díky vše těm neonům, světlům od aut, odleskům a tak dále má ještě lepší atmosféru. V Grand Theft Auto III i San Andreas jsou pořád celkem pěkné efekty, ale i scény, které jsou příliš tmavé, hlavně ty odehrávající se v interiérech. Proto jsem se pokusil v nastavení změnit Jas, ale k mému překvapení je kompletně rozbitý. Ať už byl Jas na minimum nebo maximum, hra vypadala naprosto stejně.

V dnešní době se musejí hry pořádně lesknout, protože je v módě ray-tracing a další podobné technologie. Když jsem vyjel v Grand Theft Auto III poprvé na ulici, všiml jsem si, jak se všechna auta lesknou, ale i výlohy či kaluže vody po dešti. Vypadá to docela pěkně, ačkoliv občas mi přišlo, že jsou odlesky až hodně přepálené a ne tolik realistické, a vlastně to vypadá i sem tam dost lacině. Ve Vice City a San Andreas jsou odlesky potlačeny z nějakého důvodu, a ve výsledku je to asi i dobře. Čeho si určitě každý hned po zapnutí všimne, je daleko větší dohled. Výkonnější hardware zvládá bez problému vykreslit i vzdálenější objekty, což je jistě fajn. Co už je ale diskutabilní rozhodnutí, tak odebrání mlhy ze San Andreas. Když totiž vyletíte vrtulníkem nebo letadlem vysoko nad zem, všimnete si, jak je ve skutečnosti herní svět malý a navíc nepěkně ohraničený. To je něco, co asi nikdo nechce vidět a jen to kazí iluzi obrovského světa.

No a značně rozporuplně působí i přepracované modely hlavních hrdinů, ale i vedlejších postav. Ty jsou kompletně nové, laděné do jakési komiksové stylizace, ale přišlo mi, že řada z nich se vůbec nepovedla, a některé modely dokonce jsou hodně ošklivé, odfláknuté a nemají ani tolik detailů, jako tomu bylo u originálů. Řada postav tak působí jako hodně nepovedené karikatury, u nichž jsem opravdu jen kroutil hlavou. Možná bych i věřil tomu, že se vývojáři postarali jen o pár postav a ostatní svěřili do péče umělé inteligenci. Že vedlejším postavám nebude věnována taková péče a budou vypadat šíleně, bych asi ještě celkem dokázal pochopit. Že ale budou špatné i modely hlavních hrdinů, hlavně ve Vice City a San Andreas, to už mi opravdu hlava nebere.

Samostatnou kapitolu tvoří efekt deště. Vývojáři z originálů ponechali hustotu kapek, ale ty už z nějakého důvodu nejsou průhledné, ale čistě bílé. Výsledkem tak je, že když prší, přes polovinu obrazovky máte kapky, před sebou jen těžko něco vidíte a při jízdě třeba po silnici jen bouráte do objevujících se vozidel. Když už kapky nejsou průhledné, protože si s nimi nechtěli dát vývojáři více práce, mohli ubrat na jejich hustotě. Třeba Grand Theft Auto Vice City takovou hustotu nemá a hned je velmi dobře hratelné a déšť nevadí, vlastně celkem dobře obohacuje atmosféru Vice City. Grand Theft Auto III a San Andreas je ale úplně jiná písnička.

Že si vývojáři nedali s remastery moc záležet, ukazují i nejrůznější překlepy, které se objevují na tabulích a logách ve všech třech dílech. To podle všeho způsobil AI algoritmus, který převáděl automaticky všechny původní assety do vyššího rozlišení a Unreal Enginu. Něco se mu povedlo překopírovat bez chyb, něco ne. Od toho tu ale byli vývojáři, aby vše překontrolovali. Tady bych řekl, že byli trochu líní, protože tohle se dalo určitě snadno ohlídat. Pak se stává, že mexická restaurace v San Andreas prodává enchilaoas místo enchiladas, což je mimochodem velmi dobré tradiční mexické jídlo. Opravna aut pak nabízí opravu dílů Bearboxes, přičemž v originále je tam napsáno Gearboxes, čímž se myslí převodovky. A tak bych mohl pokračovat. Opravdu ostuda.

I když hry v kolekci Grand Theft Auto: The Trilogy - Definitive Edition se svoji vizuální stránkou nemohou ani zdaleka rovnat své současné moderní konkurenci, a některé změny jsou spíše k horšímu, alespoň je na ni vidět nějaká menší snaha. Co mi ovšem vadí, tak je celkový technický stav a optimalizace. Hry mají na konzoli PlayStation 5 hned dva režimy zobrazení - Quality a Performance, což je popravdě trochu překvapení vzhledem k tomu, že vizuálně nevypadají zrovna nějak oslnivě a jde navíc o 20 let staré klasiky. 

