Dungeons and Dragons: Dark Alliance

RECENZE 26

PS4 XONE PS5 XSX

Konzolista
Hráči

Hodnocení hráčů

4/10 Kachlo
 
 
Dungeons and Dragons: Dark Alliance ( Dungeons & Dragons: Dark Alliance )
4 10 1
Hodnocení hráčů: 5.33 z 10, hodnotilo 3 hráčů

Dungeons and Dragons: Dark Alliance

Martin Šmíd, 27.06.2021 17:30

Koncem minulého roku vývojáři ze studia Tuque Games oznámili kooperativní akční RPG hru Dungeons and Dragons: Dark Alliance, na níž jsem se hned jako fanoušek her ze sérií Baldur’s Gate a Baldur's Gate: Dark Alliance začal docela těšit. Sice oznamující trailer nebyl zrovna povedený, ale následné gameplay ukázky dávaly naději, že by i relativně malý tým mohl vytvořit další povedenou hru z oblíbeného univerza. Nyní po dohrání jsem ale docela dost zklamán, protože jde o jednu z nejhorších her žánru akčních RPGček, jakou jsem si mohl v posledních letech zahrát. A i proto ji nemohu doporučit ani předplatitelům Xbox Game Passu, protože ty sice nebude stát peníze, ale něco daleko cennějšího. Budou s ní totiž jen a jen ztrácet svůj čas.

Recenzovaná verze: Xbox Series X/S

Z univerza Dungeons and Dragons vznikla v minulosti celá řada vynikajících her, a ještě dnes si pamatuji, jak jsem se toulal po Zapomenutých říší her Baldur’s Gate, Icewind Dale nebo Neverwinter Nights, zažíval skvělá dobrodružství, případně si četl v knihovnách nejrůznější historky, čemu dopomáhala kolikrát i povedená česká lokalizace. Vývojářům těchto her se povedlo vytvořit neuvěřitelně propracovaný svět s vlastní historií, strhujícími příběhy, zajímavými postavami a velkým množstvím nejrůznějších monster. Nově vyšlý Dungeons and Dragons: Dark Alliance bohužel stejně velké ambice jako zmínění předchůdci nemá a už po stránce příběhu jde o značně promarněný potenciál, jenž mu nemohu odpustit. Vlastně ani nevím, jestli mám vůbec mluvit o nějakém příběhu, protože ten je jen lehce nastíněn a není ani nějak extra zajímavý. Věc se má tak, že se objevil zlý mocný krystal, jenž povolal do boje armády monster. Na vás pak jako hrdinovi je, abyste je poslali zpět do pekla. Nic více od hry nečekejte, protože místo dalšího parádního dobrodružství tu máme před sebou jen prachsprostou rubačku, která bohužel selhává i v oné hratelnosti.

Pojďme ale pěkně popořadě. Když jsem zapnul novou hru, mohl jsem si vybrat ze čtyř hrdinů. Prvním je zabiják Drizzt, jehož následuje barbar Wulfgar, trpaslík Bruenor a lučištnice Catti-brie. Každý hrdina je jiný, má sadu vlastních dovedností a unikátní bojový styl. Asi nejzajímavější je Drizzt, jenž je rychlý, má řadu efektivních i efektních komb a vůbec se za něj hraje asi nejlépe. Já si ale na začátku vybral hrubou sílu, tedy barbara Wolfgara, jenž je ale dost neohrabaný, pomalý a vlastně se mi za něj moc dobře nehrálo. Přitom mám tyto silné bojovníky v jiných hrách hodně rád. To trpaslík Bruenor není špatný, na krátkou vzdálenost je hodně silný a celkem obratný. Poslední do party je zmíněná lučištnice Catti-brie, která se nehodí na boj z očí do očí, ale zároveň je díky silným útokům na dálku tím nejrozbitějším a nejméně vyváženým hrdinou ve hře. Nepřátelé totiž vůbec nepočítají s tím, že je někdo bude odstřelovat na dálku, takže většinou nic nedělají a jen čekají, až je ustřílíte. A když už si náhodou všimnou, že mají v zádech zabodnutý třeba desátý šíp, rozhodnou se vycházkovým tempem prozkoumat oblast, odkud střílíte. I kvůli tomu je tak hraní za Catti-brie obrovská nuda a doporučuji tak pokud možno sáhnout po zbylých hrdinech.

