Hráči
 
Metacritic ps3
 
Metacritic x360
Konzolista
Aliens: Colonial Marines

Aliens: Colonial Marines

Martin Šmíd, 12.02.2013 10:00  68

PS3 X360
 
 
Aliens: Colonial Marines ( Aliens: Colonial Marines)
5 10 1
Hodnocení hráčů: 5.95 z 10, hodnotilo 44 hráčů

Aliens: Colonial Marines

Studio Gearbox má za sebou jednu úspěšnou hru za druhou. Vytvořilo nejenom skvělý datadisk pro Half-life s názvem Opposing Force, ale také série Brothers In Arms nebo Borderlands. Proto když bylo před několika lety oznámeno, že se ti stejní vývojáři vrhnou na hru Aliens: Colonial Marines, která bude čerpat z populárního sci-fi univerza, zavládlo mezi hráči velké nadšení. Kdo jiný by měl přinést na televizní obrazovky pořádnou hru s Vetřelci, než právě tito zkušení vývojáři. Jak tento ambiciózní a dlouho vyvíjený projekt dopadl, na to vám nyní dáme odpověď.

Testovaná verze: Playstation 3

Příběhová kampaň
Univerzum Vetřelce je natolik bohaté, že si vývojáři mohli jenom vybrat, kam svoji hru zasadí. Nakonec je děj zasazen za film Vetřelci, takže poznáte během hraní několik známých tváří, včetně androida Bishopa. Hned na začátku jste jako desátník Christopher Winter vysláni spolu se svoji jednotkou na vesmírnou loď U.S.S. Sulaco, abyste zjistili informace o jedné známé ženské hrdince. Jak ovšem po příjezdu zjistíte, rozmnožil se tu mimozemský neřád s kyselinou v těle, který celou posádku zlikvidoval. Do toho se objeví na lodi další jednotka z konkurenční společnosti Weyland Yutani, takže začne boj nejen s Vetřelci, ale i s ní. To by bylo k příběhu, který je naprosto jednoduchý. Jediné, co musíte udělat, je dostat se z U.S.S. Sulaco a následně i z planety LV-426, na které se vám podaří nešťastnou náhodou přistát. Prostý příběh by nevadil, na něm ostatně stály i všechny filmy, ale co hra naprosto postrádá, jsou nějaké dějové zvraty, které by vás dokázaly šokovat, a v prvé řadě atmosféra. Na té měla hra Aliens: Colonial Marines stavět, ale jak zjistíte záhy, máme tu před sebou jen prostou arkádovou střílečku, z níž je cítit, že se tak nějak zasekla v čase.

Celkově má hra jedenáct delších levelů, každý na zhruba takových čtyřicet minut až hodinu, můj výsledný herní čas se vyšplhal k sedmi hodinám na normal obtížnost, což je rozhodně slušná délka v dnešní době pětihodinových akčních her. Během těchto misí se podíváte nejprve na vesmírnou loď, abyste se poté přemístili na planetu LV-426, kde se porozhlédnete po zdejší základně, v níž poznáte spoustu míst z filmové ságy. Level design je čistě lineární, prakticky nemáte kam zabloudit. Jeho velkou nevýhodou je, že ačkoliv je v něm vidět, že se vývojáři snažili navodit filmové prostředí, dost se opakuje, takže neustále chodíte stejně vypadajícími chodbami bez větších inovací. Daleko horší je ale náplň jednotlivých levelů, ve kterých prakticky jen střílíte z děr vylézající potvory, plníte nezajímavé úkoly, a takto se to táhne až do úplného závěru. Náplň hry je celkem problém, protože nemotivuje pokračovat, a po několik málo minutách začne nudit. Jediná změna přijde zhruba v páté kapitole, kde se musíte potichu plížit mezi slepými vetřelci, kteří když vás zmerčí, rádi vybouchnou. Sice jisté oživení hratelnosti, ale také jedno velké WTF. Co tohle má společného s licencí? Vývojáři zřejmě chtěli, abyste hru procházeli vícekrát, což se asi po prvním dohrání nestane. Každopádně můžete po levelech sbírat bonusové nahrávky, psí známky či vzácné zbraně, čímž se délka hraní protáhne. Je ale otázkou, jestli tohle bude někoho zajímat.