V Quality režimu se hry pokouší o 4K rozlišení, ale jedou pouze ve 30fps. V Performance hry jedou v rozlišení 1800p a cílem je dosažení 60fps. Problém je, že u Grand Theft Auto III a Grand Theft Auto Vice City dochází sem tam k viditelným poklesům. San Andreas je v tomto jednoznačně nejstabilnější hrou v balíčku, moc poklesů jsem si u něj během hraní nevšiml. Nemohu říci, že by první dvě zmíněné hry byly nehratelné a framerate klesal na konzoli PlayStation 5 hodně nízko, ale je ostuda, že takto staré hry, ačkoliv se jedná o remastery, nejedou naprosto hladce bez jakýchkoliv poklesů. U takových starých her bych čekal, že na nových konzolích nebudou mít problém běžet ve 120fps, a ne, že budou bojovat s 60.

Zatím jsem se věnoval pouze vizuální a technické stránce remasterů v kolekci Grand Theft Auto: The Trilogy - Definitive Edition. Vývojáři před vydáním slibovali, že upravena bude i hratelnost, a to po vzoru pátého dílu Grand Theft Auto. Nad tímto tvrzením ovšem musím jen kroutit hlavou a ptát se, jestli se vývojáři nespletli a nemysleli třeba remaster čtvrtého dílu, na němž se dle spekulací také pracuje. Hratelnost ve všech třech dílech obsažených v kolekci totiž doznala jen opravdu minimum změn, kterých si možná ani nevšimnete. Ovládání je stejné jako před lety, akční pasáže mají jen pár drobností pro zjednodušení, ale žádná velká změna, takže působí dnes už dost zastarale a neohrabaně. Střílení během jízdy je pořád krkolomné. To samé platí i o fyzice a animacích. Hlavní hrdinové Tommy Vercetti a Claude Speed stále neumí plavat. Tady byla příležitost to napravit, ale nestalo se tak. Křišťálově čistá voda ve Vice City ohřívaná sluncem přitom přímo láká k tomu, abyste do ní mohli skočit.

Hratelnost by dle mého názoru potřebovala ve všech třech hrách modernizovat daleko více než vizuální zpracování. Vývojáři se tady mohli inspirovat třeba u kolekce Uncharted, kde vývojáři ze studia Bluepoint Games u všech tří dílů ovládání sjednotili a modernizovali, výsledkem čehož bylo, že se hrály daleko lépe a byly přístupné i novým hráčům. To u kolekce Grand Theft Auto: The Trilogy - Definitive Edition neplatí. Pochválit mohu alespoň záchytné body v misích, takže selhání není tak frustrující. Už nemusíte jezdit pokaždé znovu spouštět misi. Na konzolích nové generace trvá nahrávání jen pár vteřin, takže se ani nemusíte bát dlouhých nahrávacích obrazovek.

Kolekce Grand Theft Auto: The Trilogy má obsahovat definitivní edice všech tří velkých akčních klasik, ale ve výsledku tomu tak určitě není. I třeba kvůli absenci několika desítek skladeb v rádiích u her Grand Theft Auto Vice City a Grand Theft Auto San Andreas. Chápu, že znovu licencovat některé interprety se vývojářům nechtělo, ale pak je měli nahradit. Co mi vadí možná i více, tak je ozvučení, které bych i řekl, že nedosahuje kvalit originálu. Ať už jde o zvuk měst, různé efekty nebo dokonce dabing, vše je takové nevýrazné, a pravděpodobně vývojáři využili jako zdroj komprimovaný materiál z mobilních verzí. Navíc jsem si všiml, že některé zvukové efekty chybí. U několika zbraní třeba nejsou slyšet výstřely. A tak bych mohl pokračovat.

Z předchozích řádků by se mohlo zdát, že tu máme před sebou naprostou katastrofu. Tak to ale není, protože když začal hrát Grand Theft Auto Vice City, nasedl jsem do auta a začaly hrát mé oblíbené písničky, ocitl jsem se zase v dětství a vlastně jsem se i celkem dobře bavil. Pořád kolekce obsahuje jedny z nejlepších akčních her videoherní historie. O to více mě pak mrzely všechny ty nedostatky a skutečnost, že vývojáři tyto remastery z různých důvodů hodně odflákli a nevěnovali jim takovou pozornost, jakou měli. Potenciál tu byl přitom přímo obrovský, a vlastně jsem i čekal, že tak bohaté studio, jakým Rockstar Games je, k remasterům přistoupí daleko lépe a udělá je správně. To se bohužel nestalo, a ač nerad, musím udělit hodně nízkou známku. Nehodnotím nyní totiž kvalitu samotných tří her, které jsou pořád dobré, ale pouze úroveň dost uspěchaných remasterů, a ta je bohužel prostě a jednoduše špatná. Takové legendy by si zasloužily daleko více lásky.   

 
 
 

KOMENTÁŘE

    Pro přidání komentáře je nutné být registrován a přihlášen.
     
    7

    Chernobylite

    10

    Forza Horizon 5

    7

    World War Z: Aftermath

    7

    Pokémon Brilliant Diamond & Shining Pearl

    5

    Project Zero: Maiden of Black Water

    7

    Back 4 Blood