Dungeons and Dragons: Dark Alliance je akční RPGčko ze třetí osoby jako třeba Souls série, v němž ovládáte jednoho z výše zmíněných hrdinů a likvidujete zástupy skřetů a zlých trpaslíků či obrů. Jejich umělá inteligence není nejlepší, ale co hře daleko více ubližuje, je dost krkolomné ovládání a hlavně kamera, z níž mi naskočilo docela dost vrásek. Kamera je totiž naprosto nepoužitelná, často se chová dost svérázně a třeba používat uzamknutí protivníka kvůli tomu ani nejde. Hra totiž v takový okamžik dost skáče z protivníka na protivníka, zatímco kamera inteligentně směřuje do zdi, abyste raději neviděli, co za zmatek se kolem děje. Ono zamykání protivníků je vůbec hodně těžké, protože kolikrát nefunguje a často se mi i stávalo, že jsem místo protivníka zaměřil sud, který byl vedle něj, takže hrdina jen sekal do prázdna. Když vás pak tohle zápasení s uzamykání protivníků stojí i život, moc to nepotěší a přichází frustrace, bezmoc a znechucení.

Samotné souboje s protivníky jsou trochu v Souls stylu, kdy je nutné blokovat jejich výpady, případně jim uhýbat a následně ve správný čas zaútočit. Kvůli špatné kameře je to ale hodně těžké. Soubojový systém přitom jako takový není v základu špatný, má řadu komb i speciálních útoků, na které se dobře dívá. Jen mám problém s jeho vybalancováním a stromem s dalšími dovednostmi. Jak levelujete, postupně si odemykáte nové schopnosti, ale přišlo mi, že ty základní jsou stejně nejlepší a ty na vyšších levelech jsou kolikrát nepoužitelné. Tady mi přišlo, jako kdyby vývojáři nebyli schopni vymyslet zajímavé další schopnosti a dovednosti, a přesto se snažili na hru naroubovat násilně alespoň nějaký RPG systém. Ten je tu tak zbytečný, zvláště když vybavení nepadá podle vašeho levelu, ale podle obtížnosti, k čemuž se ještě dostanu. A je tady otázka, jestli hra Dungeons and Dragons: Dark Alliance nebyla nad síly samotných vývojářů, protože mi kolikrát přišlo, že vůbec ani trochu nevěděli, co dělají. Viz třeba sbírání lootu, který nemůžete hned hrdinovi nasadit nebo si ho alespoň prohlédnout, ale vždy je nutné počkat na dohrání mise (Anthem zdraví). To u takové hry přece nemůže fungovat a kdo hrál někdy nějaké akční RPGčko, musí to vědět.

Ačkoliv jsem o hře Dungeons and Dragons: Dark Alliance věděl a několikrát o ní psal, nedošlo mi, že nejde o další open-world záležitost, ale stejně jako Nioh je rozdělena na levely, do kterých se vyráží ze základního kempu. V něm je možné prodávat nalezené vybavení, případně ho vylepšovat. Tento fakt mi popravdě nevadí, protože třeba zmíněný Nioh fungoval velmi dobře. A to hlavně z toho důvodu, že každý level byl jiný, měl parádní design a navíc byl podpořen i fantastickou a neskutečně návykovou hratelnosti obohacenou o řadu skvěle fungujících systémů. A přesně tohle Dungeons and Dragons: Dark Alliance bohužel nemá. Svět hry je každopádně nezajímavý, úrovně mají ošklivý generický design, a aby toho nebylo málo, prostředí vypadá po celou hru plus mínus stejně, takže jsem si připadal, že přešlapuji na místě. To by se rozhodně dít nemělo, a je to i vlastně škoda, protože svět Dungeons and Dragons nabízí řadu rozmanitých nádherných lokací, ale vývojáři z Tuque Games se raději rozhodli, že budou servírovat ošklivé jeskyně, doly a kobky, které vypadají stejně a liší se jen rozvržením cest.