Během hraní zlikvidujete stovky vesmírných potvor. Vývojáři si připravili jejich několik druhů, takže potkáte nejen klasické vojáky vetřelců, kteří vynikají spíše svoji hbitostí, ale že by představovali výrazné nebezpečí, pokud tedy nejsou ve skupinkách, to se říci nedá. Daleko zákeřnější je druh plivající kyselinu, který když je dobře podporován ostatními druhy, dokáže slušně zatopit. Samozřejmostí tu jsou Facehuggeři. Když na ně narazíte, představují celkem problém, protože jsou špatně vidět, navíc jsou i rychlí, takže je není zase tak lehké sejmout. Kromě těchto skupinek neřádů tu jsou i silnější bossové. Ti představují asi to nejlepší, co hra nabízí, a vlastně se starají alespoň o okamžiky, které znáte z filmů. Ano, ani obávaná královna vetřelců zde nechybí. Kromě ohavné mimozemské havěti budete během hraní likvidovat i stovky vojáků, kteří vám budou chtít překazit vaše snažení. Přestřelky s nimi jsou naprosto standardní, v ničem nepřekvapí, možná jen v umělé inteligenci, která je naprosto tragická. Nekryjí se, nepodporují v boji, jen tupě stojí a zírají, dokud nekoupí kulku. Asi si berou inspiraci z vašich AI kolegů na bojišti, kteří rovněž jen jdou a střílejí, někdy jen tupě do zdi, jako obrněný tank. Na rozdíl od nich jsou ale smrtelní. U vetřelců čekáte, že se na vás pohrnou jako v Serious Samovi, ale u lidských nepřátel je toto chování přinejmenším podezřelé. Souboje s lidskými nepřáteli se navíc do celého univerza moc nehodí. Rozhodnutí udělat z Aliens: Colonial Marines další klon Call of Duty nejde pochopit.

Protože nepřátel je hojné množství, nabíhají ze všech stran v několika vlnách, musíte k tomu mít velký arzenál zbraní, a ten opravdu máte. Kromě klasické pulzní pušky vám projdou rukama brokovnice, další samopaly, plamenomet či dokonce seberete na pár vteřin raketomet. Střelba ze zbraní je čistě arkádová, takže na nějaké to kopání zapomeňte. Abyste byli nějak motivováni v hraní, můžete si za levelování postavy či plnění vedlejších výzev vylepšovat jednotlivé zbraně, spíše kosmeticky, protože na samotnou funkčnost upgrady moc vliv nemají. Levelování je spíše tak nutné pro multiplayerovou část, která je s tou pro jednoho hráče propojena.

Ve dvou nebo čtyřech se to lépe táhne
Protože se z Aliens: Colonial Marines vyklubala jen normální kooperativní akce, asi nemusím psát, v jakém režimu si ji nejvíce užijete. Ano, na umělou inteligenci kolegů se dá spolehnout v boji, většinu toho postřílí za vás, ale pokud potřebujete krýt nebo pomoci s plněním úkolu, na to už je krátká. Nejlepší je tak si přizvat živého kamaráda nebo kamarády. Hrát můžete buď na rozdělené obrazovce ve dvou, nebo ve čtyřech skrze Playstation Network a Xbox LIVE. Kooperace není u Aliens: Colonial Marines špatná, vlastně se jedná o celkem slušnou zábavu na jedno zahrání. Je ale až moc okaté, že se vývojáři snažili vytvořit jakousi vesmírnou kopii populárního Left 4 Dead, ale zůstali někdy na půli cesty.

Hra více hráčů
Kromě singleplayerové nebo kooperativní kampaně je tu přítomen i klasický multiplayer až pro dvanáct hráčů, v němž si to rozdávají proti sobě mariňáci ze speciální jednotky, no a na druhé straně jsou poté samozřejmě Vetřelci. Multiplayerový režim asi v ničem nepřekvapí, protože je postaven na jednodušším Call of Duty systému, kdy za nahrané body a levely si odemykáte lepší vybavení, vzhled a upgrady pro své zbraně. Upravovat si můžete nejen vojáka, ale i Aliena, s nímž se poté dáte do boje. Jako ve hře pro jednoho, jich tu je několik druhů. Zajímavostí je, že levelujete každou rasu zvlášť. Vojáky si nalevelujete z části díky kampani pro jednoho, to u Vetřelce začínáte pěkně od nuly, čímž se protáhne čas, abyste si vše odemkli.

