C-12: Final Resistance

RETRO 16

PS1

Konzolista
Hráči

Hodnocení hráčů

9/10 Beny
5/10 CAPL152
8/10 ConanVJ
9/10 Daveron
8/10 Dawwer
7/10 Deshien
9/10 EifelCZ
7/10 Fuckwar
5/10 G.
8/10 Geny
7/10 Kachlo
6/10 Kami
10/10 Louli
6/10 Lrici
9/10 M-HoriS
6/10 M4-R4
6/10 Maggot
9/10 Nil3E
7/10 PICEKcz
7/10 POciSEM
8/10 Petrep
7/10 Plazer
8/10 Raek00
3/10 RiWiX
8/10 Robor
5/10 Shadow
9/10 Sheva
8/10 Tomik
7/10 Tondis
6/10 elwiscz
10/10 ghost_cz
7/10 hafhaf
10/10 jorici
7/10 kepkin
7/10 libis
10/10 lidr13
10/10 manny
7/10 pajka
6/10 pipox
8/10 rektor
7/10 valis1
6/10 wita22
6/10 5825
 
 

C-12: Final Resistance

Když vývojáři začali vytvářet prvního Tomb Raidera, tak je asi ani ve snu nenapadlo, že je spousta dalších vývojářů bude kopírovat. Na prvním Playstationu jsme se tak později dočkali spousty skvělých akčních her, příkladem budiž třeba Metal Gear Solid od geniálního Hideo Kojimy, nebo Syphon Filter. Když už se život této konzole chýlil ke konci a trh už opanoval mladší bratříček, vydala Sony jednu z posledních akčních her, která nesla název C-12: Final Resistance. Pojďme se podívat, proč se stala i přes rozporuplnou kvalitu tak populární.

Dobře, že naši planetu napadne v budoucnosti mimozemská forma života, to už víme ze všech těch dílů Akt X, ale i ze spousty videoher. Jednou naší Zemi navštíví podivní mužíčkové s tykadly, poté to jsou zase přerostlí brouci, až nakonec skončíme u nejrůznějších monster, která snad ani nemůžou existovat a nevymyslel by je ani lecjaký spisovatel sci-fi románů. Že podobné potvory jsou už zřejmě ohrané, to si řekli i vývojáři hry C-12: Final Resistance. Přesto se rozhodli, že i v jejich hře Zemi napadne mimozemský život, ale tentokrát se nejedná o už popsané kreatury, ale o jakousi robotickou formu života. Na Zemi se tak dostane spousta plechu a železa, ze kterého by měly sběrny určitě velkou radost. Jenomže on ten plech trošinku zlobí a hrozí, že vymaže lidský druh z povrchu Zemského. Když už je i armáda bezmocná, tak na pomoc přijde voják jménem Riley Vaughan, který sám o sobě představuje takovou menší armádu. Že si poradí i bez podpory, o tom se ani nemusíme dlouze rozepisovat.

Když už jsme zmínili hlavního hrdinu Rileye Vaughana, tak se o něm trošinku více rozepíšeme. Sice se jedná jen o jakéhosi pěšáka, který by za normálních okolností lehnul do hlíny dříve, než by stihl zamířit, ale má jednu zvláštnost, která z něj dělá něco víc. Tou zvláštností jsou speciální implantáty, které mu vložila do těla doktorka Carterová. Už tak na první pohled je zřejmé, že má mechanické oko, kterým může vedení sledovat situaci, a na dálku tak Vaughanovi radit. Jinak jsou pohybové vlastnosti hlavního hrdiny hodně omezené. Umí jen běhat a střílet. Ani neumí skákat, takže všechny překážky musí obíhat, ale pokud už se nachází nějaká bedna, která zase není tak vysoká, dokáže ji přemístit a poté se na ní vyškrábat. To je zhruba vše. Nečekejte tak žádnou variaci na Tomb Raidera. Jde o to si dobře zastřílet, což je ostatně to hlavní, o co ve hře jde, ačkoliv mnohdy to vypadá, že se vývojáři snažili o nějaké podobné levely, ale ty nakonec nedodělali.