Je alespoň v úrovních co dělat? No, i tady vás bohužel zklamu. Vývojáři si nad úkoly moc hlavu nelámali, takže většinou musíte doběhnout jen z bodu A do bodu B skrze lineární úroveň, případně cestou něco sebrat, aby se odemkla brána dál. Úkoly jsou opravdu zoufalé, nezábavné a navíc se neustále opakují dokola. A to se dá říci i o protivnících, kteří se v úrovních vyskytují. Pokud si zahrajete první dvě úrovně, uvidíte zhruba 90% druhů nepřátel, jenž hra Dungeons and Dragons: Dark Alliance obsahuje. Opravdu si srandu nedělám, přičemž jde o zástupce trpaslíků a skřetů, navíc s designem, jenž je generický a neosloví. 

O to více jsem se těšil na souboje s bossy, ale to je další část, v níž vývojáři selhali. Většinou bosse zastupují neustále stejně vypadající obři či čarodějové. Jen poslední dva velcí bossové jsou jiní a docela slušně navržení. Nemluvím nyní jen o jejich designu, ale i o samotném souboji, během něhož je nutné trochu uskakovat a počínat si taktičtěji. Na předchozí obry stačí hlava nehlava mačkat akční tlačítka. U posledních dvou soubojů s bossy je vidět, že tu potenciál přinést něco daleko zajímavějšího byl, jen ho vývojáři z nějakého důvodu nevyužili a raději nám servírují tuto nevýraznou a podprůměrnou žánrovku, s níž rozhodně nemohou být spokojeni.

V obou dvou hrách Nioh mám nahrány stovky hodin, a to hlavně z důvodu, že jsem si chtěl neustále vylepšovat svého hrdinu, skládat sety a vůbec získat to nejlepší vybavení, které je ve hře dostupné. Dungeons and Dragons: Dark Alliance vám hned na začátku dá vědět, že loot zde hraje velmi důležitou roli, ale tady hra trochu, vlastně celkem dost klame, protože tomu tak není ani náhodou. Kvalita lootu je rozdělena na ranky, takže když jdete na první obtížnost, padá vám jen vybavení na prvním ranku. Pokud chcete hru projít na tuto obtížnost, prakticky potřebujete jen to, co vám napadá během prvních dvou misí. Ano, následně vám sice padá další vybavení, ale to popravdě ani nepotřebujete, a je vám tedy k ničemu.

Já jsem po prvním zapnutí hry spustil matchmaking kvůli kooperaci, kterou jsem si chtěl vyzkoušet, přičemž jsem se dostal k hráči, který zapnul misi na nejtěžší obtížnost. Sice jsem byl pořád na zemi, ale po misi mi napadalo tolik lootu na maximálním ranku, že jsem měl během patnácti minut hraní velmi silné fialové a zlaté vybavení, a za dalších 15 hodin mi nepadlo lepší. Je samozřejmě otázka, proč vůbec mě to k takovému hráči spojí a jak mohu jít hned po prvním zapnutí pozdější misi na nesmyslném ranku, když ji nemám ani odemknutou. Loot tedy v Dungeons and Dragons: Dark Alliance sice je, ale je zbytečný a nemá prakticky žádný vliv na hratelnost nebo radost z hraní, jako je to u zmíněného Nioh, Destiny a dalších her, které jsou založeny na získávání lepšího vybavení. I proto jsem pak ani úrovně neprozkoumával, protože jsem věděl, že to, co mi padne, stejně budu hned rozebírat, když mi nic lepšího prostě a jednoduše nemůže padnout.