K dispozici tu máte jen čtyři herní režimy, čímž vývojáři jasně dávají vědět, že se můžeme těšit na dodatečné DLC balíčky. Jako první je tu Team Deathmatch, který asi nemusím dlouze představovat, vyhrává ten tým, který nahromadí co nejvíce killů/bodů v časovém limitu. Extermination je opět týmový režim, tentokrát zaměřen na plnění úkolu – mariňáci musí zničit vetřelčí vejce, vetřelci je zase musí ubránit. Asi nejhranější režim, a dá se říci i nejkvalitnější, vyžadující alespoň nějakou taktickou spolupráci týmu. Třetí režim Survivol je tu poté jen čistě o přežití. Zatímco jako Vetřelec se po smrti respawnujete po několika vteřinách, pokud jste zasazen jako voják, musíte počkat na pomoc parťáka v týmu, aby vás zvedl. Léčení je zde naštěstí rychlé, což pomáhá vysokému tempu. Posledním režimem je Escape, v němž bojují v módu 4 vs 4 vojáci proti vetřelcům. Zatímco vojáci musí přežít a dostat se do vždy vytyčeného cíle, vetřelci jim v tomto snažení musí pochopitelně zabránit. Stejně jako u předchozího režimu, mariňáci si v případě zranění musí pomáhat, vetřelci se vždy respawnují. Musím říci, že tento režim jsem si celkem oblíbil, protože má vysoké tempo a je napínavý do poslední chvíle.

Map je tu celkem devět, pět společných map mají první dva zmíněné režimy, další dva poté mají svoje vlastní. Mapy jsou spíše střední, zasazené do prostředí stanic na planetě LV-426. Jejich design se celkem pro multiplayer hodí, dávají i prostor k větší spolupráci. Potěší i nejrůznější zkratky a průlezy pro Vetřelce, které nejen zkracují průchod levelem, abyste se dostali ke své kořisti, ale také se zde dá dobře schovat. Celkově je multiplayer u Aliens: Colonial Marines zábavný, hlavně pokud se sejde parta hráčů, která chce spolu spolupracovat. Rozhodně u multiplayeru překvapí i dobrá vyváženost obou stran, které mají svoje klady i zápory, ale ani jedna není vyloženě ve výhodě. Rozhodně se dá v režimu více hráčů nahrát několik hodin, ale na dlouhodobější záležitost bych to také neviděl. Každopádně u multiplayeru jsem se bavil více jak u singleplayerové/kooperativní kampaně, proto jsem se nakonec rozhodl pro lepší zvažovanou známku.

Grafika, hudba a bugy
Gearbox vytvářel Aliens: Colonial Marines několik let. To se bohužel podepsalo na vizuální přitažlivosti. Ačkoliv hra využívá Unreal 3 engine, na kterém se pořád dokážou udělat pěkné hry, není to tento případ. Modely postav jsou přímo k smíchu, vlastně k pláči, nepomáhají jim archaické pohyby, a ani prostředí nepřekypuje zrovna detaily, navíc hru dost trápí pomalu načítající se textury. Ano, několik pěkných scenérií se objeví, třeba vybuchující vesmírná loď, to je pokoukání, ale jinak je to jen a jen průměr. Alespoň framerate se po většinu hry drží, ale i ten občas zahapruje. Daleko větším problémem je častý tearing, což rozhodně není v pořádku. Daleko lepší je hudební doprovod. Poznáte tu několik melodií z filmové série, novinky tu ale nehledejte. Docela je překvapením, že bídně na tom jsou zvuky, které se měly starat o atmosféru. Gearbox by si měl zahrát třetí Dead Space, aby slyšel, jak má vypadat u podobné hry vynikající ozvučení. Vše poté korunuje nevýrazný dabing, řekl bych dokonce podprůměrný dabing.

Protože byl Aliens: Colonial Marines ve vývoji několik let, asi byste čekali, že bude úplně bezchybný a na bugy zde nenarazíte, zvláště pokud se jedná o lineární střílečku. Bůgů je tu ale celkem dost, spíše těch menších, kdy se třeba nepřátelé zaseknou za nějakou překážkou, dokonce i kolegové občas narazili do zdi, takže nemohli pokračovat. Ti se naštěstí vždy respawnou/teleportují na místo dalšího checkpointu, takže to nepředstavuje velký problém. Spíše se nad situací usmějete. Poté tu ale pobíhají nesmrtelní vetřelci, takže pomůže jen restart, také jistě zamrzí nejrůznější grafické nedodělky a chyby, které se během hry objeví. Třešničkou na dortu jsou poté zasekávající se zvuky.

Pro fanoušky filmové ságy byl Aliens: Colonial Marines jednou z nejočekávanějších her tohoto roku. Vývojáři navíc slibovali po všech stánkách skvělý herní zážitek, který bude obohacovat už tak obrovské univerzum – jde o film, který jsme si chtěli zahrát. Nakonec jsme se bohužel dočkali jen průměrné kooperativní akce na jedno odpoledne. Nic více od ní čekat ale nemůžete. Po tolika letech vývoje to je jistě zklamáním.

Konzolista
 
 
 
 

KOMENTÁŘE

    Pro přidání komentáře je nutné být registrován a přihlášen.