K akčnímu pojetí navíc dopomáhá i level design, který je opravdu naprosto lineární a téměř vůbec se vám nestane, že byste se zasekli a nevěděli kudy dál. Vždy máte jen jednu cestu, ze které vedou ven jen jedny dveře. Je tak jedno, jestli se budete procházet po nějakém tom zbořeném městě, nebo nějaké té základně, kterou v pozdějších fázích hry navštívíte. Většinu času tak budete mít za úkol se prostřílet skrze přibíhající nepřátele, a že těch kovových parchantů je opravdu pořádná řádka, o tom se ani nemusíme rozepisovat. Je jich také solidní množství druhů, ale většinou stačí do všech jen vystřílet nějaké to olovo a jsou zralí na odvoz na skládku. Ono ostatně jejich umělá inteligence není něčím, čím by se mohla mimozemská civilizace chlubit. Tedy umělá inteligence, tu jejich tupost, která je do nebe volající, bychom ani takhle nenazvali. Vezměte si situaci, kdy už střílíte do jednoho kovového šmejda, a jeho kolega, než aby mu pomohl, tak raději stojí o nějakých pár metrů dál a jen přihlíží. Umělá inteligence hru opravdu shazuje a je škoda, že si s ní vývojáři nepohráli. Prostřílet se tak k hlavnímu bossovi se dá tak celkem snadno.

Tedy za předpokladu, že si zvyknete na celkem nemotorné ovládání, které je opravdu nedodělané, přičemž všemu nasazuje korunu i hodně nepřesná kamera, nad kterou se nám občas chtělo opravdu brečet. Není nic horšího, když zemřete kvůli kameře, která si dělá v akční pasáži doslova to, co chce a vůbec vás neposlouchá. K čemu je pak celkem pěkný level design a chytrý příběh, když hru nemůžete ani pořádně ovládat a v hodně momentech je tak pořádně frustrující.

Když už jsme v samotné akci, tak ještě zmíníme, čí budeme nebohé roboty likvidovat. Hlavní hrdina má v základu jakousi mačetu, která ale moc škody nenadělá. Za vděk tak vezmeme určitě samopal, ale později přibude třeba i laserové dělo a raketomet. Každá zbraň má dva střelné režimy. Ten první je naprosto klasický, zatímco ten druhý vždy vypálí několik kulek najednou a způsobí opravdu mohutné poškození. Vezměme si třeba raketomet, který normálně vypálí jednu raketu, zatímco v sekundárním režimu jich vystřelí hned několik, čím můžete zasáhnout několik cílů najednou. Ačkoliv je C-12: Final Resistance klasickou adventurou, viděnou z pohledu třetí osoby, můžete pro lepší přehled na bojišti přepnout do pohledu z první osoby. Je ovšem otázka, jestli ho budete často využívat, protože ve větších přestřelkách je spíše nevýhodou.

Hra C-12: Final Resistance vyšla v době, kdy hráči žasli nad možnostmi Playstationu 2 a venku už bylo i demo na Metal Gear Solid 2. Jak asi tušíte, grafická stránka byla už trošinku zastaralá, přesto musíme říci, že se jedná asi o jednu z nejhezčích akčních her, jakou jsme mohli na stařičké PSX vidět. V kombinaci s mistrně navrženým level designem tak vývojáři navodili opravdu nezapomenutelnou atmosféru postkatastrofického světa. Škoda jen, že se vývojáři asi jenom soustředili na celkový vzhled grafiky a tak trochu zapomněli na animaci hlavního hrdiny, která se hrubě nepovedla. Než nabušeného hrdinu tak připomínal někoho, kdo to ráno přehnal s gutalaxem. Špatně na tom nebyla ani hudební stránka, ale zvuky už se trošinku vytrácely.

Ačkoliv C-12: Final Resistance není zrovna dokonalou akční hrou, přesto byste si ji měli vyzkoušet. Jde pořád o velmi zábavnou hru, která je navíc i solidně dlouhá, přičemž než projdete všech skoro dvacet levelů, tak nějaký ten den uběhne. Nebýt špatného ovládání, problematické kamery a naprosto dementní umělé inteligence, mohlo jít o velký hit. Dneska C-12: Final Resistance seženete třeba na aukru za pár kaček, takže se nejedná ani o nějak drahou investici.

Konzolista
 
 
 

KOMENTÁŘE

    Pro přidání komentáře je nutné být registrován a přihlášen.
     
    8

    Tiny Tina's Wonderlands

    5

    Chrono Cross: The Radical Dreamers Edition

    9

    LEGO Star Wars: The Skywalker Saga

    8

    MotoGP 22

    7

    Kirby and the Forgotten Land

    9

    Moss: Book II