Už jsem trochu nakousl, že mise je možné chodit na různé obtížnosti. Těch je šest, ale raději bych ocenil, pokud by byly třeba jen tři a vývojáři je lépe vybalancovali. Když jsem konečně sebral lepší vybavení a nechtěl úrovněmi projíždět jako nůž rozteklým máslem, tak jsem si zvedl obtížnost, ale na tu jsem zase nestačil a dostával solidní čočku. Vývojáři asi obtížnost více balancovali pro hraní v kooperaci a nepočítali s tím, že by někdo mohl hrát hru sólo. Alespoň tak si to vysvětluji, protože nastavení obtížnosti je vážně zvláštní, protože buď je hra příliš jednoduchá nebo zase těžká, ale není tu obtížnost, na níž by byla obtížnost přiměřená, představovala výzvu, ale ne takovou, abych byl z hraní otráven. Přitom se stačilo podívat, jak obtížnost řeší staré dobré Diablo III, případně nedávný Outriders. To se ale zase dostáváme k tomu, že hra nemá dobře nastavený loot, levelování a další systémy, a na tom se bohužel svezla i špatně vybalancovaná obtížnost. 

Ačkoliv je možné hrát Dungeons and Dragons: Dark Alliance sólo, tak tuto možnost moc nedoporučuji, protože v takovém případě vás čeká jen hodně nudná akční RPG záležitost s řadou chyb, nedostatků a špatně navržených herních systémů. Je tak vysoká pravděpodobnost, že hru proto po pár desítkách minut vypnete a už se k ní nevrátíte. Vývojáři už během oznámení říkali, že největší zábava se ukrývá v kooperaci, a skutečně hraní s kamarády či náhodnými hráči díky matchmakingu je zábavnější, ačkoliv pořád ne nějak skvělé nebo zapamatování hodné. Rozhodně se ale na likvidaci protivníků dobře dívá díky pěkným kombům a tomu, že se hrdinové na bojišti slušně doplňují.

V předchozích odstavcích jsem zatím moc Dungeons and Dragons: Dark Alliance nechválil a rozhodně to nebudu dělat nyní, když se dostávám na vizuální stránku. Vývojáři využívají Unreal Engine čtvrté generace, ale už při pohledu na doprovodné obrázky je jasné, že nedokázali naplno využít jeho potenciál. Dark Alliance je přinejlepším průměrná po vizuální stránce a chvilkami jsem si říkal, že působí jako remaster deset let staré hry. Postavy svoji detailností neohromí, prostředí s nezajímavým designem to nezachrání, a i ty efekty vypadají prostě dost lacině. I proto bych čekal, že hra pojede hladce a nebude mít žádné problémy, zvláště na konzolích Xbox Series X/S. Opak je ale pravdou, protože framerate viditelně dost klesá a rozhodně hra nejede tak hladce, jak bych si představoval. Děje se tak přitom i v momentech, kdy na scéně není žádný nepřítel. I na tom je vidět, jak vývojáři optimalizaci odflákli. Co alespoň mohu trochu pochválit, je slušný soundtrack. Nejde sice o vrchol žánru, a asi si ho nebudete chtít pustit samostatně, ale během hraní neurazí.

Protože mám rád akční RPGčka s možností hrát v kooperaci, na Dungeons and Dragons: Dark Alliance jsem se od oznámení docela těšil. Bohužel ve výsledku tu máme dost nevýrazného, rozbitého, plytkého a nezábavného zástupce žánru, který neuspokojí nikoho. Selhává totiž na všech frontách, ať už jde o příběh, design, rozmanitost nebo hratelnost. Pokud si za každou cenu chcete zahrát v současnosti nějakou hru ze světa Dungeons and Dragons, doporučuji nedávné nové vydání hry Baldur's Gate: Dark Alliance pro současné konzole. Sice se vývojáři s touto verzí moc nemazlili, ale pořád jde o daleko zábavnější a kvalitnější záležitost než Dungeons and Dragons: Dark Alliance.

 
 
 

KOMENTÁŘE

    Pro přidání komentáře je nutné být registrován a přihlášen.
     
    4

    Dungeons and Dragons: Dark Alliance

    9

    Guilty Gear -Strive-

    8

    The Legend of Zelda: Skyward Sword HD

    5

    Alex Kidd in Miracle World DX

    7

    Mario Golf: Super Rush

    5

    Olympic Games Tokyo 2020: The Official Video Game